Na začátku byly samozřejmě ideály, že se na ojedinělý kulturní projekt určitě najde i nějaká dotační podpora. Jenže realita je jiná. I v listopadovém hlasování o divokou kartu pro postup do finále o podporu z ČSOB zůstali kominíci velmi těsně druzí. To je ale mrzelo jen trochu, protože vítězství samozřejmě přáli i projektu lyžování pro vozíčkáře z táborské Kaňky, který nakonec uspěl.

Ale co teď?

Bažantovi při rekonstrukci starého domu narazili na řadu nečekaných obtíží. Přesto věří ve zdárný konec. Náš portál JčTEĎ se proto rozhodl pro pokus o pomoc sympatickému kominickému projektu. Při dobré vůli dobrých lidí vyústí naše snaha ve velké společné setkání všech, kteří rádi potkáváme kominíky a zajímá nás tradice jejich řemesla. Kde? Přece v Záříčí na Soběslavsku.

Jak pomoci?

Kupte si za pouhou stokorunu rodinnou vstupenku do budoucího Kominického muzea v Záříčí. Je k tomu u Fio banky zřízen transparentní účet 2101733907 / 2010.
Za příspěvek sto korun získáte vstup do muzea při slavnostním otevření nebo kdykoliv později. Větší pomoc bude určitě také moc vítána.

Bažantovi tak mohou získat peníze na dokončení prostor pro připravenou expozici, otevřou a pozvou všechny ze seznamu dárců na kominickou slavnost se spoustou kominické zábavy. Sejdeme se, pobavíme a pro štěstí si sáhneme na některého z živých kominíků. S JčTEĎ budeme u toho. Na našem portálu budeme přinášet informace o postupu prací a o všem, co se bude chystat. 

Exponátů je pro budoucí muzeum připravena spousta – kominické pracovní i sváteční uniformy, náčiní a další předměty. Muzeum bude interaktivní a pro děti by v něm rádi postavili na vyzkoušení i průlezný komín.

Pokud se rozhodnete stokorunu poslat, uveďte do poznámky kontakt, pro koho bude budoucí rodinná vstupenka. Bude ji mít v kominickém muzeu připravenou. Děkujeme předem všem, kteří s námi do toho jdou.

První stokoruny na budoucí vstupné už přišly – uvidíme se.

Co možná o kominících nevíte

„Ti první do Čech přicházeli za prací už v polovině 16. století a živili tak i své rodiny doma v Alpách na pomezí Švýcarska a Itálie,“ vypráví Eva Bažantová, kterou profese jejího manžela inspirovala. Soustředila se na sběr dokumentů a badatelskou činnost. Když se Bažantovi vydali na mezinárodní setkání kominíků v italském Santa Maria Maggiore, zastavovali se na tamních hřbitovech a pátrali po jménech kominíků z českých archivů. „V místech, odkud podle archivních dokumentů kominíci před pěti sty lety do Čech přicházeli, dodnes existují rodiny těchto jmen a na hřbitovech odpočívají jejich potomci,“ říká Eva Bažantová.

Kominíci mají svou úlohu i dnes, i když se jejich práce v mnohém změnila. „Někdy se lidé diví, že ještě kominíci vůbec existují,“ říká Josef Bažant. A jeho žena Eva dodává: „Nenechte se mýlit. Je jich mezi námi stále dost a dost. Vždyť se své profesi u nás věnují už více než pět staletí! Jen občas nejsou k poznání, protože rezignovali na tradiční oděv. Možná se s poznáním dějin svého oboru vrátí k někdejší profesní hrdosti. Jejich předkové tu po sobě zanechali celou řadu zajímavých životních příběhů i tradic. Kominíci na Nový rok roznáší svým stálým zákazníkům kalendáře, v květnu slaví svátek svého patrona, svatého Floriana, o něhož se tak trochu podělili s dnešními hasiči. Stali se symboly štěstí. Ale ne vždycky tomu tak bylo. Dnes už je těžko představitelné, že na těžkou a nebezpečnou práci – čištění průlezných komínů – byly často najímány sotva odrostlé děti. Pracovaly daleko od svých domovů, a ne vždy se jim podařilo vrátit se domů. Naše muzeum má být i holdem těžké kominické práci, aby osudy těchto lidí nebyly zapomenuty. Dnešní kominičina je neméně obtížná. Vyžaduje fyzickou zdatnost i odolnost vůči nepřízni počasí. Navíc již kominíci nepoužívají jen své tradiční nástroje, ale i moderní výpočetní techniku s programy pro měření spalin a podobně.“