Kolik čísel, hesel, kódů a pinů si my chudáci musíme zapamatovat! Přístupová hesla na různé internetové stránky, piny platebních karet, kódy různých bezpečnostních zámků, číslo účtu, rodné číslo. Někdy to všechno už hlava nebere, pomalu si nepamatuji ani číslo domu a číslo bot.

Hesla a kódy si už nezapisuji na cedulku do peněženky, ani neukládám do mobilu, protože se to z bezpečnostních důvodů nemá. Takže zbývá zase jen vlastní mozek a ten někdy stávkuje. Určitě se vám už také stalo, že jste při placení najednou zapomněli pin vaší karty, který už roky používáte. Trapas! Snad nejhorší, co se může stát, je natankovat na benzínce plnou nádrž a pak při zadávání pinu přijde najednou okno, neboli „vokno“. Právě to se mi někde za Pískem přihodilo a dostatečnou hotovost jsem u sebe neměla.

Pán u pokladny pokrčil rameny. Slibovala jsem, že pro peníze dojedu do nejbližšího bankomatu a nabídla jako zástavu občanský průkaz. Jenomže fotografie na občanku dnes dělají na počítači na radnici. Na takové fotce vypadáte hůř než ve skutečnosti, mnohem starší a máte tam vrásky, které ve skutečnosti ještě ani nemáte. Pán si ode mne vzal občanku zjevně velmi nerad. Ta bába umře dřív než dojede domů, pomyslel si asi. No, u bankomatu jsem si ve stresu na pin také nevzpomněla, rozjela jsem se rovnou domů do Milevska, kde jsem si číslo vyhledala a pro jistotu vyzvedla i hotovost. Když jsem se po víc než hodině objevila na čerpací stanici, obsluze se určitě ulevilo. „Už jsem s vámi ani nepočítal,“ řekl pán.

A jaké poučení z toho plyne? Aby se kvůli malému zapomenutí s námi už nepočítalo? Zapomětlivých starých se na benzínkách objevuje určitě méně než nepoctivých mladších. Takže očipovat! Všechny očipovat! Ale štěkat na sebe snad nebudeme?