Jaký cíl jste si v zastupitelstvu vytkli pro toto volební období?

Cílem bylo zvyšování kvality života v Bernarticích i v našich vesničkách. Dobrým ukazatelem je počet obyvatel a těch nám za čtyři roky přibylo z 1295 na 1351. Je to částečně výstavbou a částečně se sem lidé stěhují. Z chalup si udělali trvalé bydliště nebo někdo dům prodává a kupci se sem pak nastěhují natrvalo. Má to příznivý vliv i na naplněnost školy, která teď má 161 žáků.

Takže dětí přibývá?
Zhruba před třinácti lety jsme měli ve škole 135 dětí a dopláceli jsme kvůli podlimitnímu stavu na školu ranec peněz. Udělali jsme dobře, že jsme vyhlásili konkurs na ředitele školy. Současný ředitel Jan Cendelín umí pracovat s pedagogy, baví ho práce s dětmi a má se školou plno plánů. Teď k nám dokonce dojíždějí děti z Milevska nebo ze Stádlce. Ředitel školu vybavuje, stavíme nové sportoviště s tartanovým běžeckým oválem a uvažujeme o stavbě krytého bazénu. Takový patnáctimetrový bazén by se na místo mezi školou a silnicí vešel. Nechceme ho nikam schovávat, jen ať je pěkně vidět. Nosíme tu myšlenku v hlavě a přemýšlíme, kudy do toho.

Co považujete za největší úspěch uplynulých čtyř let?
Já osobně schválený územní plán. Máme nový, pro Bernartice i všech devět místních částí. Zvládli jsme to za rok a půl. Byla tam taková epizoda, kdy jsme požádali Milevsko jako obec s rozšířenou působností, aby se stalo zpracovatelem, protože pak je zpracování zadarmo. Ale ukázalo se, že by to bylo na dlouhé lokte a mnohem lepší je, když si pořídíme takzvaného létajícího zpracovatele. Zadali jsme územní plán inženýrce Lence Šímové z Českých Budějovic a jsme moc spokojení. Pokud vím, teď dělá i územní plán Křenovic. Grafickou a obsahovou část zajistila společnost A+U Design také z Budějovic. Územní plán sice není nikde vidět, ale je důležitý. Lidé ví, co kde mohou dělat a za jakých podmínek.

Kde se tedy bude městys rozvíjet?
Každá vesnička má v územním plánu plochy pro rozvoj podnikání a bydlení, v Bernarticích se počítá s rozvíjením průmyslové části na východě obce. Výjimkou jsou Bojenice, které si udělaly místní hlasování a rozvoj ploch pro podnikání, ani pro bydlení tam nechtějí. Osobně to nepovažuji za dobré, ale chtěli to tak a my to respektujeme.

A kde se počítá s plochami pro rozvoj bydlení v Bernarticích?
Naše zadání znělo nerozšiřovat obec do krajiny, oproti územnímu plánu z roku 2002 jsme naopak rozvojové plochy ubrali. Nelze se rozlézat jako plíseň, nechceme zabírat zemědělskou půdu. Je třeba se soustředit na zahušťování uvnitř obce. Teď se prodá každá nemovitost, lidé domy kupují a opravují. My jako obec připravujeme dalších pět stavebních pozemků, které máme ve vlastnictví a až budou hotové sítě, tak je nabídneme k prodeji. Územní plán počítá s plochami pro bydlení i u rybníka Dvouletý, ty ale patří církvi. Měli jsme zájem ty pozemky odkoupit a připravit, ale církev si kladla podmínky, které nemůžeme akceptovat. Nabízeli jsme 150 korun za metr čtvereční a jsem přesvědčený, že když budou stavební pozemky připravovat sami, nemůžou se dobrat vyššího zisku. Dokončili a rozprodali jsme devět parcel pro rodinné domy Pod Stadionem, my se nepotřebujeme chovat jako developeři, naším profitem je, když obci přibydou obyvatelé.

Co se za čtyři roky opravilo?
Nejlepší kancelář je venku, takže když se rozhlédnete, uvidíte, co se udělalo a co je potřeba udělat. V našich vesničkách máme většinou opravené komunikace, odbahněné rybníky, kde jsou nějaké obecní budovy, mají novou střešní krytinu. V minulých letech jsme se soustředili na místní části, teď začínáme investovat v Bernarticích. Každý rok doděláme jeden až dva úseky komunikací, rozšiřujeme veřejné osvětlení, máme už jen jednu uličku se starými lampami. Opravili jsme radnici, stavební část stála 15 milionů korun, další peníze bude stát vybavení. Každý rok investujeme do školy.

