Už za dva roky by měly zmizet žákům prvních a druhých tříd z vysvědčení známky a nahradit je slovní hodnocení jejich práce. Návrh už prošel ve sněmovně prvním čtením a dál o něm budou poslanci jednat ve druhé polovině února. Slovní hodnocení si mohou zakotvit školy do školního řádu už teď. Většina oslovených ředitelů jihočeských škol se ale shoduje, že zatím zůstanou u známkování. Vysvědčení doplněné o slovní hodnocení tak teď dostávají spíše žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo cizinci. „V současné době ještě preferujeme hodnocení známkami, které může být doplněno o slovní hodnocení. V každém případě je velmi důležitá průběžná komunikace vyučujících, žáků a zákonných zástupců, aby bylo možné průběžně sledovat pokrok žáka. Souhlasíme s tím, že hodnocení v prvním a druhém ročníku má mít hlavně motivační charakter,“ uvedl například ředitel II. Základní školy Jindřichův Hradec Jan Javorský.

A právě pohled na jedničky je podle mnohých učitelů pro prvňáčky tou nejlepší motivací. Známka dítěti totiž okamžitě napoví, jak zvládlo daný úkol. Slovní hodnocení bude pro prvňáka či druháka naopak obtížně pochopitelné. A otázku, co by tedy mělo dítě zlepšit, si mohou začít pokládat i rodiče. Takovou zkušenost už má Kateřina Pontová, ředitelka Základní školy v Orlíku nad Vltavou, kde je dvojtřídka. V jedné třídě jsou děti první až třetí třídy a ve druhé čtvrtá a pátá třída. „Celkem máme 20 dětí a dostanou obojí, známky i slovní hodnocení. Známky ponecháváme, protože když napíšeme jen slovní hodnocení, tak rodiče stejně chodí a ptají se – a co by to jako bylo? Dvojka? Nebo trojka? A taky nevíme, pro jakou další školu se děti rozhodnou, takže tamější učitelé musí mít konkrétní představu. Dáváme tedy známky a ty učitel slovně komentuje, v čem se například zlepšit. Nám to připadá jako ideální kombinace a při našem počtu dětí to zvládáme,“ říká Kateřina Pontová.

Žáci bernartické základní školy budou mít na vysvědčení známky. Podle ředitele Jana Cendelína si nikdo z rodičů slovní hodnocení nepřál, známky jsou pro ně lépe čitelné. „Další věcí je, jak slovní hodnocení napsat třeba u výchov – když někdo nemá hudební sluch ani rytmus, co mu má učitel napsat do hodnocení hudební výchovy? Že je dítě hodné? Obávám se, že by slovní hodnocení sklouzlo k formálnosti, opisovalo by se pro většinu dětí systémem control C a control V. To nepovažuji za efektivní,“ řekl Jan Cendelín. A jeho kolega, ředitel českobudějovické ZŠ a MŠ J.Š. Baara Vladimír Čunát přidává i další postřeh. „Hodnocení známkami je potřebné pro přijímací řízení na střední školu, při přestupu do jiné školy a podobně,“ podotýká s tím, že i na této škole preferují hodnocení známkami. Kantoři se současně shodují, že sepsání slovního hodnocení bude pro učitele časově hodně náročné. 

Ředitel Základní školy Josefa Kajetána Tyla v Písku Pavel Koc ale současně poukazuje i na klady slovního hodnocení. „Slovní hodnocení v první až třetí třídě jednoznačně vítám. Dokáže zmírnit tlak na výkon, který je často důvodem vysokého počtu odkladů školní docházky. Dětem poskytuje bezpečnější prostor pro učení a rozvoj, což má pozitivní dopad na jejich motivaci a vztah ke škole. A na argument, že mu děti nebudou rozumět říkám, že je to ideální chvilka si s dětmi sednout, vysvětlit si to, ať už ve škole, tak i doma,“ řekl Pavel Koc.