Dražejovský dres, v němž jste si zachytal nejen okresní přebor, ale i krajskou I. B třídu, jste oblékal dlouhých sedm let. Zlákalo vás si vyzkoušet ještě vyšší soutěž, nebo proč jste se rozhodl pro změnu?

To jsem ani nevěděl, že jsem tam byl tak dlouho (smích). Hlavním důvodem změny působiště bylo stěhování ze Strakonic do Vimperka za přítelkyní. Potom přišla nabídka ze Čkyně, která byla pro mě lákává. Chtěl jsem si ještě zachytat vyšší soutěž.

Jak to v Dražejově nesli, že jste je opustil? Přece jen jste patřil mezi ústřední postavy mužstva…

Nechtěli tomu věřit a moc je to mrzelo. Nakonec to ale pochopili a myslím, že mi to i přejí.

Co vám z dražejovského angažmá nejvíce utkvělo v paměti? Na co nikdy nezapomenete?

Byl to určitě postup z okresního přeboru do I. B třídy. Na něj nikdy nezapomenu.

Do Čkyně jste přestoupil v době, kdy bude mužstvo usilovat o záchranu v I. A třídě. Je to pro vás osobně veliká motivace dopomoci ke splnění tohoto cíle?

Je to pro mě veliká výzva a doufám, že v I. A třídě zůstaneme i nadále. A když k tomu pomůžu dobrými výkony, budu jedině rád.

Jak vás noví spoluhráči uvítali? Znal jste už některé z minulosti?

Některé kluky jsem už z dřívějška znal, takže to nebyl příchod do neznáma. Přivítání tedy proběhlo v pořádku…

Na podzim hájil bránu Petr Miklas, který odchytal i jarní premiéru ve Velešíně. Budete muset tedy o své místo mezi tyčemi zabojovat?

Budeme se v bráně střídat po dvou zápasech. Po dohodě s trenérem začal v bráně Petr.

Jak jste vůbec jarní premiéru na lavičce prožíval? Byl to veliký nezvyk?

Ano, byl to nezvyk sedět v mistrovském zápase na lavičce, ale přiznám se, že jsem to prožíval více než v bráně.