Před časem se na město Milevsko obrátili bikeři a projevili přání, aby Milevsko postavilo pumptrackovou dráhu. O snaze jezdců, aby se vybudoval pořádný skatepark ani nemluvě. O alespoň miminální vylepšení ramp u stadionu se zasloužil žák ze základní školy Matěj Hrtoň, když tento nápad poslal do participativního rozpočtu.

Koneckonců i participativní rozpočet, kterým města vyčleňují určité peníze pro nápady a náměty občanů, se v Milevsku prosazoval ztuha. Proběhl první a zatím poslední ročník, a když se na místostarostu Michala Horka obraceli mladí se žádostí, aby vznikl pumptrack, prohlásil místostarosta, že nebude pro rok 2022 navrhovat další ročník participativního rozpočtu, aby v napjatém hospodaření města raději zbylo na pumptrack. A to také dodržel.

Další anabáze už je v čerstvé paměti. Pumptracková dráha, kterou už z nejbližších sousedů mají v Písku a letos ji budou stavět v Táboře, se objevila v návrhu rozpočtu na letošní rok v částce 2,5 milionu korun. Město hospodaří ročně s částkou kolem 260 milionů. Na prosincovém zastupitelstvu ale tento výdaj zpochybnil zastupitel Pavel Koutník, když referoval o postoji dozorčí rady Sportovní společnosti. Řekl, že tyto peníze by se raději měly dát na údržbu stávajících sportovišť. Další debata ukázala, že sportovcům vadí chování skupin mládeže, které docházejí na rampy uprostřed sportovního areálu. Pro vyřazení pumptracku z rozpočtu ale byli jen čtyři zastupitelé. Pumptrack v rozpočtu přežil.

Pak se ale začalo proslýchat, že rozpočet města na rok 2022 hned v lednu dozná výrazných změn a snaha o vyškrtnutí pumptracku by se mohla opakovat. Naznačoval to i poměrně rezervovaný přístup starosty Ivana Radosty, který mluvil o vhodnějším místě vedle koupaliště. Všem zasvěceným ale bylo jasné, že v tom případě by se pumptrack oddálil na neurčito. I proto, že majitelem sousedních pozemků je premonstrátský řád a těžko předpokládat, zda by premonstráti dali souhlas s pumptrackem u kláštera jako kulturní památky. Rozhodně by se tedy pumptrack nepostavil letos.

Za přítomnosti skupiny mladých v sále si ale při lednové diskusi nikdo netroufl navrhnout, aby se pumptrack z rozpočtu vyřadil. Tento pokus se posunul až na neveřejnou radu města, která následovala hned po zastupitelstvu. Tam se znovu hlasovalo, zda pumptrack má být u stadionu nebo u koupaliště. A místo uprostřed sídlišť prošlo jen tak tak – čtyřmi proti třem hlasům. Pro byli Michal Horek, Karel Procházka, Martin Kupec a Jaroslav Mácha. Proti zvedli ruku Ivan Radosta, Petr Barda a Bohuslav Beneš. Pro příznivce pumptracku to s odřenýma ušima dobře dopadlo. 

Věkem to není
Proč pumptrack vadí, o tom se dá jen spekulovat. Variant se nabízí několik. Jako první třeba typický konzervatismus města a jeho zastupitelstva, jehož věkový průměr je k letošku 57 let. Této domněnce ale odporuje fakt, že vyřazení pumptracku navrhl druhý nejmladší zastupitel, sedmatřicetiletý Pavel Koutník (TOP 09), zatímco pumptrack podpořili nejstarší zastupitelé Jiří Kotalík nebo Bohuslav Beneš z KSČM.

Politický boj?
Jako překážku pumptracku ale nelze vyloučit ani pnutí ve vedení města. Je veřejným tajemstvím, že místostarosta Michal Horek s radním Karlem Procházkou už nebudou kandidovat s Ivanem Radostou za Jihočechy. Staví vlastní kandidátku a starosta Radosta hledá zřejmě potenciálního koaličního spojence v Markétě Honzíkové, která se rozhodla kandidovat v Milevsku za STAN. Boj proti pumptracku – jen proto, aby se Horkovi náhodou do podzimních voleb něco populárního nepovedlo? To by ovšem bylo velmi krátkozraké a mohlo by naopak přivést na Horkovu kandidátku mladé lidi pro potřebnou generační obměnu v milevském zastupitelstvu. Někteří mohli v sále domu kultury pochopit, že je třeba sedět na zastupitelských židlích a ne v publiku, pokud chtějí ve městě něco změnit.

Jiný životní styl?
Je tu ale ještě jedna možnost. Rozpor ve vnímání sportu a volnočasových aktivit. Pavel Koutník je bývalý úspěšný fotbalista Milevska. Má blízko k funkcionářům a trenérům (nejen fotbalovým), kteří vyznávají organizovaný sport – disciplínu, výkon, výsledky, úspěch. Z výhledu ze hřiště na některé party na U rampě, po kterých zbydou plechovky od nápojů, když ne nic horšího, jim musí téct krev obráceně. I když marihuaně určitě neholdují ve skejtparku všichni. Chodí tam i rodiče s malými dětmi.

Už náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová na konferenci Živého Milevska před časem řekla, že nastává odliv dětí z organizovaného sportu k neorganizovaným volnočasovým aktivitám. Mnozí dnešní rodiče nejsou ochotni vodit dítě v šest ráno na trénink, obětovat rodinné víkendy na objíždění závodů, nutit dítě do dřiny, bez které se výsledky nedostaví. Inklinují spíš k rekreačním aktivitám, cyklovýletům, aquaparkům, rodinnému lyžování a ve městech, kde k tomu mají podmínky, třeba právě k odpoledni na pumptracku s koloběžkou. Jedna z maminek to ve středu na zastupitelstvu řekla jasně a je třeba to vnímat jako trend. Do opaku dnešní mladé rodiče a jejich děti násilím nikdo nesešněruje. Když město nepostaví pumptrack, jen tyto mladé lidi utvrdí v tom, že v Milevsku chcíp´ pes a je třeba se poohlédnout po lepším místě k životu.

Pokud je jádro pudla někde tady, nezbývá než se divit tak malé prozíravosti organizovaných sportovců, kteří by „volnočasáře“ nejradši vystrčili co nejdál za město, místo aby vzali jejich přítomnost vedle umělky jako šanci. Vždyť co brání sportovním klubům uspořádat čas od času vedle pumptracku svoje ukázky, nábory, vyhlédnout si na asfaltové dráze šikovné kluky a děvčata a pokusit se je získat i pro fotbal, hokej, florbal nebo házenou?

To, že město bude muset k dráze instalovat pár odpadkových košů, laviček a i tak tam občas vyslat Služby Města na úklid, s tím už asi nikdo nic nenadělá. Hlídači v městských parcích skončili někdy v šedesátých letech minulého století, akce Z a povinné předmájové úklidy s listopadovou revolucí. Je jiná doba a proti proudu se těžko čůrá.