Vzpomínka na nejslavnějšího českého válečníka se odehrála v rámci projektu Žižkův palcát. „Letošní projekt turistických akcí na památných místech husitského vojevůdce si nedával za úkol přesně mapovat historii, jeho cílem bylo připomenout význam osobnosti Jana Žižky v dějinách naší země, bez ohledu na to, jak byl vykládán dříve a jak je chápán dnešní společností. Přes Vítkov, Sudoměř či Rábí jsme nyní dokráčeli až do Borovan, nedaleko Žižkova rodiště v Trocnově. Akce určená pro milovníky historie a zároveň geokešinku se měla původně konat tam, ale vzhledem k pracím směřujícím k dalšímu zvelebování tamního památníku, se nakonec uskutečnilo to finále v Borovanech,“ vysvětlil Martin Pluhař s tím, že hlavním organizátorem vzpomínkové akce byl Odbor Klubu českých turistů GeoCesty Štoky. Toho je Martin Pluhař předsedou a Štoky jsou zároveň městysem na Vysočině, odkud pochází.

Žižka si broukal Landovu Vozovou hradbu

Postavu Jana Žižky si u této příležitosti střihl Jiří Nožička z Pardubic, akademický pracovník na tamní univerzitě. „S Martinem Pluhařem spolupracuji na jeho akcích, mapujících významné osobnosti naší historie, už řadu let. Například jsem asistoval při vzpomínce na Karla Havlíčka Borovského. A roli Žižky jsem přijal velice rád. Husitským hejtmanem se zabývám několik posledních let a jsem zásadním odpůrcem černobílého pohlížení na tuto osobu, která se nesmazatelně vepsala do našich dějin. Nebyl ani jen vrah a násilník, ani heroizovaným vzorem, kterým se zaštiťoval minulý režim. Zároveň nemáme ani právo posuzovat události staré 600 let, kdy ve středověku nebyli lidé žádnými svatoušky, obecně. To ale nemění nic na faktu, že se jedná o ojedinělého geniálního vojenského stratéga. Kde mi ostatně dává za pravdu i náš největší znalec husitství a historik Petr Čornej, jehož děl si neskutečně vážím,“ uvedl Jiří Nožička, který si, coby Žižka, v průvodu cestou na simulované bojiště broukal píseň Daniela Landy Vozová hradba.

Toho se mohli zúčastnit všichni, kteří se na sobotní akci dostavili. Ať už v dobovém středověkém kostýmu, nebo bez něj. Zbraněmi, pokud neměli své vlastní repliky, je, rovněž v podobě replik, pomáhal vybavit Jiří Havlis z Borovan. Zároveň husity před střetem s křižáky instruoval při stavbě simulované vozové hradby. „Vyrábím dřevěné repliky zbraní pro divadlo i film. Konkrétně ve své místní dílně, kde zároveň provozuji galerii. Proto jsem se s potěšením ujal úkolu vybavit bojovníky do dnešní akce. Na asi dvacítce těchto historických artefaktů, v podobě replik husitských okovaných cepů, napřímených kos, sudlic či halaparten jsem dělal přibližně 14 dní,“ popsal Jiří Havlis.

Po boku Čingischána i Alexandra Velikého

Oděna v šat s charakteristickým kalichem a cepem v ruce vyrazila do průvodu a následně i hájit vozovou hradbu Alena Mašláňová od Olomouce. „Absolvovala jsem všechna letošní setkání v rámci Žižkova palcátu, takže jsem si nemohla nechat ujít ani to závěrečné setkání tady v Borovanech. Navíc moje děti dělají historický šerm, takže k tomu mám blízko. Atmosféra je tu skvělá a parádně si to užíváme,“ doplnila Alena Mašláňová.

Vedoucí odboru kultury a knihoven města Borovany Magdalena Hluštíková pak připomněla, že ve městě se v sobotu jednalo o poslední z letošních bezpočetných venkovních akcí, kterými si tu 600. výročí úmrtí Jana Žižky v tomto roce připomínali. „Zájemci v podobě objednaných skupin ale stále ještě mohou v našem klášteře navštívit expozici kostýmů z filmu Jan Žižka z dílny režiséra Petra Jákla,“ sdělila Magdalena Hluštíková.

Husitský hejtman Jan Žižka je jedním ze sedmi nikdy neporažených vojevůdců všech dob. To ho řadí mezi velikány, jakými byli například sjednotitel mongolských kmenů, první Velký chán Mongolů a zakladatel největší pozemní říše v historii lidstva Čingischán nebo Alexandr Veliký, král Makedonie a vojevůdce, který hranice své říše rozšířil tažením do Persie a na indický subkontinent.