Nevím, jak současní mladí rodiče, ale učitelé mi nejspíš dají za pravdu, že dětem se musí při výchově nastavit limity. Jasné sdělení, co už je za hranou. I proto nás, příslušníky starší generace, čerti strkali do pytlů a doma občas úřadovala vařečka, když míra zlobení přetekla. Nemám z toho trauma.

Vařečka je dnes za hranou zákona, a to nemluvím o rákosce, která za našich školních dob občas měla sólo, zatímco jiný pan učitel dával pořádné „buráky,“ nebo bolestivě kroutil ušima. V jeho hodinách ale panoval vzorný pořádek a hlavní města evropských států dodnes můžu vyjmenovat, jak když rákoskou mrská. I bez berličky internetu. Mezi „jednou výchovnou“ a násilím na dětech je přece velký rozdíl.

Když si se sourozenci vzpomeneme, jak o nás mamka přerazila vařečku a pak jsme za trest klečeli na struhadle, smějeme se tomu. Nesypeme si v hrůze do pusy antidepresiva. Na těch jsou kupodivu čím dál častěji příslušníci generací bez nastavených limitů. Ti, kteří ve škole s učiteli debatují, jestli hodlají zpívat nebo cvičit. Nebo jestli úkolů není příliš. Nebo se ráno nezačíná moc brzo. Žasnu, když občas slyším, že na třídních schůzkách pak s učiteli v těchto debatách pokračují rodiče.

Kantoři by možná občas uvítali, kdyby do třídy vletěl pořádný krampusák, a ne hodný čert, který bude děti hladit po hlavičkách. Do současných školních tříd náš svobodomyslný systém rozestrkal i obtížně vzdělavatelné děti, takže vám každý učitel nejspíš pošeptá, že nestíhá procvičování látky, a kdo z dětí chce na střední, platí mu rodiče doučování jak mourovatí.

Můžeme pokračovat v přeměně zlých pekelníků v neškodné čerty, stěžovat si, že v novinách vyšla fotka vyřazených zabitých zvířat z honu (Proboha! Mohly to vidět i děti!), a musíme taky dětem zatajit, kde se vzal jejich kuřecí řízek! Jen by nás pak nemělo překvapovat, když americký prezident Trump označí Evropu za soubor národů v rozkladu. Bohužel vynechal sebereflexi. Například fakt, že střelba ve školách k nám dorazila ze zámoří. Myslím, že tu nebývala, dokud při výchově dětí měly svou roli i vařečky a zlí čerti.

Dnes by možná moji rodiče za své výchovné prostředky seděli ve vězení, já bych vyrůstala v dětském domově nebo bych zlobila u pěstounů, pokud by se vůbec nějaké podařilo sehnat…

Přesto si nejsem jistá, jestli se dají malému dítěti zásady slušného chování vštípit jen laskavým výkladem. Před čtvrtstoletím jsme se na českých horách v restauracích pohoršovali, jak se tam chovaly holandské děti – a rodiče nic. Dnes už jsme dál. Ty děti mluví česky. A rodiče obvykle nic. A jen si zkuste protestovat, že vás chlapeček odvedle už podruhé kopnul a ječí vám při jídle do ucha.

Možná máte jiný názor, ale podle mne není normální, že když se dětem nechce chodit, tak se do pěti let vozí v kočárku. Pak musí škola objednat autobus, aby se děti přemístily ze školy na zimní stadion nebo na pohádku do kulturního domu. Prý by děti pár set metrů neušly! Není normální mít školky, kde dětem vyměňují pampersky, a není v pořádku posílat šestileté děti do školy šišlavé. Pokud nejde o nemocné děti, je to o lenosti rodičů. Ti si pak někdy myslí, že do školských zařízení dávají své děti proto, aby jim je tam „opravili.“ Jsou tam za to placení! Můžete občas zaslechnout. A koukejte být na našeho Pepíčka hodní! Hlavně žádné zlé čerty! Z toho by mohl mít náš klučík paniku!

Hlavně, že ostatní kolem nejsou občas v panice… Hodní čerti! Nechtěla bych se dožít doby, kdy kromě školních psychologů pro děti bude třeba uzákonit i školní psychiatry pro učitele.