Hlášky jako – systémová chyba, nejste připojeni k internetu, nebo barevné kuličky ťukající do sebe na obrazovce – to vše nastává spolehlivě uprostřed napínavé detektivky nebo když fotbalový útočník zrovna unikl a běží na branku soupeře.

Na to, že problém nastane zaručeně v době, kdy partner večer odejde do hospody, jsme si už taky zvykli. V jeho oblíbeném hostinci si musí myslet, že má doma stíhačku – sotva dosedne, už volám. „Televize zas nejde, co mám dělat?“ Takže pomocí telefonické asistence zapínám a vypínám modem, elektřinu a další různé čudlíky. Obvykle to skončí tím, že si jdu raději číst.

S vědomím toho, že účet nám od začátku spolupráce s O2 podstatně narostl, ale služba se zhoršila (a kdekdo v okolí nám říká – přejděte k Magentě, budete mít po starosti), jsme se rozhodli už s tím něco dělat. Opakovaně se mi nepodařilo propracovat se přes virtuální asistentku Evu ke skutečnému operátorovi. Až tento pátek! Konečně. Přišla jsem na to, že když budu opakovaně reagovat na Evčiny otázky větou: Chci mluvit s živým člověkem!, nakonec to vzdá. A prohlásí, že mne přepojí na někoho z operátorů. Sláva!

Živá slečna byla velmi ochotná. Zřejmě musí být i psychologicky trénovaná na rozzuřené zákazníky. Všechno si vyslechla, provedla nějakou diagnostiku, kde neshledala problém, a pravila, že do 24 hodin se nám ozvou technici. Neozvali. Takže jsem dnes ráno opět svedla souboj s virtuální asistentkou Evou. Sice jsem opakovanou větou, že chci mluvit s živým člověkem, dosáhla toho, že mě přepojila na operátory, tam ale půl hodiny zněla věta, že jsou všichni operátoři obsazeni. Nevím, kolik jich v O2 mají, ale vlastně se ani nevidím. Jestli půl republiky řeší podobné kolapsy služby jako my…

Po půlhodině mi došla trpělivost a zadala jsem do internetového vyhledávače dotaz, kde firma O2 přijímá stížnosti. A ejhle! Už jsem zase byla na chatu virtuální asistentky Evy. Poslala mi návod na tři kroky, které mám učinit. První dva už mám nacvičené, dokonce tak dokonale, že už ani nemusím volat SOS do hospody. Doporučenou diagnostiku jsme provedli v pátek s živou operátorkou… Takže zbývala poslední rada virtuální Evy – prý se mám obrátit na technickou podporu.

To už mi vařila krev – o co se asi tak celou dobu snažím? Evě jsem odpověděla: „Děláte si z lidí blázny.“ Ona přidala zdvořilostní frázi, jak se O2 snaží zlepšit své služby k mé spokojenosti – a pak větu, po které se mi prudce rozbušilo srdce: Mám čas na práci i legraci. Napsala. A přidala usměvavý smajlík. Nabídla i další možnosti reakcí jako: S tebou je zábava. Nebo: Ještě jeden vtip.

Můj další dotaz ale zněl: Kam si mohu stěžovat? Načež Eva odtušila, že mě momentálně nevidí jako přihlášeného uživatele. No bodejť, když internet O2 opět vypadl! Po opětovném nahození, se Eva zeptala, jestli si přeji řešit obsah smlouvy. Já jsem sdělila, že ano, přeji si smlouvu vypovědět. A Eva? Napsala: Tak to je dobrá zpráva.

Umělá inteligence, to je fakt pomocník. V pondělí jsem ji požádala o seznam členů zastupitelstva v Letech u Písku. Odpověď dorazila v mžiku. Bylo mi divné, že se tam asi změnil starosta. Až se ukázalo, že pod heslem „zastupitelstvo Lety u Písku“ mi AI poslala seznam zastupitelů v Letech u Prahy. Pak se na AI spolehněte třeba při psaní diplomky!

I na našem portálu JčTEĎ funguje AI tak, že mě občas obchází mráz a mdloby – zřejmě už se AI rozhodla nás zničit! Nebo minimálně urážet a ponižovat. Tak třeba do medailonků finalistek soutěže Babička roku nastrkala reklamní prokliky na inkontinenční pomůcky… Co k tomu dodat?