Málek podal coby občan připomínky k rozpočtu jako jediný. Navrhoval, aby do rozpočtu 2019 bylo zařazeno rozšíření vjezdu na parkoviště za městským úřadem za 420 tisíc korun, dále aby byl zpracován projekt na parkoviště za poliklinikou, což odhadoval na 100 tisícový výdaj. Navrhl také opravu Dukelské ulice za tři miliony, další opravy komunikací, chodníků a kanalizace za 2,735 milionu a zřízení výboru pro rozvoj města Milevska, což by stálo na odměnách členů zhruba 95 000 korun.

Jeho návrhy tedy představovaly výdaj 6,35 milionu a na to navrhoval ušetřit škrtnutím nových kanceláří na radnici včetně klimatizace za víc než 4,5 milionu, přístupu do podnikatelského parku v hodnotě 3 miliony, dále navrhoval ubrat městské policii půl milionu a o 450 tisíc snížit rozpočet muzea maškar. Škrty navrhl za 8,5 milionu a rozdíl oproti navrhovaným výdajům ve výši 2,2 milionu si přál rozdělit tak, že milion by se nechal jako rezervu na nečekané opravy, 1,1 milionu navrhoval rozdělit sportovcům, mládeži a trenérům na vzdělávání a 100 tisíc přidat na kulturu a mezinárodní spolupráci.

O jednotlivostech jeho návrhu se zastupitelé vůbec nebavili. Zaznělo, že na opravu Dukelské ulice se město pokusí získat dotaci, kanceláře už jsou stejně skoro hotové. Díky koaličním hlasům z ANO, které podpořily dřívější Málkovy apely, by se mělo řešit aspoň parkoviště u druhé základní školy.

Starosta Ivan Radosta nyní Václavu Málkovi odpověděl citací ze zákona o obcích, kde stojí, že: „Připomínky k návrhu rozpočtu mohou občané příslušného územního samosprávného celku uplatnit buď písemně ve lhůtě při jeho zveřejnění, nebo ústně při jeho projednávání na zasedání zastupitelstva.“

Podle starosty ze zákona vyplývá, jakým způsobem a v jaké lhůtě musí obec uveřejnit rozpočet a že jsou občané oprávněni podávat k danému rozpočtu připomínky. „Nicméně z tohoto ustanovení není patrné, že by byli občané oprávněni podávat návrhy na změny, respektive že by obec musela o jejich návrhu na změny hlasovat. V tomto jsou daná ustanovení velmi nekonkrétní, protože v podstatě neupravují vůbec žádný způsob, jak má být s těmito připomínkami naloženo,“ připojuje starosta to, jak uvedený výklad vnímá.

Stručně shrnuto – občan může dávat připomínky, ale už není oprávněn navrhovat změny připraveného rozpočtu. A pokud už je navrhne, zastupitelé o nich nemusí hlasovat. Každému však musí být nad slunce jasné, že tento výklad odporuje principům demokracie i zdravému rozumu. Tvůrci zákona o obcích stěží chtěli do zákona vetknout, že psi si můžou štěkat, ale karavana kráčí dál…

V Milevsku ani v minulosti nebyla nikdy vůle dělat na zastupitelstvu při schvalování do rozpočtu zásahy. Nápady občanů byly odmítány s tím, že na rozpočtu se pracuje už od léta, občan si vůbec nedokáže představit, co je za tím práce a jak na sebe musí položky navazovat. Zařazením jednotlivého námětu by se rozbila celá konstrukce rozpočtu. Někdy také byli občané posláni do autu tím, že měli za úkol navrhnout, co se má škrtnout, jestliže chtějí nějakou položku zařadit. S tím se už nyní občan Málek pro jistotu vypořádal a navrhl i bohatě škrtů. Nebylo mu to ale nic platné.

Úředníky a politiky připravený rozpočet je v Milevsku jako každoročně geniální nedotknutelné dílo – k němuž se pak na každém dalším zasedání zastupitelů schvalují rozpočtové změny. Za zmínku stojí i to, že nad navrženým rozpočtem se zastupitelé předem scházejí na neveřejném zasedání, aby debata před veřejností byla už pokud možno co nejmenší.

A aby náhodou občané nedostali chuť nějak do rozdělování městských peněz mluvit, pro jistotu v Milevsku panuje velká nechuť i k particiaptivnímu rozpočtu, který zavedli například v Českém Krumlově a pro letošek i v Písku. Princip spočívá v tom, že město vyčlení určitou částku, o níž rozhodují sami občané. V Milevsku k tomu vůle zatím není. Argumentuje se zastupitelskou demokracií – tj. posadili jste nás svými hlasy ve volbách na radnici a teď nás nechte čtyři roky vládnout. Respektive – my víme nejlíp, co je pro občany nejlepší!

Stačí ale povystrčit hlavu za milevská humna, aby člověk zjistil, jak je místní praxe dávno překonaná. Například taková Třeboň – srovnatelné městečko s osmi tisíci obyvateli. Co do peněz se s Třeboní Milevsko se svými 200 milionovými ročními příjmy rovnat nemůže. V Třeboni mají lázně a díky nim 80 milionů v příjmech, taky mnohem živější podnikání, takže celkem příjmy 343 milionů. Obě města si ale přitom na letošek naplánovala 34 milionový schodek na potřebné investice. Hlavní rozdíl ale spočívá v tom, jak se rozhoduje o výdajích města.

Starosta Třeboně Jan Váňa na otázku, proč je město ještě v lednu v rozpočtovém provizoriu a nemá schválený rozpočet, odpovídá: „Rozhodli jsme se vrátit ke způsobu projednávání rozpočtu, který tu už kdysi byl. Budeme rozpočet schvalovat ve dvou krocích. Napřed zastupitele na jednom zasedání seznámíme s návrhem, kde pak mohou ještě zaznívat návrhy na změny, a pak se na základě připomínek dopracuje konečná verze. Poprvé se tedy návrh rozpočtu vezme pouze na vědomí, definitivní podoba se schválí až na dalším zasedání 28. ledna. Rozpočet se tím dvakrát projednává veřejně, kdy i občané mohou online jednání sledovat. Nelíbí se mi, aby se rozpočet napoprvé projednával na neveřejném zasedání.“

Pracovní neveřejná zasedání zastupitelů si tedy v Třeboni nepěstují, vše se děje před zraky občanů. Nemluvě o tom, že mezi prvním a druhým veřejným projednáváním rozpočtu nařídili zastupitelé úředníkům najít 25 milionů úspor v běžných výdajích. Škrtalo se i po tisícovkách korun.

Zbývá dodat, že starosta s tímto přístupem je z ODS a vrátil se do funkce po osmi letech, což koresponduje s bolestivým ozdravným procesem, kterým ODS po svém pádu prošla. Minulý týden – těsně před krajskou konferencí ČSSD, jsem položila hejtmance Ivaně Stráské otázku, zda vidí ve své straně podobný potenciál ke zmrtvýchvstání. Do odpovědi se jí moc nechtělo, ale na adresu ODS řekla jednu zajímavou poznámku. Podle ní se přerod ODS odehrál revolucí zevnitř, kdy slušní členové už měli kmotrů plné zuby.

A z toho možná plyne, že někdejší starostové této strany se na radnice vracejí poučení – názory občanů se nemá pohrdat a přenos rozhodování za zavřené dveře se každému politikovi jednou vymstí. V Milevsku tak hrozí akutní nebezpečí, že deklarace o Živém (kontaktním) Milevsku mohou dostat parametry umělé frašky.