S myšlenkou naučit Strakoňáky argentinské tango přišel taneční pár Pavla Lhotská a Pavel Bízek. Ve své škole Lastradance Academy učí latinsko americké tance, jako je salsa či bachata, a to každý čtvrtek v rámci Tančírny v čajovně Pod Stolem, ale i v jiných společenských zařízeních ve městě. Něco tomu stále chybělo. Přece tango!

Pavla Lhotská se argentinské tango již učila a jejím snem bylo přivézt tento výjimečný tanec do Strakonic. „Oslovila jsem své přátele, kteří jsou lektory argentinského tanga, a byla jsem ráda, že mou nabídku přijali. A tak jsme mohli lekce nabídnout těm, kdo mají o tanec zájem a argentinské tango dostat do Strakonic,“ říká.

Tango je o komunikaci, nikoli o vedení

A podařilo se! Pro lekce argentinského tanga to byla skvělá volba. Blanka Fialová a Jakub Šmejkal jsou zkušení tanečníci i lektoři argentinského tanga, kteří se sami stále zdokonalují a své zkušenosti dokáží předávat také dál. Taneční páry překvapili hned v první lekci, kde bylo třeba zapomenout na klasické šlapání a otrocké učení se kroků. Nejprve bylo třeba naučit se chodit a při velmi pomalé chůzi vnímat, co dělá tělo, kam a jakým způsobem je třeba přenášet váhu tak, aby spolu mohly páry pomocí jemných náznaků těla komunikovat, nikoli nechat se vést partnerem, jak to bývá v klasickém tanci.

To je podstatný rozdíl oproti tomu, co se většina lidí naučila při hodinách tance. Je to práce na sobě samém, na komunikaci a vzájemném respektu. Vnímavý člověk již tuší, že jde tak trochu o terapii tancem. Teprve když zvládne tanečník své vlastní tělo, může začít komunikovat s druhým a učit se navzájem. Zdokonalovat přijímání a vysílání signálů od svého partnera, aniž by k tomu byla nutná řeč. Tady mluví jen tělo. Proč tomu tak je? Vysvětlení je logické.

Jak vzniklo tango argentino?

„Tango vzniklo v komunitě emigrantů v Argentině v době, kdy tam Britové zavedli železnici. Argentina v té době potřebovala spoustu pracovníků na obhospodařování nových území a vytvořila pro ně perspektivní pracovní příležitosti. Tak se na jedno území dostalo více národů, které neměly společnou řeč. Potřebovaly se nějak dorozumívat nejen při práci, ale také při zábavě. Tanec se tak stal výborným komunikačním prostředkem. Tak vzniklo argentinské tango,“ uvedl Jakub Šmejkal.

Tím se vysvětluje i společenský a psychologický význam tohoto tance. Je to právě argentinské tango, které spojuje lidi a mluví za ně jazykem těla. Je tedy zřejmé, že při tomto tanci je nutné rozvíjet vzájemnou empatii, je nutné umět odezírat a cítit každý i sebemenší náznak pohybu svého partnera. Reakce je pak na protějšku. Jeden z partnerů pohyb nabídne, druhý jej buď přijme a provede, nebo nepřijme a nabídne jiný pohyb či směr. Zdálo by se, že může jít tak trochu o boj, kdo z koho, ale ani tak to není. Tento tanec předpokládá, že se tanečníci chtějí dorozumět, zatančit si, bavit se a rozvíjet komunikaci nikoli ovládat jeden druhého.

V tangu se tak přirozeně objevil aspekt rovnoprávnosti, vyváženosti a citlivé a kultivované komunikace. A pokud tanečník zvládne toto, pak může stejně kultivovaně projevovat své emoce vůči partnerovi a uplatnit či nabídnout svou kreativitu. Argentinské tango je tanec intuitivní a do jisté míry intimní.

„V tangu je především důležité to, jak se cítíte, nikoli jak vypadáte. I když to není zanedbatelné. Proto v tangu soutěží především páry, pro které je důležité se zviditelnit. Jde například o páry, které tango učí nebo s ním vystupují na různých společenských akcích. Jinak jej můžete tančit doma v obýváku, stejně jako na společenské akci,“ prozradila Blanka Fialová.

Oba lektoři se shodují na tom, že tango mnoho účastníků kurzů doslova pohltí a stane se součástí jejich života. Není výjimkou, že tento tanec pomáhá i nemocným lidem zklidnit se, koncentrovat svou pozornost nebo lépe ovládat své tělo. Pro jeho mnohostranné pozitivní účinky jej k relaxaci, zábavě i jako terapii vyhledává stále více lidí.