Jen si to představte – kdysi v osmdesátkách, když jsem žila v Plzni, tam v jedné galerii uspořádali výstavu fotografických aktů, kterou museli obratem z příkazu vyšších orgánů odstranit. Výstava stihla trvat jen dva nebo tři dny, proudily na ni davy, mluvilo se o ní po celém městě. Takový podpovrchový odpor proti těm směšným komunistickým papalášům, byli jsme v tom tenkrát tak krásně jednotní!

Když jsme si pak vyzvonili v listopadu 89 klíči na náměstích svobodu, konec zákazu aktů jsem považovala za stejně samozřejmý jako konec cenzury. Po pravdě – na akty jsem ani nepomyslela. Důležitější svobody byly jinde.

Až dnes.

Věřili byste, že avizo na článek o chystané výstavě aktů Ženy v secesním ráji z našeho profilu Týdeníku Táborsko Facebook smazal a sdělil mi, že obsah je nevhodný? Respektive – umělecká fotografie nahé ženy je nevhodná. (Zde na webu ji naštěstí smazat mohou jen naši editoři. Takže tu zůstane.) Milí boomeři, kam ten svět míří?

Budeme opět zakazovat filmy, před obrazy v galeriích stavět zástěny, pálit knihy? To není sci-fi. Ani moje první kolize na Facebooku. Když jsem před pár týdny zveřejnila fotku chudinky přejeté žáby ve Větřní, abych upozornila na jarní migraci přes vozovku, Facebook zareagoval stejně. Příspěvek mi smazal. Před časem jsem taky čelila prudké reakci maminek, kterým vadilo, že v našich novinách byla fotka z nástupu myslivců na konci honu nad mrtvou zvěří. Prý by se noviny mohly dostat nedejbože do rukou i dětem!

Jen podotýkám – to je ale přece právě na maminkách, co se jejich dětem dostane do ruky, ne na mně. Já vesměs píšu články pro dospělé.

Takže, milý Facebooku a příslušníci generací, které se Facebook rozhodl ochraňovat. Mám vás ráda, ale často je mi vás líto. Vy pod vlivem této ochranitelské politiky před normálními vlivy světa chodíte na psychiatrii – a my, boomeři, v klídku třeba na pivo.

Pěknou normální středu přeji!