Blog: Zdrobnělinky
Jako mnoho jiných sleduji sobotní Stardance. Noblesní Eben a pohotová a krásná Kostková. Když Marek Eben v sobotu sdělil, že je mu vyčítáno, že oslovuje Terezu zdrobněle, tedy Terezko, hned jsem si vzpomněla na dopis, který jsem také dostala od jedné divačky televizních "Babiček", kde občas účinkuju. Prý se nemáme chovat dětinsky a neoslovat se jako dospělé ženy Helenko a Terezko a nezdrobňovat. Nechala jsem to plavat, nemělo význam na tuto výtku reagovat, ale teď už se to opravdu nedá nekomentovat. Přitom právě písecká Terezka nemá toto oslovení ráda, takže je Tera i Terka, ale já Terezku můžu, říkala, a jsem za to ráda. Stejně tak jako je pro mě rejža Vítkem, kameraman Míša, asistent Honzí a můj pomocníček Stáňa nebo že by Stanislava? A nikdo nic nenamítá...
Jmenuji se Helena, maminka byla Helena a babička taky. Dědeček mi říkal Heluško, mamince Helenko a babičce mámo. A když o ní mluvil, tak jedině jako o Helence. Můj otec mi neříkal jménem vůbec, oslovoval mě bolestně dcero a až na stará kolena se mu konečně podařilo říkat mi Helo. Citová deprivace z dětství. Pro maminku jsem byla jenom Helenka, nikdy mě neoslovila jinak. I když jsem ji zlobila.
Jeden profesor psychologie řekl na přednášce, že v oslovení a pojmenování druhých je schován celý člověk. Jak na příjmu, tak na výdeji.
Navíc hlavně k ženám jemnost oslovení určitě patří. A tak prosím tě, Maruško, ten balíček už jsem ti poslala, Zdenčo, přijedu mezi svátky, Pavli neboj, oni se z toho Londýna dostanou na Vánoce domů, Martínku můžeš přinést tu poličku, a…a…a…
Akorát kdybych kamarádila s Norou Fridrichovou, tak to bude asi Nora, pevná a tvrdá jako to jméno, jako ten křemen. Nomen omen. A Marek je prostě Marek. Berme věci srdcem.
Moji milí, hezký laskavý nejen adventní čas vám přeje Helenka Helča Helík Heli Heluš Heluška Heloušek Helen Helena Brejchová Vrábková
Diskuse k článku