S návrhem přišel tým hejtmana Martina Kuby z ODS, podpořila ho celá koalice, a kritiku schytali jak zvenčí, tak zevnitř kraje. Zvenčí se ozvali někteří ostatní hejtmani, které zjevně podebralo, že se jim z jihu Čech nastavuje zrcadlo, co oni hodlají udělat pro své občany. Prý když se bude rozdávat, nezbyde dost na investice. Celostátní média okomentovala, že jihočeský hejtman s kolegy opět zahanbil svou rychlostí a pracovitostí vládu. Jako už při covidu nebo řešení přívalu ukrajinských uprchlíků.

Zevnitř se ozvaly na krajském zastupitelstvu hlasy, zmiňující nelibost starostů, že se o celém projektu dozvěděli až z médií. Hejtman totiž celý záměr napřed prezentoval na tiskové konferenci novinářům. To Kuba okomentoval slovy, že když chtěl se starosty na online konferenci řešit pomoc uprchlíkům, připojilo se jich ze 620 jen 250. Jinými slovy – nechtěl čekat, až to složitě prodiskutuje i s těmi, kteří na součinnost s krajem jindy nereagují. Některým starostům se zase nelíbí, že mají na svých obecních úřadech zajistit vyplácení příspěvků. Prý to úřady neúměrně zatíží. „Nevěřím na přehlcené úřady,“ odbyl hejtman stručně tento argument.

Je tu i další problém. Čím dál víc úředníků i dalších zaměstnanců volá po tom, že se jim během covidu zalíbil home office a chtěli by pracovat z domova. Jenže vyplácet občanům příspěvky od sebe z bytu dost dobře asi nejde.

Možná budete jiného názoru, ale podle mne korunu všem protiargumentům nasadil krajský zastupitel za Piráty Martin Mareda. Ten si přál, aby se z podmínek příspěvků vyškrtlo, že je určen pouze lidem, kteří nejsou déle než šest měsíců v evidenci úřadu práce. Podle jeho slov existují lidé, kteří objektivně nemají šanci najít pracovní uplatnění. Opravdu?
V červnu bylo v kraji evidováno 1943 nezaměstnaných a nabízelo se 3800 volných míst. Pracovat tedy může každý. Musí ale chtít. Mají tedy dostávat finanční pomoc i ti, kteří nechtějí?

Zaznělo, že například lidé 50+ mají problém sehnat práci. Nevím, jak kdy a kde, ale znám spoustu zaměstnavatelů, pro které jsou to nejžádanější pracovníci – obvykle jsou zvyklí ráno vstávat do práce, je na ně spolehnutí, nerozesílají klientům dopisy s gramatickými chybami a umí třeba i něco spočítat. Stejná kategorie zaměstnavatelů se naopak děsí, když k nim dorazí absolventi některých současných škol. 

Jak to Martin Mareda asi myslel, když se tady v posledních desetiletích vyrojila spousta škol, které nabízejí líbivé obory, pro které pak není v praxi uplatnění. Budou jejich absolventi na pracáku čekat tak dlouho, dokud jim společnost nevytvoří po zbytečném vzdělání i stejně zbytečná pracovní místa? Třeba celý život? Nemohli by třeba přijmout první práci, která se namane a hledat si uspokojivé místo mezi tím?

Upřímně – nemám pro podporu sběračů dávek pochopení. Jsem pro pomoc nemocným, handicapovaným, těm, kteří se nečekaně ocitli v kritické situaci. Ale ti ostatní? Kdo nepracuje, ať nejí. 

Všechny zuřivé oponenty, kteří by toto heslo chtěli připisovat komunistům, musím upozornit, že prý jde o překlad výroku apoštola Pavla, který je v současné době občas ironizován na – Kdo nepracuje, ať se aspoň nají… K tomu by podle mne krajská pomoc sloužit neměla. S uspokojením jsem tentokrát kvitovala, že tento pozměňovací návrh Piráta Martina Maredy neprošel.