Původní plán z roku 2024 předpokládal: angličtina povinně od první třídy, druhý cizí jazyk povinně od sedmé. Aktuálně však Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy počítá s jiným modelem. Pokud jde o angličtinu, školy ji sice budou moci vyučovat od prvního ročníku, povinná ale bude až od třetí třídy, rozhodnutí je v kompetenci ředitele školy. Úřad tento princip nastínil už na jaře, kdy vzbudil řadu kontroverzí. Výuka podle nových pravidel by měla odstartovat nejpozději v září 2028, ale školy na ni mohou přejít i dříve.

Co se ale týká druhého cizího jazyka, nejčastěji jde o němčinu a francouzštinu, ministr Robert Plaga nyní přišel s inovací. „Upravuje se pojetí dalšího cizího jazyka,“ napsal ředitelům. „Škola bude povinna nabízet jej všem žákům nejpozději od sedmého ročníku, přičemž o tom, zda bude pro žáky volitelný či povinný, rozhodne škola ve svém školním vzdělávacím programu.“ Také tento systém má platit nejpozději od září 2028. K čemu se školy přikloní ve výuce druhého cizího jazyka?

Druhý jazyk není pro každého

Podle zaznamenaných osobních názorů by ředitelé jednoznačně preferovali, aby výuka druhého jazyka byla volitelná. Argumenty uvádí například ředitelka Základní školy Rapšach Lenka Jáchymová: „Naše škola se nachází v blízkosti rakouských hranic, a proto považujeme znalost německého jazyka za velmi důležitou a praktickou pro budoucí život našich žáků. Německý jazyk proto budeme i nadále nabízet a chceme mu zachovat odpovídající hodinovou dotaci,“ míní Jáchymová. Přesto se vyjadřuje spíše pro volitelnost: „Zároveň vnímám jako důležité, aby školy měly možnost přihlížet k potřebám svých žáků.“ Podle ředitelky jde o snížení nadměrné zátěže žáků, kteří kteří mají s učením cizích jazyků větší obtíže.

Podobně soudí Oldřich Kučera, ředitel ZŠ a MŠ České Velenice. „Druhý cizí jazyk – němčinu – naše škola standardně nabízí od sedmého ročníku, zatím jako povinný pro všechny žáky. Pokud by byl druhý cizí jazyk pouze volitelný, byl by to z mého pohledu přínos a rozumné řešení, které před lety již fungovalo. Pro některé žáky je velmi obtížné zvládnout i jen první cizí jazyk a zvládnutí druhého je pro ně téměř nemožné.“

Nejde o výjimečné názory, jak výslovně zmiňuje ředitel Základní školy v Deštné Petr Šulc: „S největší pravděpodobností u nás bude druhý cizí jazyk pro žáky volitelný, tuto variantu upřednostňuje většina sboru – ostatně jako většina pedagogické veřejnosti.“

Ať si děti vyberou i podle zájmů

Podle některých pedagogů ale nejde jen o předpoklady, nýbrž také o osobní priority žáků. „Jazykovou vybavenost žáků považuji za velmi důležitou. Osobně se přikláním k cestě volitelnosti, která by žákům umožnila rozhodnout se podle jejich zájmu a předpokladů, zda se chtějí dále rozvíjet právě v oblasti cizích jazyků, nebo zvolit jinou oblast svého rozvoje,“ soudí ředitelka 1. Základní školy Jindřichův Hradec Lucie Hronová,

Také Petra Kopecká, která stojí v čele Základní školy v Suchdole nad Lužnicí, doporučuje přihlížet k osobnímu nadání každého žáka. „Letos zatím pro naše sedmáky platí, že druhý cizí jazyk, němčina, je pro všechny povinný. V novém školním vzdělávacím programu ale sympatizuji s možností volby. Už kdysi jsem zažila variantu, kdy se žákům nabízel druhý cizí jazyk a ti, kdo nechtěl, volili variantu jiného předmětu podle možností školy. Ne všichni jsou jazykově nadaní, každý je šikovný na něco jiného.“

Ředitelka Kopecká zmiňuje i možné negativní dopady povinné výuky. „Vidím, že některým žákům dva cizí jazyky komplikují život a z neuspokojivých výsledků jsou demotivovaní. Tyto pocity se přenášejí i na pedagogy – pocity marnosti, neúspěchu, nezájem. A to nemluvím o žácích se specifickými poruchami učení, kterým obecně jazyky dělají potíže. Naopak, pokud je někdo jazykově nadaný, dostává šanci si osvojit další cizí jazyk a myslím si, že k tomu potom i přistupuje zodpovědněji, měl by mít šanci si vybrat,“ míní Petra Kopecká. Dodává však: „Toto je můj názor, někteří pedagogové z naší školy však mohou mít názor odlišný.“

Většina ředitelů podtrhuje, že příslušné školní vzdělávací programy teprve vznikají, finalizují se ve spolupráci s pedagogickými sbory a vše se ještě může měnit. Upozorňuje na to například Tomáš Maruška, ředitel ZŠ a MŠ Lomnice nad Lužnicí: „S největší pravděpodobností půjdeme cestou volitelného předmětu druhého jazyka, ale to až se změnou školního vzdělávacího programu v příštím, čí dalším školním roce. Nechceme ho šít horkou jehlou.“

Rizika nepovinné výuky

Původní myšlenku z doby Plagova předchůdce Mikuláše Beka už začala uskutečňovat 2. Základní škola v Jindřichově Hradci. „Pro letošní školní rok jsme zavedli výuku anglického jazyka již od prvního ročníku, a to v hodinové dotaci jedné vyučovací hodiny týdně,“ uvádí ředitel Jan Javorský. „Dosud jsme jej vyučovali od třetí třídy v počtu tří hodin týdně. Protože ale o anglický jazyk od první třídy byl již v minulosti zájem ze strany rodičů, výuku jsme zajišťovali pomocí dobrovolného kroužku.“

Němčinu, druhý cizí jazyk, letos škola vyučuje jako povinný předmět od sedmého ročníku, podle ředitele Javorského však uvažuje o dalších změnách v rámci aktualizace školního vzdělávacího programu. „Konečná podoba včetně změn učebního plánu bude hotová až v roce 2027,“ upřesňuje Javorský. „Můj osobní názor je takový, že druhý cizí jazyk bude vhodnější nabízet jako volitelný s vhodnou alternativou, nikoliv pouze jako povinný předmět,“ dodává ředitel.

Jeho kolega Petr Šulc, který řídí školu v Deštné, ovšem upozorňuje na možný důsledek nového modelu: „Myslím, že povede k dalšímu růstu rozdílů a nerovnosti ve vzdělání. Aby tomu tak nebylo, musí stát v novém rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání požadovat pouze jeden ze dvou modelů: buď možnost volby, nebo současný stav, tedy dva povinné cizí jazyky.“