Na aktuální téma: Od akce Z k natažené ruce - Jižní Čechy Teď!
19. 11. 2017 8:28

Na aktuální téma: Od akce Z k natažené ruce

Od ledna začne platit nové vládní nařízení, které stanoví měsíční odměny neuvolněným zastupitelům, členům rad města, výborů a komisí obcí, kteří nemají tyto funkce jako zaměstnání. Vládní nařízení stanovuje výšky odměn podle velikosti obcí, rozděluje je celkem do jedenácti kategorií. Maximální možné částky, které mohou obce vyplácet, ohromují svou výškou. Vláda měla velkorysé představy. Ovšem málokterá obec si to může dovolit.

Na aktuální téma: Od akce Z k natažené ruce - Jižní Čechy Teď!

Například ve městě velikosti Tábora by mohl neuvolněný člen rady města měsíčně dostávat až 8729 korun. Rada obvykle zasedá dvakrát měsíčně. Neuvolněný zastupitel by mohl pobírat až 2182 korun měsíčně, někdy se zastupitelstvo sejde jednou za měsíc, někdy ani to ne. Tábor ale zůstane zhruba na třetině možné částky. 

Předseda výboru zastupitelstva, který zasedá jednou za měsíc či dva, může pobírat podle vlády až 4365, člen až 3637 korun. V komisích rady města je to pro předsedy až 4365 korun a pro členy se stanoví maximum 3637 korun.

Vláda tak vzkazuje – zadarmo ani kuře nehrabe a pokud některé strany nominují své spřízněnce i do několika komisí, může z toho být zajímavý přivýdělek. Klidně za jednu schůzi měsíčně vyšší, než pobírá zaměstnanec v továrně na výrobní lince nebo v obchodě za celoměsíční práci. A to se v práci pro město neodečítají absence, měsíční odměna běží neustále. Že by liknavé členy komisí a absentéry někdo odvolával, k tomu není žádná politická chuť.

Přidržíme-li se příkladu Tábora, má dva výbory a dvanáct komisí. Při průměrném obsazení osmi lidmi je to 112 členů, kteří by mohli při nastavení maxima dostat z obecního rozpočtu přes 4,7 milionu ročně. Tedy kolem půl procenta městského rozpočtu. A to ještě nejsme u počtů, kolik se ukrojí na chod úřadu a uvolněné funkcionáře. Jsme jen u komisí a výborů, kde kdysi dříve pracovali aktivní občané za dobré slovo, za párek, pak za pár desetikorun… až jsme dospěli do současnosti.

Před pár dny jsem psala rozhovor s člověkem, který byl vyznamenán k 28. říjnu pamětní medailí. Vzpomínal, jak přišel do Milevska na umístěnku. Společnost si tak vzala zpět to, že investovala do studií vysokoškoláka. Musel tam, kde byl pro společnost potřebný. Proč tedy vlastně dnes nemáme lékaře nebo učitele tam, kde je potřebujeme, ale máme české doktory nebo inženýry v Německu a učitele mimo vystudovaný obor? (Školné a půjčky na něj se ale cukáme od západních zemí převzít jako vzor, je to nepopulární a pořád jsou nějaké volby…)

Oceněný pamětník také vzpomínal, jak si spolu se sousedy dva roky stavěli družstevní byty. Protože chtěli bydlet. A když chtěli dát děti do školky, přistavěli v akci Z mateřskou školu. V akci Z se v Milevsku stavěl třeba i zimní stadion. A pamětník podotkl, že akce Z měla něco do sebe, třebaže je dnes vysmívaná a vulgarizovaná… 

Zkuste někomu říct, aby něco dělal zadarmo! Vybavuji si paní, která ne tak dávno u městského domu v Táboře pěstovala záhon s květinami a okrasnými keři. Pracovníci města jí ho při opravě kanalizace zlikvidovali. Když se poptala, kde jsou aspoň rostliny keříků, dostala odpověď, ať radši mlčí, protože neměla pozemek od města na záhon pronajatý.

Lidé, kteří vzpomínají akci Z, jsou občas počastováni ťukáním na hlavu. Dnes se dobrovolnost činí prostřednictvím neziskových spolků, kterých je už tolik a spolknou tolik dotací, že už se začalo mluvit o neziskové organizaci pro kontrolu neziskovek. Čest výjimkám.

Dospěli jsme tedy od dobrovolných akcí Z k permanentně natažené ruce. Hurá? I vláda to považuje svým neustálým zvyšováním tarifů za práci neuvolněných aktivistů v obcích za normu.

Libuše Kolářová
Libuše Kolářová

Diskuse k článku

Pro přidávání komentářů je nutné se přihlásit / registrovat.