Pamětníci si vybaví, že odchod armády a ukončení provozu vojenského letiště silně podporoval starosta Jan Charypar, který stál v čele města v letech 1990 až 1998. Považujete tento krok z dnešního pohledu za šťastný?

Úplně nejšťastnější to nebylo, ve městě ubyla spousta lidí a zmizela i velká kupní síla, kterou vojáci představovali. Já sám jsem sloužil na letišti, tak se mi to také nelíbilo. V armádním areálu sice je dnes ženijní pluk, ale drtivá většina vojáků tam dojíždí nebo se zdržují v ubytovně v areálu. Na druhou stranu je tady klid a když se občas koná vojenské cvičení a létají stíhačky, lidé už nejsou na ten ruch zvyklí. Navíc jsme i lázeňské město.

Uživí se v Bechyni nová obchodní zóna, která se tu chystá?

Snad se uchytí, s kým mluvím, tak se na ni lidé ve městě těší. Jen se ptají, proč tam bude Penny a ne Lidl. Na to ale my nemáme vliv, to je věc developera zóny, kým ji obsadí. Faktem je, že koupěschopnost tu velká není a drobní obchodníci už teď živoří. I proto jsme teď v době pandemie podpořili nájemce městských nebytových prostor a odpouštíme jim zbylé nájemné nad rámec toho, co jim přispěje stát.

Na prosincovém zastupitelstvu se rozpoutala debata o prodeji městských bytů. Někteří zastupitelé upozorňovali, že byty skupuje solventní podnikatel a pak je pronajímá skupinám dělníků na způsob ubytovny. Ti lidé nejsou ve městě přihlášení, město na ně nedostává daňové příjmy a někdy jsou tam problémy v soužití se stálými obyvateli. Zazněla i myšlenka privatizaci stopnout a městské byty raději pronajímat. Zabývali jste se tím?

Oficiálně od nikoho takový podnět nepřišel. Privatizace vytipovaných čtyř stovek městských bytů začala v roce 2011 a z toho zbývá už jen sto obsazených bytů, které si mohou nájemníci odkoupit za ceny kolem 300 tisíc korun. Zrovna teď jsem jednu takovou smlouvu podepisoval. Stále tam držíme ceny z roku 2011. Uvolněné byty prodáváme obálkovou metodou. Tehdejší zastupitelstvo z roku 2011 vědělo, proč se rozhodlo byty privatizovat. Potřebovaly velké investice, které si teď zajišťují samotná společenství vlastníků. Při prodeji bytů je třeba zvážit všechna pro a proti. V některých SVJ už nám zbývá jediný byt, lidé tam platí původní nájmy 37 korun za metr čtvereční a město přispívá do fondu oprav a musí se svým procentem podílet na veškerých investicích a opravách, které si dané SVJ odhlasuje. Neděláme v těchto SVJ žádné problémy, ale logicky máme zájem tyto byty prodat. Spolupracujeme se společenstvími vlastníků, oni rekonstruují domy a my veřejné plochy kolem. Na Libuši už nám zbývá zrekonstruovat poslední vnitroblok.

Není dnes výhodnější byty vlastnit a pronajímat? V Táboře kvůli tomu privatizaci stopli ještě před prodejem všech původně naplánovaných bytů…

I my si ponecháváme bytové domy, kde jsou všechny byty ve vlastnictví města. To je sídliště Obránců míru nebo čtyři domy Na Libuši. Jejich prodej neplánujeme.

Debata o skupování bytů se týkala i toho, že rodiny z města obvykle nemají šanci, protože nejsou schopny nabídnout tak vysokou cenu jako podnikatel v realitách. Jaký je vlastně zájem o uvolněné byty, které město prodává?

O byt 3+1 se obvykle sejde kolem patnácti zájemců, o malé byty 1+1 nebo garsonky je zájemců méně. Já jsem s panem Peterkou, o kterém byla na zastupitelstvu řeč, jednal. Řekl mi, že neubytovává ve svých bytech žádné agenturní dělníky. Jsou to například zaměstnanci ČEZu a jestli jsou někde problémy, může jít i o byty jiného vlastníka, ne zrovna jeho. Pokud někdo ze zastupitelů navrhne, aby se pravidla prodeje bytů změnila, budeme se tím zabývat. Ale jak jsem řekl, nikdo to nenavrhl. Takže jiný postup než podle schválených pravidel není možný.

Město před časem koupilo od kraje bývalý domov důchodců vedle radnice. Co tam bude?

Spodní část jsme pronajali Domovu svaté Anežky z Týna nad Vltavou, který tam dělal úpravy a v dubnu bude otevírat komunitní centrum. Ve zbývající části máme projekt na jedenáct bytů pro seniory.

Takže tam vznikne dům s pečovatelskou službou?

Ne, pečovatelská služba tam sídlit nebude, ale může tam dojíždět stejně jako do DPS ve Školní ulici. Bohužel jsme se žádostí o dotaci na ministerstvu pro místní rozvoj nebyli úspěšní. Budeme to ale zkoušet dál.

U stadionu připravuje soukromý developer novou zónu s parcelami, město však zatím odložilo jednání o směně potřebných přístupových pozemků s církví. Proč?

