František zaparkuje na místě pro služební automobily nemocnice, ze zadního sedadla vezme svůj pracovní kufřík a notebook a vyrazí k centrálnímu
vchodu. Vrátný mu pokyne na pozdrav. Zná ho už léta a ví, co František v porodnici dělá.

U vstupu na oddělení pro novorozence zazvoní, dveřemu otevře službu konající sestra. Zběžně se pozdraví, František si natáhne návleky, převezme od sestry externí paměť s daty novorozenců z uplynulé noci a společně vyrážejí do nitra oddělení. František se usadí na svém obvyklém místě – židli s pracovním stolem
u dveří pokoje, zapne notebook, zastrčí do něj externí paměť, kterou při příchodu na oddělení dostal od sestry, a data novorozenců nahraje do úředního systému.

Přichází službu konající lékař a František otevírá kufřík, ve kterém jsou v zapečetěných obalech připraveny speciální čipy. Všichni tři pak společně obcházejí jednoho novorozence po druhém, u každé postýlky se zastaví a František pozorně zkontroluje, zda označení novorozence souhlasí s elektronickými údaji v úředním systému. Poté vezme čip, načte jeho identifikaci do systému a podá ho lékaři, který jej vpraví novorozenci do těla na úředně stanovené místo. A tak postupně obejdou všechny postýlky.

Společně se pak vracejí ke stolu, František usedá na židli a zkontroluje, zda jsou všechny čipy správně propojeny s úředním systémem a fungují tak, jakmají. Na místní tiskárně ještě vytiskne protokol o čipování, na kterém všichni tři, tedy lékař, sestra a on – František – úředník Úřadu pro evidenci a monitorování občanů, svými podpisy stvrdí, že vše proběhlo podle platných pravidel. Následně zaklapne notebook, zavře kufřík, letmo se rozloučí se službu konajícím personálem a spěchá ke svému služebnímu elektromobilu, aby pokračoval do další porodnice, kterou musí podle aktuálního itineráře ještě dnes navštívit.

A zatímco odjíždí z parkoviště, v centrále Úřadu již službu konající operátor kontroluje Františkem předané údaje o čerstvých novorozencích a jejich čipy připojuje na – jak úředníci Úřadu mezi sebou říkají – „digit-ai“. Program, který bude dosud nic netušícím občánkům v patách po celý jejich život. Od narození až do hrobu. Se vším všudy, co jen lze digitálně obsáhnout. Bez kompromisů a pod dohledem Úřadu.

(Příspěvek Ing. Zdeňka Lanze je součástí sborníku Právo na nedigitální život, který vyšel k debatě u kulatého stolu, konané v Senátu Parlamentu ČR 11. února 2025. Sborník soustřeďuje příspěvky politiků, odborníků i veřejnosti.)