„Předpokládám, že toxické chemikálie jsou do okolí skládky odnášeny větrem – kontaminované zeminy totiž nejsou nijak zakryty a zabezpečeny. Volně chované slepice je pak mohou přijímat při vyzobávání potravy z trávy a půdy,“ vysvětluje autor studie Václav Mach. „Dalším možným zdrojem chemikálií ve vajíčkách může být pšenice a kukuřice, která je pěstována nedaleko areálu s kontaminovanými zeminami a kterou jsou slepice krmeny,“ doplňuje Mach.

„Areál, kde jsou ve Lhenicích uloženy nebezpečné odpady, představuje jednu z nejzávažnějších starých ekologických zátěží v jižních Čechách. Zde uskladněné zeminy obsahují více než 1700 krát vyšší koncentrace PCB než stanovuje vyhláška pro uložení zemin na povrch terénu. Jako závažnou zátěž toto místo hodnotí i ministerstvo životního prostředí,“ říká vedoucí českobudějovické pobočky Arniky Jitka Straková. „Doufáme, že vyčištění ekologické zátěže v Lhenicích nyní vezme rychlý spád. Je ostuda, že řešení problému trvalo téměř 20 let,“ pokračuje Straková.

„Za bezmála dvacet letjsem si vyměnil řadu korespondence s ministerstvem životního prostředí, Českou inspekcí životního prostředí, policií i soudy a poukazoval na časovanou bombu, která ve Lhenicích v podobě znečištěných zemin a olejů leží a tiká. Pozitivní odezvu jsem získal jen od zástupkyně ombudsmana doktorky Jitky Seitlové, ale sklad od PCB dodnes nikdo nevyčistil. Jsem rád, že toxické odpady z Lhenic konečně zmizí. Sice mě mrzí, že přijdu o své pozemky, které leží v blízkosti JZD a které jsem nemohl dlouhodobě využívat, ale ještě více mě leží na srdci bezpráví a mezery v legislativě, které přivedly obyvatele Lhenic do závažného zdravotního rizika,“ vyjadřuje se Jan Podlaha z Lhenic, který na možná zdravotní rizika vyplývající z přítomnosti nezabezpečených odpadů upozornil i Arniku.

Na konci 90. let se stal prostor bývalého JZD ve Lhenicích prostředím pro likvidaci stavebních odpadů a zemin obsahujících vysoce toxické perzistentní organické polutanty. Do areálu byly společností Enviro Technonology Today navezeny zeminy s polychlorovanými bifenyly ze sanované obalovny živičných směsí v Milevsku, transformátorové oleje i samotné transformátory a kondenzátory. Společnost několik let po spuštění provozu vstoupila do konkurzu a ponechala velkou část odpadů na otevřeném prostranství, které je přístupné lidem a vystaveno působení větru a deště. V Milevsku přitom v bývalé obalovně další část směsí zůstala a i tam se dvě desetiletí řeší, kdo a za jaké peníze kontaminované haldy zlikviduje. Náklady se odhadují na 50 až 60 milionů korun. 

„Praktiky, kdy odpadová firma inkasuje velké peníze ze státního rozpočtu na dekontaminaci nebezpečných odpadů ze starých zátěží a posléze vstoupí do konkurzu, aniž by je vyčistila, z Čech známe. V případě vysoce toxických látek jako je PCB nebo hexachlorcyklohexan, jako je tomu v případě Lhenic, je nezbytné, aby vzal problém do rukou stát a zajistit chemickou bezpečnost obyvatel. Jak se ukazuje, nástroje pro to má. Doufáme, že dotace obsáhne likvidaci zemin, olejů i uskladněného zařízení s PCB. Doufáme, že odpad bude zlikvidován některou z nespalovacích technologií. Pokud se naveze do spalovny povede to ke vzniku dalších nebezpečných látek s podobnými vlastnostmi jako PCB, a to dioxinů,“ apeluje vedoucí programu Toxické látky a odpady Jindřich Petrlík z Arniky.

„Případ Lhenic na Prachaticku nebo Hůr na Českobudějovicku by měl být pro státní orgány poučením, díky kterému v budoucnu nedojde k tvorbě nových ekologických zátěží a nezodpovědnému nakládání s nebezpečnými odpady. Udělování povolení pro provoz obdobných krajně rizikových zařízení by mělo být posuzováno v otevřeném procesu za účasti veřejnosti, což minimalizuje prostor na korupci,“ shrnuje poučení z jihočeských případů Jitka Straková.