V basketbale jste měla velmi dobře našlápnuto, když jste v každé kategorii patřila k vůdčím osobnostem týmu. Co se stalo, že jste se rozhodla pod bezednými koši skončit?

Basket jsem začala hrát od svých šesti let a byla to moje vášeň. První problém přišel při nástupu na střední školu, kterou jsem si vybrala v Českých Budějovicích a kvůli basketu dojížděla. A na něco jiného než školu a basket už nezbýval čas. Poté přišel covid a já vyzkoušela i nový program a zjistila jsem, že zápal a nadšení z basketu je pryč a že jsou i jiné věci, jako například fitko.

Zaházíte si třeba ještě občas na koš, nebo už míč do ruky vůbec nevezmete?

Ačkoliv to možná překvapí, musím říci, že ne. Vzpomínky vždy zůstanou, ale pro mě to je uzavřená kapitola. Svého rozhodnutí nelituji a jsem za něj vděčná.

Co vás vůbec ke kulturistice přivedlo? A je to veliká změna oproti kolektivnímu sportu?

Posilovat jsem začala v karanténě a od té doby nepřestala. Po nějaké době jsem se začala měnit a pořád zkoumala na těle nové svaly. Chtěla jsem to ale posunout dál. Chtěla jsem zúročit tvrdou práci a dřinu. Postavit se na stage před rozhodčí a nechat se ohodnotit. Změna je to obrovská. V basketu se přes týden trénuje a o víkendu hraje. Tady se připravuji přes půl roku na tři starty. Spoléhám jen sama na sebe a hlavně svoji disciplínu.

Jak často posilujete? I několikrát denně?

Záleží, v jaké fázi přípravy se zrovna nacházím a co je potřeba. V nabírací fázi (objemu) je potřeba více jídla, než pohybu, pak mám čtyři až pět silových tréninků týdně. V dietě pak pět silových a pět kardio tréninků, takže někdy i dvakrát denně.

S tímto sportem jde ruku v ruce i strava a upravený jídelníček. Staráte se o něj sama, nebo máte nějakého výživového poradce?

Řekla bych, že strava tvoří až 75 procent úspěchu. Vše opět zaleží, v jaké fázi se nacházím. Ale nastavení makroživin a druh potravin mi určuje můj trenér. Na mě pak zbývá na sto procent vše dodržet, spočítat jídlo a připravit si ho. I když přijdu domů v deset hodin večer a ráno v pět vstávám, jídlo si vždy musím připravit a nikdy jsem neodcházela bez krabičky v batohu.

Kdo je vaším trenérem? A závodíte pod hlavičkou nějakého klubu, nebo sama za sebe?

Ano mám, bez něj by to nešlo, jmenuje se David Šebrle. Sám je aktivním závodníkem a současně studentem všeobecného lékařství. Trénuje v pražském Fitness4life, pod kterým já závodím. Ale celou přípravu a náklady s tím spojené si hradím sama.

Byla příprava na vaše první závody náročná? A pociťovala jste nějakou nervozitu, než jste se představila publiku a rozhodčím?

Příprava mě neskutečně bavila a nadchla. Ale musím uznat, že to bylo mnohem těžší, než jsem si představovala. Každodenní příprava jídla s mojí nejlepší kamarádkou kuchyňskou váhou. V objemu jíte jídlo, které už jíst nechcete, protože jste plní a hlad nemáte. V dietě se modlíte za každé zrníčko rýže. Jeden den pijete sedm litrů a druhý den nemáte vodu žádnou. V osm hodin večer na trénink jít musíte, i když by byl spánek a odpočinek lepší. Od září jsem byla v tomto režimu a ani jednou jsem jej neporušila. Celou přípravu mi ale byli oporou moji nejbližší, kterým bych chtěla neskutečně poděkovat, bez nich by to nešlo. Na závody jsem se těšila a jsem moc ráda, že jsem nervózní nebyla a všechny dny si naplno užila. Byla jsem šťastná a naprosto si užívala každý moment.

Jak vůbec takový závod probíhá?

Každá kategorie má svůj pozing. Základní pózy, kterým se prezentuje rozhodčím, ti následně hodnotí zápornými body. Když se postoupí do finále, každý závodník ukáže „I-WALK“ vlastní nacvičenou sestavu a následně opět probíhá porovnání v pózách. Já měla na pomoc trenérku, bikini fitness závodnici Natálii Myslíkovou. Pozing jsem každý den trénovala.

Hned na úvod v Kutné Hoře vám zlato uniklo jen o vlásek, když jste měla s vítězkou stejný počet bodů. Mrzelo to hodně?

To, že jsme měly stejné body, mi volal trenér až při cestě domů. A samozřejmě, zamrzí to, ale byly to mé první závody a já se stala vicemistryní Čech v kategorii juniorů. Do závodů jsem šla s tím, že i kdybych byla poslední, byla bych vděčná. Protože jsem udělala vše, co bylo v mých silách a s formou jsem byla spokojená. Druhé místo bylo více než nádherné.

Následně jste ještě obsadila jedno druhé a sedmé místo. Splnila tato umístění vaše očekávání?

Další druhé místo bylo za Mistrovství České republiky juniorů a toho si z této sezony vážím nejvíce. A třetí závody byly bez omezení věku a startovala jsem na mistrovství Čech mužů a žen a ve velké konkurenci mi finále uteklo o bod. Tyto závody jsme s trenérem zkoušeli, abychom zjistili, jestli se mezi ženami neztratím. S umístěním jsem více než spokojená. Odnáším si odtud cenné zkušenosti a jednu nominaci na příští rok.

Jaká je vůbec v tomto sportu u nás konkurence?

Sport to není nejznámější a povědomí o něm velmi malé. Na závodech je obvykle sto až dvě stě závodníků, kteří jsou rozděleni do kategorií a následně dle váhy, nebo v mém případě dle výšky startují v předem určených blocích. V mých posledních závodech jsem bojovala mezi dvanácti závodnicemi.

Jaké máte plány do budoucna? Čeho byste jednou ráda dosáhla?

Momentálně mě čeká reverzní dieta doprovázená silovým tréninkem. Dodám tělu vše potřebné a nechám ho odpočinout. Poté zase zahájím přípravu na jarní sezonu. Určitě to nebyly mé poslední závody. S trenérem jsme stále v kontaktu a uvidí se, co příští rok bude. Už teď ale vím, že bych chtěla absolvovat mistrovství Evropy ve Španělsku.