Kde rádi jezdíte?

Lukáš: Často jezdíme na zatáčky na Šumavu. Dálnice je o ničem. Máme sportovní motorky, stavěné na zatáčky

Radek: Naše oblíbená trasa je Písek – Bavorov – Prachatice – Volary – Vimperk – Vacov – Volyně – Strakonice a zpátky do Písku.

Michal: Nebo taky z Klatov na Železnou Rudu.

Jirka: Vybíráme si převážně silnice druhé třídy, kde je pěkný asfalt a hodně zatáček. Trasu Budějovice – Písek po hlavní jsem jel snad dvakrát v životě, když jsem si pro něco potřeboval do Budějovic dojet. Jízda na motorce je adrenalin, zrychlení, brzdění, průjezd zatáčkou, to je nejvíc.

Michal: Slidery na kolenou se musí brousit o asfalt, to je vidět u jezdců v televizi.

Radek: To se ale musí zkoušet v zatáčkách, do kterých je vidět. Adrenalin je důležitý faktor, člověk zvládne první zatáčku, druhou, třetí a už si myslí, že je mistr světa.

Karolína: Fakt je, že hned jak na motorku sednu, vím, jaký budu mít den. Někdy se cítím jako bůh a jindy se s tím od první chvíle peru.

Jirka: To je fakt, někdy to nejde, člověk tlačí do řidítek, a pak si na to sednete za týden, mezitím neuděláte nic se strojem, ani se sebou, a najednou je to dobrý.

Proč nehod motorkářů tak přibývá?

Michal: Devadesát procent nehod je z nepřiměřené rychlosti motorkářů, kdy přecení své síly a možnosti motorky. Řidič v autě nemůže předpokládat, že motorkář jede tak rychle. Svoji roli hraje i nesoustředěnost.

Lukáš: To bych přičítal spíš řidičům v autech, hodně lidí se dívá za jízdy do telefonu. Ale je taky všeobecně velký provoz, tudíž četnost nehod roste.

Jirka: Většina motorkářů jede rychleji, než by měla, ale i v autě jede málokdo devadesát. V rychlosti se nepozornost nevyplácí, ale když už člověk jede rychle, musí předvídat.

Michal: Svoji roli hraje i špatná signalizace, blinkry naši řidiči snad ze zásady nezapínají, někteří až na poslední chvíli.

Lukáš: Hodně lidí si taky zkracuje zatáčky, najíždějí až do protějšího jízdního pruhu a nepočítají s tím, že se tam najednou může objevit motorkář.

Michal: To se mi stalo. Jeli jsme z Volyně na Bavorov, hodně rychle a v zatáčce mě takhle zaskočilo auto. Byla to moje chyba. Totéž se může stát na horizontu, i tam by měl být člověk ve střehu.

Radek: Na motorce musí být člověk pořád ve střehu.

Jakou roli hraje technický stav stroje?

Radek: Dobré gumy rovná se dobrá jízda, motorka je o gumách. Jak jsou staré, jestli už nejsou tvrdé, jak jsou nafoukané.

Jirka: I nové gumy můžou být tvrdé, když dlouho leží ve skladu. Když vidím, že je guma podle data výroby starší než rok, tak si ji nevezmu. Taková guma tvrdne, ztrácí pružnost i přilnavost.

Mají motorkáři obavy z řidičů starých Škod 120 nebo Favoritů, protože se dá čekat, že v nich je starší řidič, který jezdí jen svátečně?

Lukáš: Mám pocit, že někteří řidiči stodvacítek o nás ani neví, že jsme na silnici za nimi. Vůbec dívání se do zrcátek a sledování provozu za sebou je u nás velký problém.
Michal: Já dávám pozor na starší řidiče hlavně na křižovatce. Ale najdou se zase i takoví, kteří s námi chtějí závodit.

Radek: To je pravda a netýká se to jen starších aut a řidičů. Jednou jsme potkali Ferrari. Při rozjezdu jsme ho předjeli, pak on přelítl nás, my ho zas dojeli a kdyby mu nebránil provoz, tak s náma závodil dál. Ale takový auto nás smaže jako nic.

Lukáš: Závodit je o držku, to nemá cenu.

Jirka: My se proto na vyjížďce ani sami nepředjíždíme.

Lukáš: Na vyjížďce přesně víme, kdo za kým jede. Známe se, víme, jak kdo reaguje.

Michal: Vlastně jak vyjedeme od pumpy, tak už jedeme v podstatě celou cestu.

Jak velká skupina je pro vyjížďku ideální?

Radek: Čím větší skupina, tím větší riziko.

Jirka: S tím souhlasím, čím víc lidí, tím víc problémů. Na semaforu třeba neprojedou všichni a už vznikají problémy. Skupina se začne dohánět a to není dobré. Ideální na vyjížďku je tak pět až osm lidí.

Jak vám můžou usnadnit situaci řidiči v autech, která předjíždíte?

Radek: Udržovat rovnoměrnou rychlost. Někteří, když si nás všimnou, tak se snaží uhnout nebo zpomalit, pro nás je lepší, když rovnoměrně jedou a neudělají nic nečekaného. Stává se, že někdo zpanikaří, dupne na brzdu, jenže tím vlastně vytvoří překážku. Tím mi zkrátil čas pro reakci a tím i dráhu, na které musím za ním zastavit. A už je tu problém.

