Zatímco loni jste bojovali do poslední chvíle o záchranu, letos jste hráli v absolutním klidu, navíc o přední příčky. V čem byl takový rozdíl?
Největší rozdíl byl, že přišli gólman Dražan a záložník Hrkel, tedy nová krev. Tým se okysličil. Hlavně kvalita na brankářském postu byla znát, gólman dělá v této soutěži nesmírně moc. K tomu jsme dokázali zlomit vyrovnané zápasy na svoji stranu a body jsme vozili i z venku, díky čemuž jsme měli nahráno už na podzim a tým na tom byl psychicky lépe. Do jarní části jsme tak mohli jít v klidu.

A nebylo šesté místo nakonec trochu zklamáním? V závěru jste zbytečně ztráceli, mohli jste reálně bojovat o třetí příčku…
Máme velice dobrý tým, to nám říkají všichni. Ale je to o tom, jak se sejdeme. Nastupujeme pokaždé v jiné sestavě kvůli tomu, jak mají kluci pracovní povinnosti. To je klíčové. V závěru sezony jsme blbě prohráli v Dražejově a v Sousedovicích, kdy soupeři měli víc štěstí. Bylo by samozřejmě příjemné skončit třetí, na druhou stranu, výše už nemůžeme. Ani nechceme, a to kvůli zmíněnému pracovnímu vytížení hráčů, kvůli němuž nenastupujeme pravidelně v nejsilnější možné sestavě.

Nakolik tedy sezona dopadla podle očekávání?
Byl jsem s ní spokojený. Chtěli jsme být do pátého místa, bylo to nakonec šesté. Pro některé kluky i pro mě je to zklamání, ale musíme být realisté. Alfou a omegou je pro nás v současnosti post brankáře. Kdyby se nám gólman zranil…

Jako jeden ze dvou týmů jste dokázali porazit první Sousedovice. Ceníte si tohoto vítězství nejvíc, nebo ho spíše považujete za šťastné?
Doma jsme s nimi měli štěstí, vítězný gól jsme dali z dálky. Na druhou stranu, v odvetě jsme měli neuvěřitelnou smůlu, prohráli jsme z penalty, kterou Dražan zneškodnil, ale soupeř skóroval z dorážky. Westra tedy vyhrála s obrovskou klikou. I když hrála doma a vedla, mohla inkasovat dva tři góly. Její hráči, pod tíhou zodpovědnosti ohledně udržení prvenství a tím postupu, byli v obrovské křeči. Byli hodně svázaní.

Které ztráty vás naopak mrzí nejvíc?
Zklamalo mě, že jsme prohráli obě utkání s Vacovem. Venku 2:3, kdy to byl hodně dobrý zápas a podlehli jsme až v posledních minutách. V odvetě na domácím hřišti nás pak soupeř přejel neuvěřitelným způsobem a odvezl si vítězství 4:1. Klasicky také neumíme na Sedlici, s ní jsme taktéž nebodovali. Doma jsme jí podlehli 0:4 a venku 1:5. S těmito dvěma soupeři jsme poztráceli nejvíc bodů, které nám v boji o vyšší příčky chyběly.

Co bylo vaší achillovou patou?
Máme v mužstvu hodně „hračičků“, chceme hrát fotbal. Držíme balon, ale přicházejí laciné ztráty a nedokážeme využít přečíslení. Děláme chyby v rozehrávce a soupeře tím pustíme do hry. Jsou to triviální chyby, kterých se hráči dopouštějí a lacino kvůli nim přijdou o míč.

Nakolik udržíte současný tým pohromadě? Budou nějaké změny?
V přípravě jsme začali pracovat na příchodu pěti hráčů, ale jestli dopadne alespoň jeden z nich, budu rád. Zájem jsme měli o Davida Říského vracejícího se z Rakouska, ten ale odejde do Oseku. S ním bychom byli silní. Všechny kluky víceméně udržíme, odešel jen Tintěra. A skončím asi já a Sejkora.

Na jaře jste oslavil padesátiny. Pověsil jste už definitivně kopačky na hřebík, nebo ještě plánujete na hřiště vyběhnout?
Dostal jsem VIP smlouvu, že se musím v osmi zápasech zúčastnit alespoň na pět minut… (smích) Ne, teď vážně. Mám problém s kotníkem a zánártní kůstkou. Už měsíce laboruji s tímto zraněními a nikdo neví, co s tím. Jestli se rozloučím v nějakém utkání pár minutami na hřišti, nebo už tam vůbec nevlezu, to opravdu nevím. Spíše ale hrát nechci, snad jen v případě největší nouze, kdyby nás bylo málo. Tělo už asi říká dost. Plánuji skončit, trápí mě zranění, přičemž v koutku duše doufám, že bych mohl nastoupit. Ovšem pokud kluci budou hrát dobře, není důvod, navíc pokud bych měl zabírat místo mladým, abych nastupoval. Zvlášť v domácích zápasech.

Trenérem mužů Bělčic jste přes deset let. Máte pořád motivaci, když nehrajete o postup?
Muže vedu bez přestávky asi patnáct let, předtím jsem osm let dělal asistenta v FK Příbram. Vždycky říkám, že buď se mění trenéři, nebo hráči. U nás se mění hráči. Motivaci stále mám, baví mě to. I když jsou chvíle, kdy člověk přemýšlí, proč to všechno dělá, když hráči netrénují podle představ a přijdou třeba jen jednou za měsíc… Nutím hráče do tréninku a pokud budou chodit, budu mít stimul. Vytvořila se tady parta, trénují s námi i dorostenci.

Kolikrát už jste uvažoval o konci?
Určitě několikrát! Je to sinusoida, jsou dobré a špatné chvíle, stále přemýšlíte. Táhneme to s předsedou klubu Josefem Říským. Je možné, že kdyby přišel jiný trenér, přišel by i nový impuls a třeba by bylo lépe, těžko říci. Nové koště dobře mete a člověk by si oddechl. Ale fotbal mám rád s k Bělčicím mám vazby. Budu k sobě však chtít někoho, kdo se v případě mé nepřítomnosti na některém utkání o mužstvo postará. Také se v této pozici potřebujete s někým poradit, získat jiný pohled.

Jaké cíle budete mít v novém ročníku?
Ambice budou jako každý rok stejné – co nejdříve se vyhnout bojům o záchranu. Máme hodně těžký los hned na začátek. Skončit jako letos do šestého místa by bylo super.