Karolína Mendíková je rodačka z Českých Budějovic každým coulem. Nikdy nikde jinde nežila a jak říká – jakmile nemá Černou věž na dosah, začne se jí stýskat. „Mám Budějovice moc ráda,“ dodává.
Paní Karolína chodila do základní školy v Nové ulici, v roce 1966 maturovala na střední ekonomické škole a pak 28 let pracovala v podniku Textil. Ten měl sídlo v ulici U Černé věže a řídil textilní prodejny i velkoobchod. Nastoupila tam jako účetní, později se stala hlavní účetní tohoto podniku. Asi by zůstala v Textilu až do penze, kdyby v 90. letech nenastala doba, kdy se rušily státní podniky jako Textil, Drobné zboží nebo Domácí potřeby. Pro paní Karolínu to znamenalo, že si musela hledat nové uplatnění.

Našla nové uplatnění

„V padesáti letech jsem šla do konkurzu na pozici účetní na Výstavišti České Budějovice a ten jsem vyhrála. Na Výstavišti jsem pracovala až do důchodu a ještě rok navíc. Ale i v penzi jsem s Výstavištěm dál spolupracovala, pomáhala jsem v kase i jako hlavní pokladní,“ popisuje Karolína Mendíková svůj pracovní životopis, který je vlastně krátký.
„Provdala jsem se za Jana Mendíka, který pracoval ve Svazarmu. Spolu máme dvě dcery, obě vystudovaly v Budějovicích strojní průmyslovku. Jana pracuje jako účetní v rodinné firmě, Lenka je záchranářka, ale teď je zaměstnaná v hudební škole Yamaha. Dcery bydlí v Hodějovicích a v Českých Budějovicích, takže je mám blízko. Mám také čtyři vnoučata, od Jany dva chlapce a od Lenky dvě děvčata. Všichni už jsou dospělí. A mám už také jednu pravnučku,“ zmiňuje paní Karolína.

Ráda vaří klasiku

K jejím koníčkům patří vaření a pečení. A čím své blízké nejvíc potěší? „Klasikou. Když upeču štrúdl a uvařím knedlo, vepřo, zelo,“ směje se. „Ráda trávím čas s dětmi, ráda zpívám, tančím country a folklorní tance v souboru Slunečnice, který zřizuje organizace Senioři ČR. Vedu seniorskou muzikoterapii na sídlišti Máj, chodí tam přes třicet lidí. Se spolužačkami z ekonomické školy se pravidelně scházíme v Masných krámech. Jezdím taky do Borovan na zahrádku, ale další záliby jsou omezené tím, že jsem po rozsáhlém infarktu. Nemohu tedy létat letadlem, nemám jezdit na kole. Řidičák jsem neměla nikdy, takže řízení mi nechybí,“ pokračuje finalistka z krajského města.

I my jsme byli mladí

A podobně jako i další soutěžící přidává i vzkaz mladé generaci: „Aby nezapomněla na to, že i my starší jsme byli kdysi mladí. Ráda bych, aby si mladí lidé uvědomili, jak důležité je starší generaci neodsunout stranou.“ říká. „Měli by se o své starší blízké více starat, věnovat jim čas a trávit s nimi volné chvíle. Samota totiž člověku ubližuje a může vést i k nemocem. Každá chvíle strávená společně má velký smysl,“ dodává.
Do soutěže Babička Jihočeského kraje Karolínu Mendíkovou nominovala městská organizace Senioři ČR, kde pracuje i ve výboru. O výpravě do Tábora říká zatím jen tolik, že určitě ji doprovodí dcera Lenka s vnučkou a dál se uvidí.

-pr-