V zemi, kde se lidé nedokáží sjednotit ani ve své naštvanosti, žádný protest nemůže ničeho kloudného dosáhnout. V pondělí vyjeli na Prahu první protestující zemědělci, druhá část okamžitě pondělní organizátory začala označovat za antisystémové dezoláty. Za vydatné pomoci médií hlavního proudu.

Druhá část zemědělců přišla s tím, že bude mít vlastní protest koordinovaný mezinárodně. Ten měl být poklidný, nikoho pokud možno neobtěžovat (policie pro jistotu den před akcí vyslala nenápadnou pohrůžku, že na silnicích první třídy hrozí pokuty). A ejhle, na tento protest organizovaný agrární komorou kupodivu rázem zareagoval vstřícně ministr.

Myslíte, že vzájemným osočováním a spořádanými přehlídkami zemědělské techniky, by němečtí nebo francouzští zemědělci něčeho dosáhli? Myslíte, že by se u nás mohlo stát, že by naštvaní zemědělci vysypali ukrajinské obilí na koleje jako v Polsku? 

Dokud budou lidé rozhádaní a rozdělení a úspěšně tu budou politici rozdmýchávat nenávist drobných zemědělců vůči velkým, mohou se ti, kteří tahají za nitky, popadat smíchy za břicho. S vydatnou pomocí zprofanovaných médií rozbijí každou snahu o akci odporu. Stačí natáčet rozzlobené Pražany na magistrále místo těch, kteří projíždějícím kolonám mávají a dávají palec nahoru. Tak se dělá propaganda. 

Podobně by asi dopadla stávka pedagogů, o které sem tam problesknou zmínky. Půlka by protestovala, druhá spořádaně vyučovala a nebo hlídala děti v družině. A četli bychom reportáže rozzlobených rodičů. 

Stávka zkrátka bolí. Není to šolíchání po hlavičkách. Když budeme dnes solidární s protestem zemědělců, podpoří příště zemědělci stávkující učitele. Je třeba si uvědomit, komu se takhle jednota lidí vůbec nehodí do krámu.  

Od roku 1989 jsme tu neměli žádnou opravdovou stávku. Jen samé pokusy, které se vždycky podařilo rozdělit, rozmělnit, rozbít a odehrát do ztracena, aby se uhájila teplá křesla. I nad čtvrteční stávkou s podporou agrární komory se lze zamýšlet, o co tam vlastně i přes hlasité proklamace šlo…