Co se ve vás odehrálo těsně poté, co zaznělo vaše jméno jako vítězky soutěže Díky, trenére? Jak jste tyto chvíle prožívala?
Soutěžili jsme v týmech postupně ve třech soutěžích, po druhé disciplíně měl náš tým nejvíce bodů a třetí jsme vyhrály, proto bylo vítězství jasné poměrně dlouho dopředu. Zároveň ale bylo nesportovní se radovat, jelikož další tři trenéři stále ještě soutěžili o další umístění. Každopádně jsem měla obrovskou radost, celý náš tým fandil, holky ke mně přiběhly a vyzvedly mě… Přiznám se, že snad až druhý den jsem si ale uvědomila, co se nám vlastně podařilo.

Nakolik jste věřila v úspěch ve finále a nakolik na začátku soutěže a poté s postupným zužováním kandidátů na prvenství?
Popravdě – na vítězství v této soutěži jsem vůbec nemyslela. Samozřejmě postup do každého dalšího kola mě velice potěšil. Nejkrásnější na soutěži je myšlenka celé akce, a to ocenění práce trenérů mládeže. V soutěži jsem chtěla především reprezentovat náš sport, který je často podceňovaný. A myslím, že to se podařilo.

Co podle vás rozhodlo? Povedl se vám a vašim svěřenkyním tak dobře finálový souboj?
Do TOP4 jsme se dostaly díky celému týmu, který s holkama a jejich rodiči tvoříme. Atmosféra byla nepopsatelná. Velké finále už pak bylo tak trochu o štěstí. Finálové úkoly jsem poté plnila s dětmi ostatních trenérů. Vylosovala jsem si šikovný tým dětí, se kterým jsem zvolila asi nejlepší taktiku pro poslední soutěžní úkol a díky tomu jsme nakonec zvítězili.

Co jste si na finále připravily a nakolik jste byla spokojená s provedením? Cítila jste nervozitu?
Na finále jsme si připravily ukázku našeho tréninku napříč různými věkovými kategoriemi a dále jedno z našich soutěžních vystoupení. Na soutěžní ploše nás bylo přes padesát, což jistě bylo výhodou. Nervózní jsem byla především před začátkem vystoupení, při prvních otázkách. Ale jakmile holky dorazily za mnou na plochu, nervozita byla pryč.

Jak dlouho jste své vystoupení na závěrečný den trénovaly? Měnilo se nějak s ohledem na to, že se finále kvůli covidové situace posouvalo, nebo jste tento čas využily jen k pilování?
Přímo na finále Díky, trenére jsme měly jeden společný organizační trénink den před soutěží. Jelikož jsme předvedly ukázku našeho tréninku a vystoupení připravované pro mistrovství republiky v mažoretkovém sportu, šlo spíše o organizační trénink, abychom natrénovaly přesuny jednotlivých skupin a vše do sebe hezky zapadalo.

Jak jste vnímala konkurenci v nejužším finále?
Všichni moji „soupeři“ byli úžasní. Vyhrát si zasloužil každý. Už jenom pro to, že vedou děti ke sportu. A to je pro ně moc důležité.

Co říkáte na to, že stupně vítězů obsadily samé ženy?
Všichni trenéři předvedli krásnou ukázku z jejich sportů a domnívám se, že to, že na stupních vítězů nakonec stály samé ženy, je tak trochu náhoda.

Ceníte si prvenství o to víc, že jste zvítězila nad tradičními sporty jako zástupkyně toho menšinového?
Ano, cením. Velice si vážím toho, že jsem dostala možnost na finálovém dni prezentovat náš sport. A vítězství? Doufám, že nám pomůže získat větší respekt. Všechny jsme překvapily.

Jak jste oslavila svůj úspěch? Kolik gratulací jste přijala?
V tuto chvíli ještě probíhá soutěžní sezona mistrovství republiky v mažoretkovém sportu, náš program je velmi nabitý. Oslavu tedy plánujeme společně se všemi Prezioskami po poslední soutěži. Gratulací jsem obdržela mnoho a velice si jich vážím.

Je pro vás toto ocenění novou motivací, nebo na něj nemá vliv? Změnilo nějak váš život?
Účast na finálovém dni pro mě byla určitě velkou motivací pro další práci. Celý náš tým mě nabil energií. Atmosféra v hale byla strhující. Moje holky spolu s týmem rodičů si pro mě připravily i několik překvapení, fandily. A z vítězství měli všichni obrovskou radost, děti asi ještě větší než já.

Jak se projevila covidová pauza? Byl znát výpadek na umu vašich svěřenkyň? Trénovaly jste také on-line?
Během celé covidové pauzy jsme trénovaly on-line, připravovaly pro dívky různé výzvy a podobně. Jakmile to bylo možné, trénovaly jsme venku. Covidová pauza se projevila především u mladších dívek, jelikož ještě neměly na čem stavět a práce s nimi on-line je náročnější. Starší holky již lépe zvládnou ovládat své tělo a lépe umí samy převést to, co jim trenér říká. U mladších je nezbytné vše ukázat, opravit přímo na dívkách, což on-line není možné. Nicméně hlavním cílem on-line bylo udržet partu pohromadě, což se podařilo.

Co je před vámi v nejbližší době, jaké máte ambice a cíle?
Aktuálně vrcholí naše soutěžní sezona, která byla přesunuta z jarního období. Poté se s novou energií vrhneme na další tréninky a tvoření pro příští rok. Toto období je velmi kreativní a nás trenérky i dívky velmi baví. Mým největším cílem v Preziosu je, abychom zůstaly tak skvělým týmem, jako jsme dnes. Věřím, že náš trenérský tým se bude postupně rozrůstat a budeme tak moci rozšířit i naši členskou základnu.

Projevilo se už nějak vaše ocenění na zvýšeném zájmu o mažoretkový sport v Blatné, potažmo o Prezioso?
V tuto chvíli určitě zaznamenáváme větší zájem médií a věříme, že toho využijeme pro další práci a zviditelnění.