Bohumila Máchová je jednou z těch osobností, které tvoří v Sezimově Ústí komunitu patriotů, díky nimž je toto město výjimečným místem k životu. Žije zde už od roku 1965, kdy se sem přistěhovala se svým manželem Janem. Původně paní Bohumila pochází ze Senožat u Humpolce, právě tam se také se svým budoucím mužem seznámila, když sloužil na vojně v místní posádce.

Společně pak v Sezimově Ústí svépomocí postavili družstevní byt a založili rodinu. V roce 1964 se jim narodil syn Jan, o tři roky později dcera Monika. Rodina byla pro paní Bohumilu vždy na prvním místě. Na své mládí nevzpomíná bez lítosti – studium jí nebylo umožněno kvůli původu. „Otec byl živnostník, a to tehdy znamenalo nepřítele režimu,“ říká. Přesto vše později dohnala – životní zkušeností, pílí a vzděláváním.

Nejkrásnější roky

Rok 1974 znamenal v jejím životě pracovní zlom. Nastoupila jako vedoucí školní jídelny na 1. základní škole v Sezimově Ústí, kde setrvala celých 30 let až do odchodu do důchodu 1. února 2004. „Byly to nejkrásnější roky. Měla jsem skvělý tým, úžasné kuchařinky,“ vzpomíná s úsměvem. Tým školní jídelny dosáhl řady ocenění – od zlatého odznaku BSP až po vítězství v krajské soutěži o Zlatou vařečku. „Hlavně, že všem chutnalo jako od maminky,“ dodává bývalá šéfová školní jídelny.
Vaření se nevěnovala jen ve školní kuchyni. Každé léto trávila v rakouském Obertraunu poblíž Hallstattu, kde vařila na dětském táboře. „Byla to obrovská zkušenost a zároveň krásná etapa života,“ vzpomíná.
V roce 1976 s manželem a za pomoci rodičů dokončili rodinný dům v Sezimově Ústí I, kde Bohumila Máchová žije dodnes. Bohužel život přinesl i velkou bolest – v srpnu 1991 při výkonu své práce tragicky zahynul její syn Jan. „Bylo to hrozné období,“ přiznává tiše. Po synovi zůstala vnučka Michalka, které tehdy byly pouhé čtyři roky. Dcera Monika žije v domě se svou maminkou dodnes.
Na rodinu paní Bohumila nedá dopustit. Má čtyři vnoučata a stejný počet pravnoučat – Honzíka (5), Aničku (4), Karolínku (3) a Kubíka (2). „Čas s nimi strávený je to nejhezčí, co může milující babičku potěšit,“ říká s dojetím.

Energii a optimismus neztrácí

Pracuje ve Sboru pro občanské záležitosti, kde pomáhá s vítáním nových občánků nebo připravuje setkání seniorů. „Moje malá červená Mazda mě doveze, kam potřebuju – ať už na gratulace, nebo k přátelům,“ svěřila se Bohumila. Je aktivní, čte vše, co se týká regionu Táborska od deníků až po místní zpravodaje. Sbírá citáty, sleduje kvízy, má ráda humor a miluje knihy.

Více pokory a úcty

Vyznává jednoduchou filozofii: více pokory a úcty, osobní příklad a ochota dávat. Neptejme se, co může společnost udělat pro nás, ale co my můžeme udělat pro ni – s tímto krédem se ztotožňuje.
„Hodně jsem cestovala, srovnávala a vždy jsem došla k jedinému poznání: žiji v krásné zemi s úžasnou historií, památkami a nádhernou přírodou. Žijí zde úžasní a přívětiví lidé, kteří mají srdce na správném místě. A máme nejkrásnější hymnu na světě – je v ní podchyceno úplně všechno,“ svěřuje se paní Bohumila, která ze své sbírky na závěr vybrala citát Jana Wericha: „Mít rád lidi, milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí. Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a zahyne.“

-pr-