Jirka: Dnes už hodně řidičů motorky spíše pouští. Vědí, že když se motorka proplétá mezi auty, je to nebezpečné. Někteří už pouští motorky i v kolonách. Třeba na semaforech při opravách silnic. Je to lepší, než když je pak budou motorky předjíždět. Někomu připadá, že motorky jedou a on stojí. Ale on má v autě klimatizaci. I na motorce je vedro. Hlavně když zastaví. Horký motor je pode mnou, v kombinéze je vedro, přilba nevětrá. Ve dvaceti stupních to jde, ale ve vedru je to hrozné. Proto se motorkář snaží jet, i mezi auty.

Narážíte na zlomyslnosti od řidičů v autech?

Radek: Mně se to nestalo.

Lukáš: Ani mně ne.

Jirka: Mně se jednou stalo, že od Bavorova do Netolic nás schválně nechtěl pustit kamion.

Michal: Připadá mi, že si řidiči na motorkáře na silnicích zvykli a hodně nás pouští.

Radek: Až to někdy člověka překvapí, jak jsou lidé ochotní, klobouk dolů.

Vraťme se k nehodám. Ztratili jste už nějakého kamaráda?

Radek: Naše skupina Létající ševci vlastně vznikla na památku Jindry Bělehrádka, který zemřel před šesti lety s přítelkyní při nehodě na silnici z Písku do Týna. Řidička auta vyjížděla z vedlejší silnice a nedala jim přednost, oni zas jeli hodně rychle. Vina byla půl na půl. Minulý rok na podzim se zabil další náš kamarád Pepa Málek, který jel s kamarádkou a u Nových Dvorů předjížděl kolonu. Někdo z té kolony mu vyjel do cesty, to je o tom koukání do zrcátek, a odrazil je do svodidel. Taky zemřeli oba. V obou případech tam byla velká rychlost. Pak už se jen bavíme co by, kdyby a nezbývá, než držet za kamarády památku.

Jirka: Když na motorce sedí dva, je vždycky hůř ovladatelná. První vždycky zareaguje řidič, ten druhý až s určitým zpomalením a i to může být osudné.

Trénuje se v autoškole jízda se spolujezdcem?

Jirka: Vůbec.

Karolína: Myslím, že celkově by mělo být víc jízd. Po třinácti hodinách na motorce mi dali řidičák, ale i když jsem zkoušku udělala, věděla jsem, že toho moc neumím. Autoškolař by měl mít možnost přidat hodiny, když se mu někdo nezdá. Takhle si můžete připlatit sám, ale je to drahé, tak to lidi nechtějí platit.

Lukáš: To se pak stejně dohání na autodromu.

Radek: Dal bych víc lekcí na motorce se dvěma řidítky a jízdu s autem za motorkou bych zrušil. Protože když pak žák na motorce udělá chybu, nemá učitel v autě možnost s tím nic udělat. Když jsem jel s učitelem za sebou a ten mi do jízdy zasahoval, to bylo přesně to, co jsem si pak pamatoval.

Karolína: Slalom v konkrétní rychlosti, to není nic, co bych na silnici potřebovala. Potřebovala jsem se spíš naučit zatáčky a co dělat s motorkou na štěrku.

Jirka: Problém spočívá v tom, že autoškolař většinou není motorkář. Učí jezdit podle předpisů, ale to je všechno. Řeší, jestli jste jel padesát, ale neřekne vám, jestli jste dobře projel zatáčku.

Radek: To, co motorkář opravdu potřebuje, učí v motoškolách. Ale to si musí člověk zaplatit.

Karolína: Já jsem si zaplatila jedno odpoledne v motoškole a dalo mi to víc než celá autoškola. V motoškole upozorňují na chyby a zkouší to s vámi. Všechno si vyzkoušíte na letišti, mimo silniční provoz.

Radek: Tam poradí zlepšováky i člověku, který má na motorce třeba desetiletou zkušenost.

Michal: Fakt je, že podle poslední vyhlášky se učí v autoškole i krizové brždění, úhybný manévr, to je dobře. Ale motoškola je určitě dobrá investice do své bezpečnosti.

Radek: Je to drahé, ale je to dobré. Fakt je, že i pokrok jde dopředu. Nové moderní stroje už mají všechny možné elektronické vychytávky jako auta. Rozjezdového asistenta, kontrolu trakce, ABS, přepínatelné palivové mapy na různé režimy – sport, enduro, cestovní nebo do města. To hodně pomáhá. Ale pořád je to motorka.

S jakou motorkou je dobré začít?

Radek: Začínal jsem na babetě, na tátovu pionýru, dodnes si rád zajezdím Fichtl cupy. Pak jsem měl Jawu 175, na brigádě jsem si vydělal na Yamahu 600, teď mám litr. Pády tam samozřejmě byly.

Lukáš: Taky jsem měl Jawu 05 za tři stovky. Na tom člověk nabere zkušenosti.

Jirka: Dřív byl řidičák dostupný a motorky nedostupné. Kluci se vyjezdili na padesátce Jawě, pak na stopětadvacítce. Dnes jsou silné motorky dostupné, a kdo má pocit, že si musí koupit hned silnou motorku, dělá chybu.

Jak funguje motorkářský klub Létající ševci?

Radek: Název je podle písecké hospody U Ševce, kde se scházíme. Každý rok pořádáme sraz na památku Jindry. V klubu jsou Jindrovi kamarádi, ale ani spolu moc nejezdíme, protože každý má jiný stroj – někdo supersport, někdo cestovní, někdo enduro. Platíme členské příspěvky a pořádáme závody minibiků. Tahle parta je to, co po Jindrovi zbylo. Teď by mu bylo 34 let.