My jsme se dohodli, že pánové Vogeltanz a Dvořák, kteří tu chtějí vybudovat kolem dvaceti parcel, napřed připraví strategii, která vyjasní odpovědi na dotazy, které kladli k této věci zastupitelé. Například kdo bude investovat do potřebné infrastruktury a podobně. Přístupové pozemky k této lokalitě patří církvi. Církev je ochotna je směnit s městem ve stejné výměře a už si vytipovala, o které pozemky města by měla zájem. Teď tedy další krok závisí na předložení zmíněné strategie.

O jaké pozemky má církev zájem?

Je to především orná půda.

Na nedávném zastupitelstvu také zaznělo, že město odsouhlasilo koupi kostela svatého Michala od budějovického biskupství, ale návrh smlouvy pak odtud dorazil v trochu jiném znění. Jak jste to vyřešili?
Ano, poslali nám návrh smlouvy v trochu jiném znění, než jsme řešili na zastupitelstvu. Do smlouvy zakotvili, že církev chce kostel nadále bezplatně využívat. To sice původně řečeno nebylo, ale pro nás to není nic proti ničemu, stanovili jsme si písemně, o jaké akce jde, jsou asi tři. Je i v našem zájmu, aby byl kostel využívaný. Fyzicky jsme jej převzali v tomto měsíci a o využití se bude starat Kulturní středisko města ve spolupráci se Spolkem rodáků a přátel Bechyně, který dává do pořádku starý hřbitov kolem kostela.

Jaké má město vztahy s majiteli bechyňského zámku?

Korektní. Řešíme společně kulturní akce i cestovní ruch, dcery pana Šťávy tu žijí, děti tu chodí do školky a do školy.

Na radě města jste kulturnímu středisku rozšiřovali předmět činnosti o cestovní agenturu. Co je účelem této změny?

To je jen název živnosti, v praxi jde o zastřešení činnosti informačního centra.

Bechyně je i městem několika muzeí. Kdy se otevře nové muzeum keramiky?

To je krajské zařízení, pro které od nás kraj získal bývalý dům služeb. Půjde nadále o součást Alšovy jihočeské galerie. Rekonstrukce budovy je hotová, teď už by se tam měly navážet sbírky a pokud to bude možné, se začátkem sezony se otevře. S tímto zařízením tu máme celkem čtyři muzea – ještě hasičské, muzeum turistiky vedle synagogy a městské muzeum na náměstí.

Když už zmiňujete náměstí T. G. Masaryka, rada města v březnu schvalovala přidělení parkovací karty typu A pro stání na náměstí. Držitel karty je v zápisu začerněn. Rozdáváte parkovací karty politikům a úředníkům?

Ne, to určitě ne. Všichni z radnice parkují na placených stáních normálně podle parkovací vyhlášky. Zadarmo máme karty pro zastupitele za účelem zasedání zastupitelstva a rady města. A to teď ani není aktuální, protože během pandemie jedná zastupitelstvo v kulturním domě a ne na radnici. Občané si mohou na dobu jednání na městském úřadu vyzvednout bezplatný parkovací lístek v podatelně. Mimoto je první půlhodina stání zdarma. Parkovací karta, o které jednala rada města, byla vydána pánovi z Písku, který koupil dům u náměstí a zatím tu nemá trvalý pobyt. Dům teprve opravuje a uvádí, že pak se zde k trvalému pobytu přihlásí. Protože jinak mají trvale bydlící lidé z náměstí nárok na tuto parkovací kartu typu A za částku 300 korun ročně.

Firmě Erding, která v Bechyni provozuje tepelné hospodářství, končí smlouva. Jaký bude další postup?

Firma Enaco pro nás připravuje výběrové řízení na budoucího provozovatele, které bude v nejbližších dnech vyhlášeno. Teď firma vypořádávala připomínky k zadání. Na zastupitelstvu jsme se shodli, že budeme preferovat využití plynu. Času už moc není, firmě Erding končí smlouva 30. června.

Jakou největší investici chystáte v letošním roce?

Rekonstrukci posledního vnitrobloku na sídlišti Na Libuši, kde se bude řešit kanalizace, vodovod, osvětlení, zeleň, nové povrchy a přibydou parkovací místa. Právě se soutěží zhotovitel, rozpočtovaná cena je 13,2 milionu.

Usilovali jste jako jiná menší města o to, aby se lidé mohli naočkovat proti koronaviru přímo v Bechyni?

Samozřejmě, že bychom byli raději, kdyby se lidé očkovali tady u nás v kulturním domě, ale kraj zřídil sedm očkovacích center v okresních městech. Pouze obyvatele domu s pečovatelskou službou přijel naočkovat očkovací tým k nám. Proto jsme pomohli seniorům s registrací a zajišťujeme svozy do okresního očkovacího centra v Táboře. Naše kulturní středisko a hasiči mají vozidla pro osm lidí, takže vždycky zorganizujeme skupinu, kterou do Tábora odvezeme a pak ji zas přivezeme zpátky. Očkuje tu také jeden praktický lékař. Víc pro to udělat nemůžeme.