Přibližně v té samé době se dala slyšet Ursula von der Layen, předsedkyně Evropské komise, že příslušné orgány a instituce EU mají při řešení problémů s koronavirovou pandemií výrazné zpoždění. Přirozeně se tak vynořuje otázka, jak dlouho by mohl trvat unijní schvalovací proces. Jak dlouho tedy budou různým mutacím koronaviru vystaveni občané, jak dlouho porostou statistiky nakažených a mrtvých, než se unijní aparát rozhýbá. Proces ověření působnosti jakéhokoliv léčiva trvá v normální době měsíce, možná léta, neboť se zkoumá nejen na zvířatech, ale i na vzorku lidí, ochotných se tomuto procesu podrobit. Na to však v krizové době není čas. Koneckonců i západní producenti vakcín ve snaze poskytnout pomoc co nejrychleji výrazně zkrátily ověřovací proces.

Jak z toho ven? Možná by bylo řešením, aby očkování ruskou vakcínou Sputnik, neschválenou EU, bylo dobrovolné. Kdo se k očkování přihlásí a bude mít případně nějaké nežádoucí následky, ponese si za ně odpovědnost sám. Ono to zní možná hrůzostrašně, ale svého času se objevovaly v médiích informace, že i západní výrobci mají v dodacích smlouvách klauzuli v tom smyslu, že za případné negativní reakce či následky očkování nenesou odpovědnost. Všechny vakcíny byly totiž vyrobeny a otestovány co nejrychleji, aby bylo možno alespoň něčím pandemii čelit.

Budeme čekat na schválení a umírat, nebo objednáme vakcínu z Ruska a začneme s ní, byť dobrovolně, očkovat? Podle mediálních informací se účinnost ruské vakcíny příliš neodlišuje od vakcín západních výrobců a pohybuje se něco přes 90 procent. Rovněž nebyly hlášeny nějaké výrazné negativní dopady plynoucí z použití vakcíny Sputnik. O těch, protože jde o vakcínu ruskou, bychom se nepochybně okamžitě dozvěděli.