„Náš Buborek se narodil v jedné maďarské zoo. V jejich řeči to jméno znamená bublina. Získali jsme ho coby osmiletého v roce 2016. Momentálně odhadem váží 2,4 tuny a měří na délku 3,5 metru. Jeho vývoj se dá srovnat s člověkem, je to adolescent, tedy sedmnáctiletý kluk. Dospělost u hrochů se totiž počítá mezi 22. až 25. rokem. Co se stravy týče, tak meloun dostává víceméně za odměnu, jinak ho krmíme furt stejně. Čtyřicet kilo zeleniny, hlavně, jak my říkáme, ta příprava pod svíčkovou, tedy celer, petržel a mrkev. Dále dvě kila speciálních granulí a osm kilo sena. Dohromady tedy spořádá denně 50 kilo potravy,“ uvedl ředitel Zoo Dvorec Viktor Ambrož. „Jedná se o našeho největšího chovaného savce a zároveň o velkou celebritu. Podle hlasování čtenářů jednoho z deníků byl v roce 2022 Bubi vyhlášen nejroztomilejším zvířetem Jihočeského kraje,“ připomněl ředitel zoo.

Nejnebezpečnější savec Afriky. Výjimka existuje

Hroch obojživelný obecně platí za nejnebezpečnějšího savce afrického kontinentu. Podle Viktora Ambrože je ale Bubi v tomto směru světlou výjimkou: „Tady lze jen říct, že výjimka potvrzuje pravidlo. Když k nám přišel, tak měl třičtvrtě tuny a byli jsme a jsme s ním denně v kontaktu. Zatím je díky tomu doslova zlatej. Ale opatrnost je vždy na prvním místě. Uvidíme, zda se jeho chování během dospívání nebo při pořízení samice, které plánujeme, nezmění.“

Oslav 17. narozenin Buborka se zúčastnil i Filip Ambrož, syn Viktora Ambrože, který v zoo pracuje jako ošetřovatel. Když se Bubimu z dortu odkutálel meloun s jeho vyřezaným jménem, briskně jej sebral a podal mu jej přímo do tlamy. „Pracujeme s Bubim od prvního dne, kdy k nám přišel. A samozřejmě to nějakou dobu trvá, než si zvíře zvykne na přítomnost ošetřovatele a ošetřovatel na něj. Vše je o vzájemné důvěře. Dnes už víme, co si můžeme dovolit. Nicméně se stále jedná o divoké zvíře a nikoli o nějakého mazlíčka. Je to hroch a je to samec, takže musíme poznat, jakou má zrovna náladu. Když to jde, tak ho můžeme třeba poplácat po zadku, podrbat za ušima či zkontrolovat zuby. Navíc když má žrádlo, tak je v klidu. Uvidíme, co s ním během jeho dospívání udělají hormony. Zatím ale spolu vycházíme naprosto perfektně,“ vyprávěl Filip Ambrož, absolvent Střední odborné školy ekologické a potravinářské ve Veselí nad Lužnicí.

Návštěvnice oslavenci popřála jen samé dobrůtky

Velkými fanoušky Buborka jsou partneři Dana Součková a Lukáš Hellmann, kteří do Dvorce přijeli na otočku z Plzně. Jeho narozeniny si nenechali ujít potřetí v řadě. S sebou při této příležitosti symbolicky přivezli tři plyšové hrošíky v tašce. „Máme to tu rádi, protože to tu není tak komerčně zaměřené jako v jiných zoo. Ubírají se tu více přírodní cestou, což je fajn. Hrochy máme rádi obecně, stejně jako slony, ale ti tu bohužel nejsou. V naší plzeňské zoo takto velkého hrocha nemáme, jen hrošíka liberijského, který je o hodně menší. Jinak se nám tu samozřejmě líbí i další zvířata, moc pěkné jsou zejména šelmy. Zároveň je vidět na první pohled, že se tu o ně všichni dobře starají,“ řekla Dana Součková. „Jižní Čechy máme rádi, jezdíme třeba za Žižkou do Trocnova nebo do muzea v Táboře,“ doplnil Lukáš Hellmann.

Po sedmi letech zavítala do dvorecké zoo Nikol Štindlová z Třešňového Újezdce na Prachaticku se svým snoubencem Petrem Peckou. „Dnes je hezky, takže jsme sem vyrazili po dlouhé době znovu. Hrošík je moc roztomilý, ale tenkrát byl podstatně menší. Očividně mu to tu svědčí. K jeho sedmnáctinám mu přeji stejně, jako se přeje lidem, hodně štěstí, spokojenost, ať se dožije co nejvíce let a aby měl pořád takovéto dobrůtky jako dnes,“ sdělila s úsměvem Nikol Štindlová. Kromě hrocha Buborka jí padli do oka asi nejvíce bílí lvi. „Zdejší zoo je sice menší, než ty ve velkých městech, ale líbí se mi víc, protože tu není takový nával. A zvířat tu mají opravdu hodně,“ dodala.

Při výšce 173 centimetrů by se vešel do tlamy

Zoo Dvorec chová hrocha obojživelného jako jediná zahrada v Jihočeském kraji. V celorepublikovém měřítku si toto zvíře mohou prohlédnout návštěvníci také v Zoo v Praze, Dvoře Králové a Ostravě. „Celkový stav volně žijících hrochů v Africe odhaduji v řádech slabých desetitisíců. A jejich počet klesá takovým způsobem, že by mohl být brzy zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Na první pohled mohou vypadat trochu nemotorně, ale dokážou běžet i padesátikilometrovou rychlostí, takže člověk jim v žádném případě neuteče. Ve volné přírodě se dožívají přibližně 60 let. Ale je to jako u lidí, někdy víc, někdy míň. Z vlastní zkušenosti, když jednou až dvakrát ročně navštěvujeme Afriku, mohu potvrdit, že největší koncentrace hrochů se nachází v Ugandě. Díky tamním velkým jezerům, jako je třeba Viktoriino, druhé největší sladkovodní jezero na Zemi. Samec dospělého hrocha může průměrně vážit 3,5 tuny, na délku mít kolem čtyř metrů a v kohoutku, tedy nejvyšším bodě hřbetu zvířete mezi krkem a zády, měřit až 169 centimetrů. Hroch navíc umí otevřít tlamu na 180 stupňů a u dospělého a opravdu velkého samce od spodního k hornímu pysku to může být v ten moment až rozmezí 180 centimetrů. Takže bych se mu tam se svými 173 centimetry na výšku bohatě vešel,“ popsal Viktor Ambrož.

V Kolumbii žijí na ranči narkobarona Escobara

Kromě afrického kontinentu se v současnosti hroši rovněž vyskytují také v jihoamerické Kolumbii. Konkrétně v bývalém ranči Pabla Escobara, někdejšího tamního největšího narkobarona. Jejich počet tam čítá zhruba 80 jedinců.

Zoologická zahrada Dvorec u Borovan si letos bude připomínat 18 let od svého založení. Samotnému vzniku zoo předcházel dlouholetý chov plazů či šelem v městysi Ledenice. Návštěvníci tu dnes mohou ve vnitřních i venkovních expozicích vidět zhruba 120 druhů zvířat.