Obžaloba architektu Šimečkovi kladla za vinu podvod se škodou velkého rozsahu, kterou způsobil svému bývalému obchodnímu partnerovi. Toho se měl dopustit tím, že od konce roku 1998 do začátku roku 2012 fakturoval údržbové práce a opravy na objektu ve Františkových Lázních, které neprováděl on ale někdo jiný. Případ pro architekta Šimečka začal 15. května roku 2013, kdy mu táborští kriminalisté předali usnesení o zahájení trestního stíhání. Vyšetřování zahájilo trestní oznámení majitele kladenské firmy, který údajně po čtyřech letech proplácení zjistil, že faktury byly vystavovány neoprávněně a táborský architekt si tak přišel bezmála na dvacet milionů.

V průběhu hlavního líčení při provádění listinných důkazů, výslechu svědků a dalších úkonů se ale ukazovalo, že věci se pravděpodobně neodehrály tak, jak vyplynulo z policejního vyšetřování a jak je nakonec v obžalobě popsala krajská státní zástupkyně Alena Píchová. To nakonec vyplynulo i z její závěrečné řeči, při které navrhla uznat architekta Šimečka vinným nikoli ve smyslu obžaloby z podvodu, ale z trestného činu porušení povinností při správě cizího majetku. A navrhla uložit peněžitý trest ve výši 700 000 korun a trest odnětí svobody pro případ jeho nezaplacení. Podobný názor měl také zmocněnec údajně poškozené společnosti. I on se přidržel stejné právní kvalifikace jako státní zástupkyně a pro případ ukládání trestu navrhnul trest výchovný.

Pohled obhajoby byl samozřejmě zcela opačný. „Několikrát zde zaznělo, jsou na to i listinné důkazy, že majitel o všem rozhodoval, určoval finanční toky, rozhodoval, kdy, co a komu se jak bude platit, na jaký účet,“ řekl obhájce Jiří Trnka. „Bylo bezpochybně dokázáno, že on společnosti fakticky ovládal, byl jejich hybnou silou a věděl o všem. Zde tedy souhlasím s poznámkou zmocněnce poškozeného, že kdo ví, že je podváděn, nemůže být podveden,“ odkázal obhájce Trnka v poslední větě na svého předřečníka. Navíc konstatoval, že návrh na použití jiné právní kvalifikace je konstruován pouze následkem. „Dokazování bylo vedeno k jinému trestnému činu, než teď zaznělo. Není prokázáno, že se skutek stal tak, jak je popsáno v obžalobě,“ ukončil svoji řeč obhájce a navrhl architekta Šimečka obžaloby zprostit.

Soud pak vynesl verdikt. „Obžalovaný se zprošťuje obžaloby, protože skutek není trestným činem,“ pronesl po tradičním „Jménem republiky“ předseda senátu Petr Černý. V odůvodnění pak soudce Černý podrobně rozebral, jak senát při rozhodování postupoval. „Soud při rozsáhlém dokazování zjistil skutkový stav, ale falšování listin, lživá tvrzení obžalovaného nebo poškozeného neumožnily soudu zjistit skutkový stav tak, aby o něm nebyly pochybnosti. A vzhledem k tomu, že pochybnosti musí být brány ve prospěch obžalovaného, nezbylo soudu než rozhodnout o zproštění obžaloby,“ konstatoval předseda senátu. „Pokud se týká jiné navržené právní kvalifikace i tímto se soud podrobně zabýval. O morálnosti některých skutků by se dalo diskutovat. Ponechám si hodnocení mravních profilů obžalovaného anebo majitele údajně poškozené firmy. Ale podle závěrů, ke kterým senát došel, je zproštění obžaloby důvodné,“ uzavřel svou řeč předseda senátu Petr Černý.

„Já jsem rád, že po pěti letech traumatizování se nakonec ukázalo, že soudy rozhodují správně,“ řekl při odchodu z jednací síně architekt Zdeněk Šimeček. Ani žalobkyně, ani ani žalovaná strana se k rozsudku po jeho vynesení nevyjádřily, takže vynesený rozsudek nemusí být konečný. O případném odvolání by rozhodoval pražský vrchní soud.

Podrobněji případ rozebereme v Týdeníku Táborsko ve středu 15. listopadu.