Na problematičnost zákona upozornil prezident České republiky Václav Klaus dopisem předsedkyni Poslanecké sněmovny a vysvětluje, proč zákon nepodepsal, ale ani nevetoval. Otazníky nad zákonem vznikly již při samotném hlasování. Zákon způsobil rozpory i v koalici Nečasovy vlády, která zákon připravila a přijala. Levicový Senát ho vrátil do sněmovny. Tady byl schválen opakovaně, když Poslanecká sněmovna přehlasovala veto Senátu 102 hlasy. Tj. i díky hlasu poslance ODS – již pravomocně odsouzeného Romana Pekárka. Pro přijetí zákona hlasovali poslanci ODS, TOP 09, Starostů a dvanáct nezařazených bývalých poslanců stran Věcí veřejných (VV) a ODS. Poslanci ČSSD a KSČM odmítli hlasovat.

Vyřešit majetkové vyrovnání státu s církvemi a náboženskými společnostmi se pokusila již koaliční vláda Mirka Topolánka ( ODS ) v roce 2007 s ministrem kultury Václavem Jedličkou (KDU-ČSL ). Byla uzavřena s církvemi dohoda, že jedna třetina bude vrácený majetek a dvě třetiny budou finanční náhrady ve výši 83 miliard korun splatné do 60 let. Dohoda ztroskotala. Celá opozice zřejmě usoudila, že problém se odkládá na dalších 20 let a ztratila obezřetnost. To byl ovšem velký omyl.

Proto přijetí zákona č. 428/2012 Sb. bylo pro opozici velice nepříjemné překvapení. Ze strany opozice se objevily palcové titulky – Krádež za bílého dne. Jde o diskriminaci bývalých restituentů, ceny v zákoně jsou několikrát vyšší, než odškodnění bývalých restituentů. Provedeme revizi zákona, tvrdila Sobotkova ČSSD. Byla jmenována komise v čele se senátorkou Gajdůškovou, ale kde nic, tu nic. Zákon zůstal v platnosti i se všemi otazníky a nabyl účinnosti 1. ledna 2013.

Nově uzavřená dohoda s církvemi se vydává za oboustranně výhodný kompromis. Dohoda stanoví, že 56 procent církevního majetku bude vráceno a po dobu 30 let bude spláceno 59 miliard Kč za nevrácený majetek. Nejdříve církve požadovaly 83 miliard a nyní 59, to samo o sobě vzbuzuje pochybnosti o tom, jak oprávněné byly požadavky církví. Zda vládou uzavřený kompromis je také skutečně výhodný pro Českou republiku, když dohodu odmítá 70 procent občanů.

„Co bylo ukradeno, to musí být vráceno,“ uvedl poslanec Kalousek. Ale je to vůbec v tomto případě pravda? Abychom to mohli posoudit, musíme učinit historický exkurz, jak vznikl majetek církví. Posledním legislativním řešením byl zákon č. 50/1874 říšského zákoníku, který stanovil, že katolická církev je pouze správcem majetku, nikoliv vlastníkem. Majetku, který se nachází na teritoriu rakousko – uherské monarchie. Tento zákon a zákony, které souvisejí, vycházejí z tisícileté historické zvyklosti a fakta, která z toho plynou, jsou současným církevním hodnostářům nepochybně známá.

Majetek vznikal na základě lenního vztahu. Panovník nebo šlechtic předal pozemky a statky církvi pouze do správy, tedy do léna. Zákonem č. 103/1862 říšského zákona započala právní likvidace lenních vztahů, ale skutečnost, že církev je pouze správcem svého majetku zůstala. Skutečný církevní majetek byl pouze ten, který církev obdržela jako dar od věřících, jako odúmrť, jako dědictví, nebo který si se souhlasem vrchnostenských úřadů zakoupila ze svých prostředků.

První republika převzala rakousko – uherské církevní zákonodárství včetně zákona č. 50/1874 ř. z. Vzápětí provedla pozemkovou reformu podle zák. 215/1919 Sb. Revize této pozemkové reformy proběhla podle zák. č. 142/1947 Sb. a započala soupisem pozemkového majetku církví. Ten byl ukončen v únoru 1948 zákonem č. 46/1948 Sb. To byl majetek církví znárodněn jako celek, tedy i to, co měly církve pouze ve správě. To je nejzávažnější okolnost, která budí pochybnosti o tom, že církve požadují i to, co bylo státní již od doby rozpadu rakousko – uherské monarchie.

Seznam církevního majetku z roku 1948 je základem evidence majetku církví u Pozemkového fondu České republiky, státního podniku Lesy České republiky a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Evidence majetku církví vedená u těchto státních orgánů byla použita jako celek při tvorbě dohody Nečasovy vlády s pověřenými zástupci církví. Zákonem č. 428/2012 Sb. byla dohoda schválena a přijetím zákona se stala pro Českou republiku závaznou.
Byly to registrované církve nebo registrované orgány církví, kdo výše uvedený zákon porušil. Obce i kraje si v mnoha případech stěžovaly, že církve podávají tzv. určovací žalobu na majetek, který je podle smlouvy zahrnut do finanční náhrady. Tak vznikla iniciativa s výraznou podporou občanů vypracovat novelu zákona č. 428/2012 Sb. o zdanění církevních restitučních náhrad. V září roku 2018 již byla novela schválena v druhém čtení. Ve středu dne 25. ledna 2019 byla novela zdanění církevních restitucí v poslanecké sněmovně schválena hlasy poslanců ANO, ČSSD, KSČM a SPD. Prezident Zeman novelu již podepsal.

Proti přijetí zdanění církevní restituce byli poslanci ODS, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN. Vyjádření většiny z nich bylo demagogické a urážlivé, vyjadřující nespokojenost s prohrou. Nade všemi vyčníval poslanec Kalousek. Všechno, co bylo komunisty ukradeno, musí být vráceno! Lež na lež. Tentokrát k tomu ještě přidal mučení a vraždy. Jen odpor senátorů za KDU-ČSL měl racionální jádro. Nasbírali podpisy 38 senátorů pro podání ústavní stížnosti. Vyjádření kardinála Duky a biskupa Malého musíme brát tak, že oni jsou ty informované osoby, které znají fakta o vzniku církevního majetku.

Úvodní otázka zněla, zda můžeme pokládat novelu k zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi za morální v celkové představě správného společenského jednání. Podle toho, co je na faktech uvedeno a prokázáno, je novela zákona nejen morální z hlediska všeobecné představy o správném jednání ve společnosti, ale také z právního hlediska správná, neboť zmírňuje nevyváženost nastolených vztahů mezi státem a církvemi. Z hlediska minimální nápravy věcí veřejných je dokonce nezbytná.