Čeští demonstranti se zatím pokusili vzít útokem „jen“ Poslaneckou sněmovnu a bojují za nezávislost veřejnoprávních médií. Za co vlastně bojují?

Ve většině Evropy financuje veřejnoprávní média stát. Proč asi?

Česká republika patří mezi deset zemí ze sedmadvacítky Evropské unie, které ještě koncesionářské nebo domácnostní poplatky k financování veřejnoprávních médií využívají. Deset z 27.

Česko je ve společnosti osmi zemí, které mají koncesionářské poplatky vázané na vlastnictví přijímače – s námi Chorvatsko, Slovinsko, Polsko, Portugalsko, Řecko, Irsko a Itálie. Německo a Rakousko mají poplatek vázaný na domácnost, nikoliv na vlastnictví přijímače. Země s poplatkem vybíraným od občanů a firem tedy tvoří nepatrně přes třetinu Evropské unie.

Zbylých 17 zemí poplatek nemá nebo jej postupně ruší a financuje veřejnoprávní média přímo ze státního rozpočtu. V roce 2019 tak učinilo Dánsko, v roce 2023 Slovensko. Trendem je tedy rušení poplatků a nikde není patrný opačný trend – jejich zavádění. Jistě to má svůj důvod. Na našem příkladu – proč nutit fyzické a právnické osoby, aby vynakládaly ročně 600 korun za rádio a 1800 korun za televizi. Stát má totiž za to, že veřejnoprávní služba Českého rozhlasu nemusí stát ročně 2,4 až 2,5 miliardy (částku uvádějí veřejně dostupné zdroje). A Česká televize nemusí stát ročně skoro sedm miliard. Čili i náš stát je ochoten provoz veřejnoprávních médií financovat místo nás – jako v 17 evropských zemích – ale určitě míní dávat méně peněz a tím tlačit na úspory. Že by to bylo špatně?

Kdo ze čtenářů by dal ruku do ohně za to, že se v těchto dvou subjektech neplýtvá penězi, když uzákonění poplatků zajišťuje nerušený penězovod? Ano, při napojení na státní rozpočet dostanou Český rozhlas a Česká televize nepochybně méně a budou muset hledat vnitřní úspory. A už se na nás z těchto médií hrne vyhrožování, o co všechno v programu přijdeme. Možná ano, možná ne. Třeba vnitřní audity odhalí jiné rezervy.

Veřejnoprávní média pod vlivem politiků? To vidíme už dávno a nemá to tak být

Dalším argumentem je údajná nebezpečná závislost na státu, pokud bude veřejnoprávní média financovat. Startovní pole je ale stejné jako v 17 jiných, namnoze vyspělých evropských státech. Proč tedy právě u nás předpokládáme nepřijatelné ovlivňování médií veřejné služby? Protože právě to už dlouhé roky vnímáme za jakékoliv vlády – a lidé se proto odklánějí od sledování České televize k soukromým televizím?

Proč novináři médií veřejné služby celé roky nekřičí a ozve se jen sem tam ojedinělý hlas? Protože jim status quo s penězovodem vyhovuje? Proč se bouří až teď, když chce současná vláda ušetřit peníze rozhlasu a televize pro potřeby ostatních občanů? Nikomu není divné, že jsme všichni chtěli šetřit, ale kamkoliv vláda pro úspory sáhne, vypukne povyk? Sahá totiž i na politické neziskovky, které burcují lidi do ulic. Snahy o permanentní protesty v ulicích proti vládě jsou chlebem některých skupin. Financovaným i dary, jejichž původ je často neprůhledný.

Parlamentní volby byly teprve vloni. Měly vysokou účast 68,95 procent voličů. Vyhrálo je s přehledem hnutí ANO s podporou 34,51 procent. K vládnutí si zvolilo partnery s blízkým volebním programem – tedy SPD se 7,78 procenty a Motoristy s 6,77 procenty. Celkem zastupují vůli 49,03 procent voličů. Strany minulé vlády podpořilo 43,53 procent voličů. Ti jsou logicky nespokojení, ale co jiného je demokracie než respektovat volbu většiny až do příštích voleb? Pokud se nám to nelíbí, jinými variantami jsou monarcha nebo diktátor. To by se některým i možná líbilo. Většině snad ne.

Z čeho žijí režiséři nepokojů? A kam až zajdou?

Že se někdo neustále snaží akcelerovat nespokojenost s vládou různými tématy – jako je třeba financování veřejnoprávních médií, je nabíledni. Jinak by i naši studenti demonstrovali za lepší školy, konec války nebo lepší životní úroveň jako se to děje na západ a jih od nás. Veřejnoprávním médiím ještě nikdo žádnou svobodu nesebral, sebrat se jim bezpochyby chce jen část peněz – a s tím souhlasí ta většina voličů, která si zvolila tuto vládu. Protože ta to měla v programu.

Pak vláda nějak usnula, zapomněla, že ji zvolili obyčejní lidé, kteří neustále chudnou. Prohrála si svojí letargií a soustředěním na nesmyslné půtky senátní a na mnoha místech i komunální volby. Řekla bych, že nynějším urychlením snahy o zrušení televizních a rozhlasových poplatků, se vláda probudila. Vrátila se k tomu, co slíbila před volbami 49,03 procentům voličů.

Že spojí síly podporovatelé opozice s médii, kterým se mají ztenčit příjmy (a že se i za méně dá poskytovat kvalitní veřejnoprávní služba, o tom není pochyb), není překvapivé. Tak snad nám jen nevezmou útokem Pražský hrad nebo Národní muzeum. Protože to už by byla opravdu typická po česku švejkovská fraška. V Evropě totiž demonstrují za své základní životní potřeby. Proti prázdným obchodům a financování válek. A u nás?

Pro vyjádření názoru k aktuální otázce můžete využít anketu.