Babička roku: Alena Mocová šila kostýmy v Hudebním divadle Karlín - Jižní Čechy Teď!
před 13 minutami

Babička roku: Alena Mocová šila kostýmy v Hudebním divadle Karlín

JIŽNÍ ČECHY – Celostátně má soutěž Babička roku delší tradici, v Jihočeském kraji budou letos pořadatelé dekorovat jihočeskou Babičku roku počtvrté. Soutěž vyhlašuje Krajská rada seniorů spolu s městem Tábor a dalšími partnery. Společenský večer s přátelským setkáním, z něhož vzejde reprezentantka jižních Čech pro celostátní kolo, se uskuteční v pátek 2. října v sále táborského kulturního centra Univerzita. Přihlášeno je letos osm aktivních a sympatických žen. Představujeme první kandidátku.


Jak byste se stručně představila čtenářům?

Jmenuji se Alena Mocová, jsem z Třeboně, mám dvě děti a tři vnoučata. Pracovala jsem v oděvním průmyslu, na Střední průmyslové škole oděvní v Třeboni a také v oděvním učilišti ve Slavonicích a později v Třeboni. Naposledy jsem byla patnáct let zaměstnaná v karlínském divadle v Praze, kde jsem se potkala se spoustou zajímavých osobností. Vytváření kostýmů a variabilita práce mě doslova pohltily. A ani v důchodu jsem s prací úplně neskončila, stále spolupracuji s dalšími divadly, která mě osloví. Mou další velkou zálibou je akvaristika. V současnosti jsem předsedkyní spolku jihočeských akvaristů Akvatera České Budějovice.

Změnila vás role babičky?

Myslím, že jsem pořád stejná, jen pozoruji, jak vnoučata rostou. Většinou o prázdninách se vzájemně užíváme. Já jim vyprávím o Třeboni a na kolech se mnou poznávají Třeboňsko. Ve školním roce mají dost učení a jiných aktivit. Vnoučata bydlí přibližně 150 kilometrů ode mě, takže se vídáme méně a zážitky si sdělujeme hlavně přes telefon. Když jsme ale spolu, snažíme se ten čas užít naplno.

Na jaký okamžik ve svém životě nikdy nezapomenete?

Když jsem přivedla na svět dceru a syna a pochopitelně také, když se narodila vnoučata. Děti jsou dar, ale také velká zodpovědnost. Připravit je do života není jednoduché a člověk si uvědomuje, jak důležitou roli v jejich životě má.

Co byste poradila mladým lidem, kteří hledají rovnováhu mezi prací a osobním životem?

Ať více pozorují, co se kolem nich děje. Ať naslouchají tomu, co říkají starší lidé a neposmívají se jim, když jsou nějak indisponovaní stářím. Dnešní mladí, když je poslouchám, někdy působí, jako by si mysleli, že jim bude pořád třicet a že čtyřicátníci už jsou staří. Měli by také více číst, ne jen rolovat obrázky. Přijde mi, že žijí ze dne na den. I rande dokážou zrušit pět minut předem SMS zprávou. A mrzí mě také, jak se změnil způsob komunikace. Děvčata nám podle mého názoru zhrubla, vulgarit mezi sebou používají opravdu hodně. Kamarády mají často jen virtuální. Předhánějí se, kdo má kolik lajků. Na druhou stranu musím uznat, že jsou velmi šikovní v ovládání počítačů a dalších technologií.

-pr-

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.