Strany, které se tradičně hlásí k pravici, křičí, že Babiš jen „rozdává chudým“ (pokud rovnou neříkají – hloupým…), a kupuje si jejich hlasy. Ale ani Babiš se k levici nehlásí, koneckonců nemá logiku, aby miliardář reprezentoval nemajetné, i kdyby byl sebevětší dobrodinec. Měli by se reprezentovat sami.

A tak se zatím úspěšní a majetní tváří, že „lidé práce“ – tedy ti, kteří chodí do práce a vyžívají s výplatou jen tak tak, žádnou svoji stranu přece nepotřebují. Protože „my se o ně postaráme!“ To představitelé pravicově orientovaných stran přece organizují obědy pro chudé školáky, stipendia pro chudé studenty, sociální byty pro chudé rodiny, dary pro nemocné a teď ještě superdávku – zatímco na úřadech práce je pořád práce dost… Znamená to, že jsme napřed museli vytvořit vrstvu chudých, abychom se měli o koho starat a na kom demonstrovat své dobrodiní? I prezident Trump má za to, že by se líp postaral o Kubu, Venezuelu, Grónsko a třeba i o Kanadu…

Není na to zřejmě vhodná doba, protože spojení „levicová strana“ dostalo příchuť něčeho trapného a opovrženíhodného, trochu jako plebs, ke kterému se nikdo nechce hlásit. A tak i ti nejchudší jsou nakloněni věřit tomu, že se o ně ti bohatí dobře postarají a „budou šťastní až do smrti.“ Tak ovšem končí jen pohádky.

Prvorepublikový pan farář, o kterém před nedávnem vytvořila jedna nezisková organizace vzpomínkový pořad, nabádal své věřící, aby byli pokorně smíření se svým osudem. Komu to tak mohlo sloužit? A komu to může sloužit dnes? Bezpochyby opíjení rohlíkem nepotrvá navěky, tak jako si svého času zkolonizované země uvědomily, že velmoci nemají ani tak péči o jejich blaho, jako o jejich nerostné bohatství nebo mizerně placenou práci.

Proto argumenty, jak levice a pravice už zmizely v propadlišti dějin, mohou být liché. Nemusí se tak jmenovat, ale rozdělení – kdo mluví za svět byznysu, a kdo mluví za svět „ráno od šesti v práci,“ tady bude nejspíš ještě hodně dlouho. Mě neomámí, že přece všichni chtějí řešit stejné nové výzvy.

Poslouchala jsem hejtmana Martina Kubu pozorně. I v tom, jak odpovídá na otázky o celorepublikovém dosahu svého nového hnutí. Možná s kolegy nezvolili úplně šťastný název. Součástí Našeho Česka se mohou cítit v Plzeňském kraji, ale Moravany a Slezany to ztěží osloví. Pokud tedy tuto lokaci jihočeský hejtman nevzdal předem, protože jihomoravský hejtman Grulich má svoje plány a na severní Moravě vždycky byli tak nějak spíš oranžově levicoví. Možná proto, že těch „od šesti ráno v huti nebo v díře“ tam díky soustředěnému průmyslu bylo opravdu hodně.