Když jsem byla malá, bylo třeba nedělní oběd řádně zapít sklenkou chlazené desítky. A tak jsem coby dítě obecné školy dostávala tu čest dojít dědečkovi ke strakonickému Dudákovi pro dvě do džbánu. „A dědo, můžu se napít pěny?“ Jako bych dnes slyšela laskavou odpověď: „Ale ne abys mi to, Heluško, všechno vypila…“ A já jsem koupila dvě pivečka s nádhernou čepicí, před hospodou jsem do pěny ponořila sosáček a usrkávala. Bylo to tak dobré! Nikdy jsem se neopila, naopak, měla jsem vždycky radost, že mi to dědeček dovolil, protože pravda byla, že mnozí mí kamarádi museli ucucávat tajně. A dělali to všichni. Dneska by byl dědeček popotahován za nabádání k pití nezletilého dítěte, ach jo. Vidíte snad dnes někde na veřejnosti dítě se džbánem?

Když mi bylo nějakých čtrnáct, to jsem s kamarádkou na Silvestra vypila láhev červeného. Bylo mi pak špatně a už jsem věděla, že alkohol je prevít a musím si dávat pozor. Nastal konec školního roku v deváté třídě. Vzpomínám, jak jsme šli celá třída na rozlučku do strakonického lomu nahoře na Podsrpu. Měli jsme pár lahví bílého a všichni jsme popíjeli, hráli na kytaru, padla nějaká ta pusa a potom jsme kolem desáté šli domů. Alkohol jsme si koupili v obchodě, stejně tak lehce, jako jsem tam kupovala otci cigarety. Astry to byly. Pamatuji si je přesně, v mých deseti letech jsem jednu takovou krabičku deseti kousků vykouřila společně s Miládkou v rourách u řeky. Bez šlukování, ale cítily jsme se jako ve filmu, cigáro v ruce, důležité jako žádost.

Přežila jsem pubertu a mládí bez úhony a dnes alkohol kromě sem tam sektu nemusím vůbec. Cigaretu jsem neměla v ruce třicet let.

Nedávno jsem viděla jakýsi šot v televizi, jak policie kontroluje dívky v parku. A považte, ta sedmnáctiletá nadýchala 0,1 promile, tedy důvod hlásit to rodičům a sociálce.  Zákon je zákon, ale zdravý rozum je zdravý rozum a někdy si myslím, že opravdu schází. Protože ona si dívka skleničku stejně někde dá, jenom se nenechá chytit a víme to všichni.

Alkoholismus je zlý, o tom žádná, ale jediný rozdíl mezi chováním mojí generace a té dnešní vidím v tom, že dříve se pití mladých zdaleka tak nekontrolovalo a možná, že bychom se divili, jak dříve pubescenti popíjeli.

Jsem asi ráda, že už nejsem mladá… Tak hezké léto, přátelé!!