Zlatý oříšek je jedinečná soutěž, která nemá žádné kategorie. Zúčastnit se můžou dívky, chlapci i dětské kolektivy, zkrátka všichni, kteří v daném roce vytvořili nebo udělali v různých oborech něco mimořádného. Může to být umění, sport, ekologie, přírodověda, chovatelství, zajímavý čin nebo cokoliv jiného. Zlatý oříšek vedle sebe staví úspěšné děti z nejrůznějších oborů, jedinou podmínkou je věk v rozmezí 6 až 14 let. Vyvrcholení soutěže je tradičně zakončeno televizním finále, které každoročně na Nový rok vysílá ČT.

Jaroslav Pokuta je skromný kluk. Se svým akordeonem, nebo chcete-li harmonikou, vyhrává tuzemské i mezinárodní soutěže. Bydlí v Plané nad Lužnicí a hraje už čtyři roky. Chodí do Základní umělecké školy v Sezimově Ústí, učí ho Dana Mužíková. Jeho doménou není lidová muzika, jak by se dalo u harmoniky předpokládat. Zajímá ho hlavně vážná hudba. Favoritem je ale jazz. Nejoblíbenějším skladatelem je italský hudebník Domenico Scarlatti, Johann Sebastian Bach a rozhodně jazzmani.

Do posledního kola Zlatého oříšku bylo nominováno 21 dětí, z nich se pouhých sedm dostalo až na samotné natáčení do Brna. Tam byly pozvané už jen ty děti, které vyhrály, Jára mezi nimi. Když se tedy natáčelo v Brně, už všech sedm dětí vědělo, že vyhrály zrovna ony.

Pro chlapce bylo vítězství velkým překvapením. „Byl jsem hodně překvapený. Všichni, co jsme vyhráli, jsme dostali šek na 20 tisíc korun. Už vím, co s tím udělám, dám si to do pokladničky, bude to na novou harmoniku.“
Ta stojí 350 tisíc korun. Teď hraje na harmoniku, která stála 120 tisíc a nový nástroj si Jaroslav moc přeje. Malou harmoniku našel i pod vánočním stromečkem. „Dostal jsem přívěšek s harmonikou na krk na řetízek, je z pravého stříbra, to jsem si taky moc přál,“ přiznal malý hudebník.

Na své účinkování ve Zlatém oříšku vzpomíná rád. „Skamarádil jsem se tam s jedním klukem, který dělal sochy z alobalu.“ Výhru zatím nestihl oslavit, protože pracuje na nové skladbě, kterou bude hrát v Rudolfinu a na dalších koncertech. „Trénuju Let čmeláka od Rimského Korsakova. Je to hodně těžké, hlavně na paměť. Ale líbí se mi to,“ prozradil Jaroslav a dodal, kde letos vystoupí. „Budu hrát 28. února s Jihočeskou filharmonií v Českých Budějovicích. A pak v květnu budu mít sedm koncertů s Ústřední hudbou Armády České republiky, to bude v Olomouci, Ostravě, Praze v Rudolfinu a tak.“

Zimu si Jára Pokuta moc neužívá. „Nemůžu dělat zimní sporty. Taky proto nejezdíme na hory. Musím si dávat pozor, abych si prsty nějak neporanil,“ zodpovědně vysvětlil. Jak potvrdila jeho maminka Helena Pokutová Hýnová, na hory opravdu nejezdí, právě kvůli rukám: „Volíme radši wellness pobyty, kde se relativně nemůže tolik stát. Na horách by to bylo pěkné, ale máme bohužel omezení. Syn si musí hodně hlídat ruce a prsty, takže nemůže lyžovat ani bruslit. Ani hrát míčové hry, nic takového, ale on to dobře ví. Hudba a harmonika mu to vynahradí.“