Alois Ladislav Vymetal se narodil 9. listopadu 1865 do rodiny hostinského v Hořicích, nedaleko Jičína. Otec byl mimo své živnosti také venkovským muzikantem a snad i to v synkovi vzbudilo celoživotní lásku k hudbě. Už v mládí zpíval Vymetal v chlapeckém chrámovém sboru ve Vrchlabí. Později dokonce studoval na Varhanické škole v Praze. Jeho další studia vedla k hudebnímu skladateli Zdeňku Fibichovi, u kterého soukromě studoval skladbu.

Po studiích odešel Vymetal do Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi, kde byl v letech 1883 a 1884 varhaníkem tamější synagogy. V roce 1884 přesídlil z Brandýsa do Vamberku, kde působil tři roky taktéž jako varhaník a navíc jako regenschori (pozn. ředitel kúru). Mimo jiné založil Vymetal ve Vamberku hudební jednotu Zdobnice.

Působení v Brandýse a Vamberku byla jen dočasná, skutečně nastálo se Alois Ladislav Vymetal usadil až ve Slaném, a to roku 1887. Právě tady začal mimo stálé profese organizovat i kulturní veřejný život a snažil se vnést hudbu mezi širší veřejnost. Například dirigoval městskou kapelu nebo řídil pěvecký spolek Dalibor.

Hlavními hudebními událostmi Slaného ale byly koncerty, které Vymetal organizoval. Repertoár těchto koncertů byl na svou dobu náročnější, dokladem je, že na jednom z nich uvedl Requiem Antonína Dvořáka. Vymetalovým hlavním zdrojem obživy zůstávala ale výuka hudební výchovy na několika středních školách, avšak dával též soukromé kondice hudby. V době kdy působil ve Slaném, složil též Vymetal státní zkoušku ze zpěvu, konkrétně roku 1892.

V roce 1906 odešel Vymetal ze Slaného do Písku. Stal se zde ředitelem místní hudební školy a regenschorim v děkanském kostele Narození Panny Marie. Tuto funkci převzal po Bohuslavu Jeremiášovi, taktéž hudebním skladateli a otci pozdějšího slavného píseckého hudebního skladatele Otakara Jeremiáše. I zde v Písku se Alois Ladislav Vymetal staral o kulturní, zejména hudební, veřejný život.

Právě díky své pozici regenschoriho mohl pořádat koncerty v kostele, na nichž účinkovali tehdejší přední čeští umělci, a tím pozvedl úroveň místní chrámové hudby. Právě za tuto bohulibou činnost by vyznamenán, jako vůbec první český regenschori, řádem Bene merend papežem Piem X., který byl později svatořečen.

Mimo organizace koncertů se Vymetal věnoval i spolkové činnosti. Založil symfonický orchestr, pozdější Filharmonický spolek Smetana. Avšak jeho hlavním úspěchem v oblasti spolků bylo sloučení všech písecký hudebních spolků do jednoho poměrně rozsáhlého tělesa, se kterým zkoušel i náročné skladby, například oratorium Ludwiga van Beethovena Kristus na hoře Olivetské. Roku 1916 odešel Vymetal z pozice ředitele hudební školy a o dva roky později zemřel. Alois Ladislav Vymetal je pohřben na Svatotrojickém hřbitově v Písku, vedle dalšího píseckého hudebního skladatele – Otakara Ševčíka.

Samotné komponistické dílo Aloise Ladislava Vymetala, stojí též za zmínku. Dalo by se rozdělit na dvě části, první z nich by byly písně, jako třeba Čtvero písní, Písně v národním slohu, Vesnické písně nebo Rudé máky. Většina Vymetalových písní vyšla už v jeho době tiskem a vešla do repertoáru tehdejších předních českých pěvců. Některé z nich dokonce znárodněli.

Druhou částí by byly sbory. Sám Vymetal je dělil, buď podle pohlaví, nebo místa, kde se skladba zpívá či hraje. Mezi Vymetalovy sbory patří například Loďka, Písecku, Růžová poupátka nebo Písecké idylky. K dílům Aloise Ladislava Vymetala psali slova tehdejší velikáni, jako byl Josef Václav Sládek, Svatopluk Čech, Růžena Jesenská nebo Josef Svatopluk Machar.

Co se Vymetalovy rodiny týče, ve stopách svého otce šli všichni tři Vymetalovi synové. Nejstarší Cyril se stal hudebním dirigentem a publicistou, prostřední a nejnadanější Metod dirigentem a hudebním skladatelem, který bohužel zemřel během druhé světové války při náletu na věznici v Drážďanech, kde byl vězněn za odbojovou činnost, a nejmladší Jiří též svůj život zasvětil hudbě.

Alois Ladislav Vymetal má tedy lví podíl na písecké pověsti, coby jihočeských Athén. Nejen pro svou komponistickou činnost, ale zejména pro organizaci píseckého kulturně-hudebního života. V Písku žil a tvořil po boku velikánů, jako byli Otakar Ševčík, Adolf Heyduk, Fráňa Šrámek nebo Mikoláš Aleš. A ani v této společnosti nezůstal pozadu a už jen proto, bychom si ho měli pamatovat.