Když se pro Bernartice rozhodl soukromý investor domu s pečovatelskou službou, označil za výhodu, že v obci jsou všechny potřebné služby. Nic tedy nechybí?
Ze zdravotnické oblasti tu máme všechno – praktického, dětského i zubního lékaře, lékárnu. Je tady pošta, dostatek obchodů, zrovna nedávno znovu otevřelo řeznictví s bufetem. Myslím, že by tu mohla být ještě nějaká restaurace s celodenním provozem a kuchyní.

Pokud by ale místní do restaurací chodili, tak by asi nezanikly?
Na místních nelze stavět. Přes obec vede silnice, to je zlatá žíla. Záleží na podnikatelích, jak se k tomu postaví.

Takže Bernartice nevolají po obchvatu jako některé jiné obce?
Možná si tímhle názorem pod sebou podřezávám větev, ale za sebe říkám upřímně, že o obchvat nestojím. Snažíme se dopravu přes obec regulovat tak, aby se tu jezdilo slušně, všichni se sem vešli a měli kde zastavit.

To jsme u tématu úsekového měření rychlosti. Přinesl radar větší ukázněnost řidičů na průtahu obcí?
Určitě se situace zlepšila. I ti největší skeptici mi teď dávají za pravdu, že to opatření mělo smysl. V létě se tu zachytilo 1200 až 1500 přestupků měsíčně. V zimě to kleslo, za únor jich bylo jen 500. O radaru už místní vědí, postupně se řeší už jen drobné přestupky a počty klesají, přitom provoz celkově vzrostl. Účel tedy měření rychlosti plní, i když po finanční stránce nás Milevští vyšplouchli. Licence na provozování je na nás, nainvestovali jsme nemalé prostředky, aby vše odpovídalo legislativě a šli jsme do toho s tím, že kdyby výsledkem byla ztráta, tak ji uhradíme. Výsledkem je ale zisk, za prvních šest měsíců byl čistý výnos 1,5 milionu po odečtení všech nákladů včetně toaletního papíru pro personál na milevské radnici. Teď už výnos klesá a pro nás už je to taky okrajová záležitost.

Co je tedy prioritou vedení obce?
Držet pro občany poplatky na rozumné míře, zlepšovat komfort života v obci. Proto jsme postavili sběrný dvůr, držíme únosnou cenu vodného a stočného, nezvyšujeme daně, ani nájmy a přesto investujeme, opravujeme, rozvíjíme se a ještě máme nějakou korunu na účtu.

Je něco, co jste ve volebním období naopak nestihli?
Chtěli jsme opravit hřbitov a vybudovat kolumbárium. V tom jsem čekal, že budeme dál. Návrhy jsou, ale nedaří se nám to posunout do projekční fáze. Není, kdo by projekt zpracoval, jde nám o to, aby řešení bylo dlouhodobě důstojné. To je podobné jako s náměstím. Tam už ale projekt zpracováváme, nejde to uchvátat.

Mluvilo se o vodním prvku na náměstí, bude?
Byl takový nápad, ale asi ho vypustíme, když vidíme, jak se vyvíjejí věci kolem údržby.

Jak bude vypadat autobusové nádraží, kde dlouhodobě řešíte nedodržování zákazu projíždění?
Autobusové nádraží v této podobě zůstane. Neuspěli jsme u dopravního inspektorátu s žádným návrhem řešení. Chtěli jsme zamezit průjezdu instalací zpomalovačů, bylo to zamítnuto. Chtěli jsme tam dát květníky, taky zamítnuto. Naposledy jsme navrhli umístění fotopastí a i to nám zamítli. Řešení dopravním značením přitom žádný efekt nepřineslo. Snad poslední možností už by bylo zřízení městské policie, aby tu strážník zjednával pořádek.

O tom uvažujete?
Ano, uvažujeme. Mám představu, že by strážník dohlížel na dodržování obecních vyhlášek, veřejný pořádek a staral se o prevenci. Peníze na to máme.

Takže byste si pak sami řešili i přestupky z radarů?
To bohužel nejde. My bychom pak mohli zpracovávat agendu, ale výběr pokut by nadále musela provádět obec s rozšířenou působností, tedy Milevsko.

