Koncem týdne dávali v televizi jednu z detektivek americké řady Kriminálka Miami. Parta univerzitních studentů se rozhodla převést do reality akční počítačovou hru. Přepadli banku, zastřelili pokladní – za to byl slušný počet bodů. Tím postoupili do vyššího levelu a chystali se střílet dál. Inteligentní mladí lidé zpitomělí virtuálními hrami přestali rozlišovat realitu od skutečnosti. Nelze vyloučit, že příběh má reálné jádro. Ani to, že americká společnost netrpí i jinými neduhy, které laickým pohledem nevidíme. Teď tam například debatují, že by si zbraně mohli opatřovat až 21 letí lidé namísto osmnáctiletých. Takže by se reality akční hry a brutálně řešené frustrace mladých lidí přesunuly ze středních na vysoké školy? Nebo by osmnáctiletým nakupovali zbraně o něco starší kumpáni?

V těchto souvislostech se jeví české debaty o vymísťování heren z hlavních ulic směšné. Každému jde jen o byznys. Herní průmysl křičí, že rušení heren není k ničemu, protože hráči se přesunují na internet. Hernímu průmyslu přitom nejde o to, aby ochránil gamblery a jejich rodiny, ale aby zachoval své herny. Protože ty jsou prý méně nebezpečné. Ano, internet ukusuje z byznysu nejvíc nejen v sázení, ale i v závislosti na hrách, velmi často akčních. Kdo zastaví ten?

Jsme v začátcích. Naše děti a vnoučata si užívají virtuální ustřelování hlav v řádu let, v Americe už desítky let. V přímém přenosu zpráv o střelbě ve školách tak možná sledujeme naši budoucnost?

Ohromeni z úžasných technických výdobytků, které se nám zbouráním železné opony otevřely, posazujeme děti k obřím televizím a nabušeným počítačům – a máme od nich pokoj. Nelitujeme peněz za koupi mobilu, ale když chtějí od rodičů za kroužek v domě dětí nebo ve sportovním klubu tisícovku, koná se málem vzbouření na vsi. Tolik peněz??

Mnozí rodiče už mají zkušenost, že absence mobilů, tabletů, notebooků jejich děti sociálně diskvalifikuje. Jsou mezi vrstevníky trapné. A mnozí rodiče už si také vyzkoušeli, že zákaz surfování jako trest vyvolává agresi, mnohdy už i patologické reakce, napovídající o závislosti. Po zlém už to mnohdy nejde, bez jiných důsledků a dopadů do vzájemných vztahů.

Nejen pro rodiny, ale i pro veřejné instituce – zejména nyní, v době, kdy obce mluví o době hojnosti ve svých pokladnách, je možná za minutu dvanáct, abychom si uvědomili nebezpečí a podpořili jinou nabídku. Podporu si zaslouží každá aktivita, která děti na chvíli od počítačů a mobilů odvede a dá jim pocítit radost ze hry, soutěžení, vztahů v kolektivu živých kamarádů, namísto virtuálních parťáků.

Jedna generace, kdy dva mladí sedí proti sobě v kavárně, nemluví a každý kliká na svém mobilu, už tady vyrostla. Je na nás, jaká bude ta další a zda si dokážeme připustit, že obdivované civilizované společnosti mohou být ve skutečnosti v důsledku technické vyspělosti nemocné.