„Stany se zaplnily, jídlo dorazilo, děti se najedly a celý náš netradiční ,restaurant pod plachtou´ zvládl premiéru na jedničku,“ pochválila první den provozu ředitelka Základní školy v Chlumu u Třeboně Patricie Vondrková. Situaci nazvala také Akce M.A.S.H. podle slavného seriálu z doby korejské války. Přímo válečné podmínky sice v Chlumu nepanují, ale nouzová situaci udeřila zcela jistě.

Kde uvaří školákům?

Minulý školní rok se chýlil ke konci, když historický objekt bývalé školy, kde se nalézá školní kuchyně, jídelna a v prvním patře družina, postihla havarijní situace. „Pozvali jsme statika a ten rozhodl, že riziko je nezanedbatelné,“ říká Patricie Vondrková. Kromě jiného se ukázalo nezbytné vybudovat nové stropy, ale projektování a stavební kapacity nikdy nejsou po ruce do druhého dne, natož přes prázdniny.

„Děti z družiny jsme přestěhovali do kulturního střediska Domeček, kde nám dala prostor k dispozici obec, které patří dík,“ pokračuje ředitelka. Patálie nastala s obědy.

„Škola má zákonnou povinnost poskytnout dětem stravování,“ upozorňuje Patricie Vondrková. „Nejprve jsme zkusili místní restaurace, jenomže všechny mají nasmlouvané jiné zakázky. Problematická by byla i cena obědů. Pomoci chtěla Základní škola Na Sadech z Třeboně, jídlo by se ale dopravovalo z velké vzdálenosti a jako problém se ukázalo i dlouhodobé dopravní omezení na cestě. A kde by děti jedly? Uvažovali jsme také o plastových krabičkách, ale odpady by byly příšerné.“

V kritické situaci někdo řekl „vojáci“ a ředitelka zkusila naslepo zavolat nejbližší útvar. Konkrétně 44. lehký motorizovaný prapor 4. brigády rychlého nasazení Armády České republiky z Jindřichova Hradce.

Ne všechno v životě musí být komfortní

Logistika školních obědů je neúprosná. Za půldruhé hodiny je třeba obsloužit 160 dětí v přísných hygienických podmínkách. Podařilo se to díky dvěma polním stanům, které jinak užívají vojáci brigády, přibyl i třetí menší stan, kde se obědy vydávají. Kapacitou šedesáti míst nová „jídelna“ vyhovuje potřebám školy, úrovní pak nárokům Krajské hygienické správy.

„Armáda nám poskytla i nádoby na převážení jídla, které by pro nás byly jinak příliš nákladné. Paní starostka Jitka Bednářová přišla s nápadem, že v místní části Žíteč máme obecní prostor vybavený nerezovou kuchyní. Tam se teď jídla pro školu připravují,“ upřesňuje ředitelka.

Její poděkování míří nejen k vojákům a radnici, ale ke všem zaměstnancům školy v čele s kuchařkami a školníkem. „Musíme měnit jejich pracovní smlouvy kvůli dojíždění do Žítče, ale za jejich ochotu klobou dolů,“ dodává ředitelka. „Víte, jak nízké mají nepedagogové platy, ale naše kuchařky výpověď nedaly a na děti se usmívají.“

I přes pomoc radnice a armády přináší celé dobrodružství náklady navíc. Zejména jde o poskytování obědů s sebou pro důchodce. „Museli jsme oslovit restaurace, ale to je samozřejmě nákladnější. Služby pro veřejnost jsou pro nás hospodářská činnost, například platy kuchařek jsou financované částečně z ní. Nejenže teď nevyděláváme, ale v podstatě ještě doplácíme,“ podotýká ředitelka Patricie Vondrková.

Podle předběžných odhadů budou polní podmínky panovat do poloviny října. „Učíme ale děti, že ne vždycky v životě je všechno komfortní a budeme si do budoucna vážit, že se vrátíme do naší jídelny,“ uzavírá ředitelka, které dobrodružný plán zatím vychází.