Jeho stříbrná medaile z MS hráčů do 18 let byla dosud ve sbírce kolektivních úspěchů osamocená. Loni Jiří Smejkal v národním mužstvu jako nováček debutoval a celé mužstvo dopadlo neslavně. Letos bylo veseleji, zacinkal bronz a Češi si ve Finsku pod křídly finského kouče připomněli staré časy.

„Bylo to úžasné. Hlavně vzpomínky ze zápasů, a co se dělo v kabině, si člověk bude pamatovat napořád. Speciálně ten zápas o třetí místo, kde jsme s USA prohrávali, nevypadalo to s námi dobře, ale ještě jsme to hezky otočili a nakonec z toho byl super zápas! O to je to cennější,“ rozplývá se Jiří Smejkal. Ten se po sezoně vždy vrací domů za rodinou do Srubce, odkud si jen odskočí na krátkou dovolenou, aby nabral síly. Hned po ní už – pod taktovkou kondičního kouče Dominika Kodrase – zahajuje letní dril.

Důležitý gól proti USA

Ve zmíněném duelu o třetí místo právě Jiří Smejkal snížil dorážkou na 2:3. Svůj druhý gól v turnaji si schoval na důležitou chvilku! Jako by dal povel, aby čeští hokejisté předvedli ve třetí části nevídaný koncert. Patrňák a spol. byli hladoví po úspěchu. Trefili se hned šestkrát a přestříleli USA 8:4. „Po druhé třetině, kdy to bylo jen o gól, si pamatuji, jak jsme si říkali, že oni (Američani) už jsou unavení. Na konci druhé třetiny vypadali, že toho mají dost. Hlavně obránci, kteří byli jen čtyři. Seth Jones byl skoro pořád na ledě, už mi připadal takový vyčáchlý… Už i útočníci zaskakovali na pozici obránce, a speciálně na ty jsme se chtěli zaměřit a dostávat je pod tlak, protože na to nejsou zvyklí,“ líčí Smejkal. Plán vyšel dokonale, Češi ve třetí části srovnali hned při prvním střídání. „Pasta se vyměnil v lajně s Blümelem a dal tři góly. Ten tah trenérovi vyšel. Při gólech na 3:3 a 4:3 byla na střídačce taková euforie, taková radost, že si ji budu asi pamatovat do konce života. To bylo fantastický! Na týmu bylo vidět, jak moc chceme, že to nebyla jen slova. Bylo cítit, že to všichni fakt chtěli, šli jsme za tím a urvali jsme to,“ vypráví s nadšením Jiří Smejkal.

Stratég Kari Jalonen měl o hráči působícím ve finské soutěži detailní informace. A urostlý forvard cítil, že má trenérovu důvěru. „Myslím, že jsem mu jako hráč sedl, že si mě oblíbil. Pro mne to bylo jedině dobře, protože roli jsem měl, myslím, velkou. Hrál jsem první oslabení, i přesilovku jsem hrál a v důležitých chvílích, kdy se třeba vedlo o gól, jsem byl často ten první, kdo šel na led. Trenér mi hodně věřil,“ cení si Jiří Smejkal, který ke dvěma gólům přidal na mistrovství tři asistence.

Podepsal do Švédska

Zatímco loni si vybíral další angažmá po šampionátu, tentokrát měl smlouvu již podepsanou. „Řešilo se to už po olympiádě,“ přiznává Smejkal. „Švédská liga je pravděpodobně v Evropě ta nejtěžší. Je to pro mne další posun o level vzhůru,“ míní. S příjemnou nervozitou čekal na agentovy zprávy ze zámoří: po vydařené sezoně doufal, že by mohl projevit zájem některý klub NHL. „Třeba do Švédska nakonec nepůjdu,“ nechává si dvířka otevřená.

I skauti za oceánem určitě zaznamenali změnu, kterou Jiří Smejkal zaznamenal mezi Pelikány, když otočil osobní statistiky ve prospěch vstřelených gólů. Stal se z něj kanonýr – jako když coby teenager hrál hokej doma v Budějovicích. „Kdyby mi někdo před sezonou řekl, že dám celkově třicet gólů, tak bych mu asi nevěřil. Ale už delší dobu, tak dva tři roky, si říkám, že bych měl hrát trošku víc na sebe. Že bych se měl víc tlačit do brány, střílet a tak, Letos jsem měl průměr čtyři a půl střely na zápas, což je ve finské lize masakr! Pomohlo mi, že jsem v Lahti hrál devadesát pět procent času s Lukášem Jaškem. Sedli jsme si. On je spíš nahrávač, takže jsem se musel vžít do role střelce a myslím, že se mi to povedlo. Takže paráda,“ dělá Jiří Smejkal tečku za extrémně náročnou, ale také úspěšnou sezonou na ledě.