Ve Francii stojí bývalý prezident Nicolas Sarkozy před soudem kvůli financování své volební kampaně. Čelí žalobě, že byl podporován penězi z Lybie od režimu Muammara Kaddáfího. To by jistě s opovržením odsoudili v nejvyšších patrech naší politiky. Zatímco peníze od provozovatele anonymního drogového tržiště mnohým nepáchly.

I druhá kauza, za kterou už si Sarkozy odpykává roční nepodmíněný trest, cosi připomíná. Trest padl za zkorumpování soudce, aby Sarkozy mohl získávat informace o svých soudních kauzách. Pokusem získat informace z živých kauz, ve kterých policie vyšetřovala brněnskou primátorku Vaňkovou z ODS, proslul u nás ministr Blažek také – a nic.

Vaňková přežila nejen bytovou kauzu, ale i kauzu s bílým práškem. Projevila pod tíhou okolností ochotu dát svou funkci všanc. To ale gentlemani kolem ní nedopustili. A kdyby nebylo pár měsíců před volbami, možná by spolustraníci nehodili přes palubu ani Pavla Blažka a jeho návrh na rezignaci by byl s díky odmítnut.

Proč vlastně jako naprosto nemravnou vidí kauzu s bitcoinovým darem pro stát z kriminálního prostředí jen 65 procent respondentů ankety? Kde má kořeny přesvědčení devíti procent hlasujících, že původ potřebných peněz je vlastně fuk?

Bývalý předseda Senátu Petr Pithart v komentáři pro deník Právo jednu možnost naznačil. ODS je podle něj nemocná už od dob Václava Klause, který svého času prohlásil, že ekonomové neumějí rozeznat čisté peníze od špinavých. Tím vypustil džina z láhve. Pithart ODS vyčítá, že se o rozlišování špinavých a čistých peněz v uplynulém pětatřicetiletí moc nesnažila. Jen využila důvěryhodnost profesora Petra Fialy, když se potřebovala zachránit po pádu Nečasovy vlády. Pithart současně připomíná, že v ODS je i hodně slušných lidí, kterým musí být z opakovaných eskapád jejich představitelů stydno. Jenže dokud ctí stranickou disciplínu nade vše, co s tím?