Dovolím si předložit jiný pohled na výrazné zvýšení cen plynu, elektřiny a ropy než ten, který je veřejnosti předkládán. Spojené státy po době, kdy byly závislé na dovozu ropy a plynu, vyvinuly nové způsoby těžby těchto surovin, a to hydraulické štěpení (frakování), známé spíše pod názvem břidlicová těžba. Její postup spočívá ve vrtání více než kilometr do hloubky země, stočení vrtu a dále se vrtá ve skále cca dva kilometry vodorovně. Pak je potřeba vysokým tlakem vody rozlámat zdrojovou horninu. Díky této technologii se Spojené státy staly největším producentem ropy a zemního plynu na světě. Tato technologie má však řadu negativních aspektů. Je velice drahá, zatěžuje životní prostředí. Každý takovýto vrt vyprodukuje většinu suroviny během několika prvních měsíců své životnosti. Proto je nutné vrtat stále častěji na mnoha místech. Zejména v důsledku ohromných finančních nároků je takováto produkce ropy a plynu velice drahá. Porovná-li se cena těchto komodit s klasickou těžbou, je zde veliký rozdíl. Aby se vůbec tato těžba vyplatila, musely se nasypat obrovské peníze. Formou úvěrů, dluhopisů a akcií. Investovaný kapitál je dříve či později nutné splatit, a proto je nutné zajistit odbyt produktů a omezit lacinou konkurenci. Zejména v ruských kapacitách včetně stávajících fungujících plynovodů.
Když se v letech 1995-1998 stavěl vysokotlaký plynovod z Lanžhotu na Horu sv. Kateřiny, byl přirozený přírůstek plynu v Rusku několikrát vyšší než těžba. Ložiska plynu byla snadno dostupná a jeho transport byl ekologicky čistý. V důsledku excesu, který zavinila Ukrajina neplacením za plyn Rusku a čerpáním plynu z částí, která měla jít transferem do Německa, se Německo rozhodlo postavit plynovody mimo toto území.
Zprvu se předpokládalo, že se postaví další trasa přes Polsko. V rámci jistoty se však přistoupilo k podmořské variantě bez poplatků, které by muselo Rusko platit zemím, přes které se plyn přepravuje. Tato skutečnost rozezlila Polsko a Ukrajinu (přišly o tranzitní poplatky) a nedala spát Spojeným státům. Proto také USA činily tlak na Německo, aby druhou podmořskou trasu, byť byla hotová, nezprovoznilo. Německo s ní počítalo jako s alternativou k obnovitelným zdrojům energie formou paroplynového cyklu, který má daleko menší zatížení životního prostředí.
Toto všechno vedlo k tomu, aby se omezila a nejlépe zastavila dodávka laciného plynu z Ruska. Dala se přednost dovozu zkapalněného plynu do Evropy, i když je podstatně dražší a ekologicky výrazněji zatěžující životní prostředí. Musí se zbudovat terminály, zkapalňovací a odpařovací zařízení. Taky znovu kupovat zásobníky plynu, které jsme za pakatel prodali. Je smutné, že ten, kdo rozhodl o nákupu těchto zásobníků, nepočítal s tím, že plynovody jsou stále v cizích rukou. Takovéto rozhodnutí může udělat jenom amatér.
Na úkor našich občanů se zasílá všemožná pomoc na Ukrajinu. Bohužel do této částky nejsou zahrnuty i vyvolané náklady na ceny energií. Myslím, že bychom to v rámci poctivé informace občanům měli spočítat a zveřejnit. Vždyť se jedná o peníze nás, daňových poplatníků a občanů a máme nezadatelné právo o tom být informováni.