Co podle vás Bernartice ještě potřebují?
Je dost tlak na nájemní bydlení. Máme 52 bytů a ty jsou beznadějně obsazené. Žádostí máme kolem třiceti. U nás se platí nájem 29 korun za metr čtvereční a za 18 let, co jsem ve funkci, jsme nezvýšili nájem ani o desetník, takže nájemníci se v těch bytech drží. Potřebovali bychom postavit aspoň takových dvacet bytů, máme i vytipovaná místa nad hřbitovem a v ulici Za Humny. Jednáme se státním Fondem rozvoje bydlení a hledáme možnosti.

Dům s pečovatelskou službou ale byty zatím zcela neobsadil a přitom jde stavět další objekt. Vidíte obsazení těchto bytů jako reálné? Není skoro osm tisíc měsíčně pro místní seniory příliš?
První objekt už je obsazený z větší části a já jsem přesvědčený, že se ty byty obsadí, ale nebude to hned. Zabydlují se tam místní, lidé z blízkého okolí, ale i odjinud. Jsou to lidé se vztahem k Bernarticím. Chápu, že místní lidé porovnávají cenu s naším obecním domem s pečovatelskou službou, kde se platí půlka. V soukromém DPS jsou ale byty nové a větší, je to blíž centru. Problémem je, že naše praktická doktorka už má tak naplněno, že nemůže přijímat další pacienty a pokud se dnes někdo do DPS přistěhuje, musí hledat lékaře jinde. Proto investor pan Benda uvažuje, že by v objektu vyčlenil prostor pro ordinaci, aby tam třeba aspoň jeden v týdnu přijížděl ordinovat další lékař.

Co městys do budoucna ještě čeká?

Když jsem nastoupil, tak jsem si bláhově myslel, že se dáme do práce a bude hotovo. Je to ale nekonečná práce. Ještě je potřeba opravit sokolovnu, v plánu je přemístit knihovnu do budovy u školky, kde dnes sídlí služby obce. Pro ty jsme připravili nový objekt vedle radnice a potřebujeme ještě dodělat garáže a stání pro stroje. Musíme taky rozšířit sběrný dvůr, který už přestává stačit. Chceme pořídit stroj na údržbu chodníků, obměnit vybavení dětského hřiště, na vsích budovat nové veřejné osvětlení. Tady je práce na dalších padesát let. K tomu šíleně narůstá administrativy a nás na radnici nepřibývá, pořád pracujeme v pěti lidech. Rozšířil se jen tým na obsluhu a údržbu obce ze tří na devět lidí.

Budete znovu kandidovat?
Měl jsem v úmyslu tímto volebním obdobím skončit a jít do předčasného důchodu. Bude mi 62, v naší rodině nemáme v genech dlouhověkost a já bych si rád ještě užil života a rodiny. Zejména, když vidím, jak předčasně odešli kolega Zdeněk Souhrada nebo Jirka Kotrba. To pak člověk leccos přehodnotí a zjistí, že se trápil malichernostmi. Na druhé straně mám pocit, že teď už u mnoha věcí vím, kudy na to, a zatím nemám, komu bych ty zkušenosti předal. Navíc si ani nemůžu nějakého nástupce jen tak vybírat, ten člověk musí být zvolený.

To zní, že kandidovat znovu budete. Takže ještě závěrem – vrací se život v obci po epidemii covidu zase k normálu?
Přemýšlíme, jak začít po dvouleté pauze s kulturou. Snažíme se udržet zaběhlé akce. Zveme divadla, pořádáme přednášky, připomínáme si historické události v obci a zdejší rodáky, podporujeme kulturu na našich vesničkách, kde to táhnou hlavně hasiči.

Bude letos Bernartický sekáč a noční hasičská soutěž v Bojenicích?
Obojí podporujeme a chceme tyto akce udržet. Zrušili jsme ale obecní ples. Nepřijde mi vhodné se právě v této době veselit a pod ukrajinskou vlajkou vybírat peníze. Na pomoc Ukrajině jako obec posíláme sto tisíc korun, padesát prostřednictvím sbírky Českého červeného kříže a padesát přes organizaci Člověk v tísni. Je hlavně potřeba, aby si lidé uvědomovali, že pomoc bude zapotřebí i za půl roku.