Šesťáci a sedmáci z nedaleké základní školy Zborovská tentokrát vytvořili početný špalír, ale jak se ukázalo – mnohé děti o důvodu své přítomnosti na akci neměly moc ponětí. Během řazení průvodu jsem je oslovila s otázkou: Víte, kdo osvobodil Tábor?

Napřed zavládlo trochu rozpaků. „No to nevím, to jsme ještě neměli,“ řekl jeden z chlapců a děvčata se přidala: „To by asi věděl Jirka, ale ten je nemocnej.“ Jiný chlapec nahlas zauvažoval: „Tábor osvobodili buď Rusové nebo Američani, jedno z toho.“ A další řekl: „Ne, stopro to byli Rusové.“ Poslední z chlapců přidal i časové upřesnění, které mělo logiku: „Bylo to asi někdy ke konci druhé světové války.“ Vedle stál mladý učitel. Na otázku, jak je možné, že děti nemají o osvoboditelích tohoto kraje ponětí, mladý muž řekl, že je třeba se zeptat učitelky dějepisu. On je učitel matematiky.

Učitelka dějepisu byla nedaleko. A sdělila, že válka se učí až v deváté třídě a toto jsou šesťáci a sedmáci. Ještě kousek dál stáli ředitelé táborských škol. Ti si myslí, že všeobecná neznalost historie u dětí není věcí školy, ale rodiny. „Hrdost Čechů se všeobecně nepěstuje. Pietní akt by se měl udělat odpoledne a vidělo by se, kolik rodičů s dětmi by to zajímalo. Já jsem měl dodat tři třídy, tak jsem je dodal,“ řekl ředitel školy Zborovská Petr Vašíček. Ředitelka ZŠ Helsinská Alena Heršálková podotkla, že zájem veřejnosti byl vidět, když se v parku sázela lípa k výročí republiky. „To se konalo přesně v den výročí a nepřišel skoro nikdo,“ připomněla Alena Heršálková, která je i táborskou zastupitelkou.

Na otázku po osvoboditelích Tábora ale bryskně zareagovaly děti ve skautských uniformách, které přišly položit věnec. „Tábor osvobodila Rudá armáda,“ zaznělo.

Co si myslí zástupci Českého svazu bojovníků za svobodu o tom, že řada dětí neví o osvoboditelích Tábora nic? „Taková je doba. Můžou za to kantoři a rodiče,“ se smutkem konstatoval předseda táborské pobočky ČSBS Vladimír Štípek. A člen této organizace Josef Straka připojil: „Tady u nás se na Rudou armádu a Sovětský svaz zapomíná. Přitom i Churchill napsal, že nebýt Sovětského svazu, nikdy by se válka nevyhrála. Tohle Churchillovo dílo by měli studenti povinně číst. Před rokem 1989 se neslavilo osvobození Plzně Američany, teď se zas neslaví tady. Na Rudou armádu nezapomínají jen v Ostravě.“ Rozhovor zaslechla nedaleko stojící žena, která se zapojila: „Když jsem jela z Plzně sem, po trase probíhaly probíhaly v různých městech západočeského kraje mohutné oslavy, nakonec i ve Strakonicích a v Písku, ale přejedete Vltavu a nic.“ „My neumíme zachovávat rovnováhu, jsme tendenční a chovají se tak i média,“ dodal Josef Straka.

Spolu s Vladimírem Štípkem vzpomněli na členy své rodiny, kteří byli za války v koncentračních táborech. „Můj táta byl pět let v Dachau, takže se o tom zajímám. Proto vím, že všechny německé střední školy mají povinnost dnešní děti aspoň jednou do dochovaných koncentračních táborů vzít.“

Josef Straka měl na závěr ještě poznámku k vystoupení faráře Michala Pulce. Duchovní nebývali součástí pietních aktů, začali se na nich objevovat v posledních letech. Není známo na čí přání, protože člen organizace Českého svazu bojovníků za svobodu Josef Straka řekl: „Napište tam, že by stačil poloviční projev faráře. Nepřipadá mi vhodné, aby mluvil dvojnásob dlouho než starosta města. Navíc na jeho modtlitby nikdo nereagoval a žádné amen se tady od lidí neozvalo. My jsme ateisti.“

Když už se účastníci piety téměř rozešli, u památníku se najednou objevila skupinka maličkých dětí se dvěma ženami. Jak se ukázalo, byla to dětská skupina neboli jesle Vojenské policie s Ivanou Sudovou a Kateřinou Blažkovou, které se o děti starají. Vzaly děti před pomník a skloněné jim něco vyprávěly. Děti soustředěně poslouchaly. O čem asi byla s takovými špunty řeč? „Jsou teprve dvouletí, tak jim vysvětlujeme, že se kdysi bojovalo a umřelo spoustu vojáků a dalších lidí, a proto se jim sem nosí kytičky,“ poskytla Ivana Sudová aspoň kousek naděje, že až jednou veteráni a členové Českého svazu bojovníků za svobodu nebudou, najdou si ti, kteří nezapomenou, byť mnohé nasvědčuje tomu, že památka válečných obětí je řadě lidí mladé a střední generace úplně ukradená.

V příštím Týdeníku Táborsko se ještě k tématu vrátíme. Oslovili jsme například táborské zastupitele, aby se vyjádřili, jak vidí situaci oni.