Cenová inflace pohltila růst mezd

Pro pochopení podstaty problému je třeba připomenout politickou bitvu o zvýšení mezd, vedenou v průběhu roku 2019 s cílem alespoň přiblížit českou mzdovou úroveň úrovni v Německu, zemi, se kterou nás pojí nejužší ekonomické vazby. Platy ve státní sféře – školství, zdravotnictví, policii atd. byly skutečně zvýšeny a došlo i k výraznému růstu mezd v klíčových odvětvích soukromého sektoru, např. v automobilovém průmyslu. Zaměstnanci se však dlouho neradovali. Již od počátku roku 2020 začaly ceny v maloobchodě růst. Inflace maloobchodních cen rychle dosáhla takové razance, že brzy zvýšení mezd pohltila. Zaměstnanci záhy zjistili, že si za zvýšené mzdy nakoupili stejně nebo dokonce méně nežli před jejich zvýšením.

Základnu maloobchodního prodeje v ČR totiž tvoří supermarkety vlastněné zahraničními podnikatelskými subjekty. Ty se postaraly o to, aby se přírůstek mezd českých zaměstnanců přesunul na jejich konta v domovských zemích západní Evropy, obzvláště, když mohly inflaci svést na klimatické poměry v producentských zemích (zelenina a ovoce) a od března 2020 na omezení produkce (nedostatek zahraničních dělníků) a obchodu (dopravní omezení), způsobená pandemií koronaviru.

Co lze po této zkušenosti očekávat, dojde-li ke zvýšení důchodů? Důchodci představují významný spotřebitelský segment. Byl by proto div, kdyby supermarkety reagovaly jinak, nežli reagovaly počátkem tohoto roku na obecné zvýšení mezd významné části zaměstnanců státní i soukromé sféry. Zdá se, že cesta ke spravedlivému příjmu zaměstnanců i důchodců nevede jen přes zvyšování jejich příjmů, které prokazatelně přináší prospěch někomu jinému, než komu byly určeny.

Stát si samozřejmě může na přidání půjčit u finančních institucí, ale peníze vypůjčené na zvýšení mezd jen protečou supermarkety a vrátí se k západním věřitelům půjček. Problém tedy spočívá v tom, kde má stát, jehož daňové příjmy se v důsledku pandemie výrazně snižují a výdaje na boj s ní enormně rostou, brát na stále rostoucí požadavky nejen důchodců, ale všech dalších žadatelů o státní pomoc. Ministryně Maláčová v diskusi jen velice letmo naznačila alternativní cestu – jde o zdanění kapitálu.

Příjem i bez práce má zajistit spotřebu

V některých ekonomicky i sociálně vyspělých zemích se vážně uvažuje o zavedení takzvaného nepodmíněného příjmu (SRN, Finsko). Občan bude dostávat od státu, aniž by pracoval, určitou sumu peněz. Uvažuje se, že by měla pokrýt základní potřeby. Ti, kteří dávali za totality pozor ve škole, vědí, že podle tehdejších společenských zákonitostí měl být člověk za socialismu odměňován podle zásluh, ale po vybudování komunismu podle potřeb. Kde na to a důchody obecně vzít?

Stávající tradiční důchodový systém byl v bismarckovském Německu konce 19. století odvozen od systému výměnku. Mladí lidé vždy museli svou prací uživit nejen sebe, ale i své děti a zestárlé rodiče. Jakékoliv spořící účty na důchod jsou nesmysl. Peníze se trvale znehodnocují již zmíněnou inflací. Kromě toho nikde není záruka, že důchodové fondy budou investovat úspěšně. Je proto tradiční systém státní záruky stále to nejlepší, co máme k dispozici, neboť se zakládá na aktuálním výběru daní od všech produkčních subjektů. Rozumní politici si to uvědomují. Proto se o penzijní reformě hovoří snad již třicet let, ale nikdo se neodváží ji realizovat. Proti stávajícímu systému neexistuje rozumná alternativa.

Do hry však vstupuje technologický pokrok. Práce zaměstnanců, tzv. živá práce, je nahrazována automaty a roboty. Zjevné to je především v automobilovém průmyslu, tvořícím páteř našeho současného průmyslu, ale i v průmyslu potravinářském, zemědělství, lesnictví, finančních službách atd. Příjmy důchodového systému budoucnosti proto není možné zakládat na živé práci, tedy zdaňování lidí, ale na práci zvěcnělé v automatech a robotech. Mnoho lidí aktivního věku, tedy nejen starobní či invalidní důchodci, budou brát onen nepodmíněný příjem a to především z toho důvodu, aby se zajistila spotřeba vyrobených produktů, neboť bez spotřeby nemá výroba smysl.

Podnikatel bude muset pochopit, že pokud chce své produkty prodávat a tak udržet výrobu v chodu, bude se muset o svůj zisk formou příslušné daně podělit s ostatními lidmi. Automatizovaná a robotizovaná zvěcnělá práce je obsluhována malou skupinou lidí, pro něž je tato práce zajímavou hrou.

Ovšem kapitál není jen výrobní, ale i finanční, resp. bankovní. Všechny banky a hlavní finanční instituce v ČR jsou vlastněny zahraničním kapitálem, který z nich ročně odvádí miliardové zisky do mateřských zemí. Ministryně Maláčová rozsah termínu kapitál nedefinovala. Jisté je jen to, že něco bude třeba udělat. Pasivní schodek důchodového účtu v důsledku celkové společenské a ekonomické situace narůstá.