Dočasný participativní stánek v parku sloužil jako prostor pro sběr podnětů, zpětné vazby a osobních zkušeností od obyvatel i návštěvníků města. Architektky z městské kanceláře na místě oslovovaly kolemjdoucí a nabízely možnost vyplnit dotazník týkající se lokality Husova parku, přednádraží včetně plochy a budovy autobusového nádraží a parkoviště ve Valdenské ulici.

Ptaly se například na to, jak často lidé touto lokalitou procházejí, co se jim na místě líbí a naopak, co by se mělo změnit. Někteří dotazovaní poukazovali například na složité přecházení přes silnice, nedostatek parkovacích míst a popisovali celkový pocit z prostoru. Velká část podnětů se pak týkala bezpečnosti, pocitu ohrožení a pohybu osob, často bez domova, někdy pod vlivem návykových látek. „Jako máma malého dítěte si nedokážu představit, že bych ho měla pustit samotného třeba jen z nádraží parkem domů. Strach z toho, co by mohl po cestě najít, šlápnout na použitou injekční stříkačku nebo být svědkem něčeho nepříjemného, je velmi reálný,“ popsala situaci Lucie Tříšková z Tábora.

I během úterního odpoledne se v parku u laviček objevily známé tváře bezdomovců, kteří v této části města tráví čas pravidelně.  Jeden z nich, jemuž místní říkají Mates, se ke své přítomnosti vyjádřil stručně: „Líbí se nám tu, nikdo nás neobtěžuje a je to nejblíž k autobusu i k Jordánu. Je tu krásná příroda, proto jsem tady.“

Podle městské architektky Kateřiny Čechové je zřejmé, že pouhé architektonické zásahy k vyřešení situace nestačí. „Když se někde v zahraničí řeší revitalizace na místě, které je takto zatížené a má sociální problémy, koncentraci nějakých problémových lidí, tak to nevyřeší samotná architektura nebo prostorové uspořádání. Musí se zapojit sociální pracovníci, preventisté, policie, sociální služby a společně vytvořit strategii, jak udržet prostor příjemný pro většinu obyvatel. Architektura hraje roli, ale je potřeba přemýšlet i nad tím, jak prostor uzpůsobit tak, aby zval k běžnému užívání a nebyl přirozeně obsazován jen jednou skupinou lidí,“ vysvětlila architektka. Problémem jsou podle ní i keře, do kterých si mohou lidé dojít vykonat potřebu, nebo uzavřené enklávy, které si určité skupiny přivlastní a ostatní odradí.

Situaci v oblasti dlouhodobě sleduje i městská policie. Její velitel Petr Svoboda popisuje přijatá opatření následovně: „Bezpečnost v této lokalitě řešíme dlouhodobě, a to už od doby, kdy se tam začaly objevovat problémy. Stanovili jsme pevné časy, kdy jsou v místě přítomní strážníci. Denně jde o čtyři vymezené hodiny, během nichž jsou v prostoru trvale a střídají se se státní policií. Kromě toho probíhají i namátkové pochůzky a oblast je pokryta kamerovým systémem. Do hlídaných lokalit patří okolí nádraží, sladovny a nábřeží Jordánu u dopravního hřiště.“

Dodal také, že přítomnost lidí bez domova je součástí demokratické společnosti a jejich úplné vytěsnění není možné, ani legitimní. „Pokud dojde k porušení zákona, postupujeme podle platných pravidel. Rozumíme, že někteří obyvatelé mají s jejich přítomností problém, ale ve skutečnosti nebývají tak rizikoví, jak je veřejnost často vnímá. Čísla kriminality tomu rozhodně nenasvědčují,“ tvrdí Petr Svoboda.