Rozkol v rodině kvůli víře

Píše se začátek devadesátých let minulého století. Petr Demal pracuje jako lékař v táborské a posléze písecké nemocnici. Ve svém rodišti je považován za hodného a přátelského člověka. Kvůli své pracovní vytíženosti, ale možná nejen kvůli ní, se začíná se svými dřívějšími známými stýkat stále míň a míň. Někdy na začátku roku 1994 oznamuje rodičům, že se rozhodl opustit nemocnici a vydat se na cestu víry.

„Rodiče jeho rozhodnutí hodně těžko nesli. Bývalo to v té době u nich doma hodně ostré. Asi to nebyly lehké chvíle ani pro jednu stranu,“ vzpomíná jedna ze sousedek rodiny Demalových v Sakařově ulici v Týně nad Vltavou a dodává: „Dokonce ho snad vyhodili z domova a on pak bydlel na chatě.“

Někdy v polovině roku 1994 je Petr Demal viděn v Týně nad Vltavou naposledy. Rodičům oznamuje, že odchází do řádu dominikánů v Praze a zpřetrhává veškeré kontakty. Než mladý muž zmizel, poslal rodičům i přátelům jednotný dopis ve znění: Vydávám se na kající pouť, k jejímu nastoupení jsem připraven svým životem. Je to rozhodnutí dlouhé motlitby a věřím, že je to vůle Boží. „Byly to pro nás hodně těžké chvíle, Petr byl jedináček a jeho rozhodnutí nás hodně zaskočilo,“ vzpomíná v krátkém rozhovoru přes domovní telefon, maminka Petra Demala, která dnes bydlí ve vltavotýnském domě s pečovatelskou službou. „Víte, my si s manželem myslíme, že Petr už není mezi živými, že se přihodilo něco, co se nemělo stát. Ale kdyby se vrátil nebo o sobě alespoň podal nějakou zprávu, bylo by to největší štěstí celého světa,“ dodává žena posmutnělým hlasem. Je patrné, že stále živí jiskřičku naděje.

Vybavuje si, že v době, kdy Petr odešel, byl provinciálem (v římskokatolické církvi jde o titul pro nejvyššího představeného mužského řeholního řádu na konkrétním území) Dominik Duka, současný arcibiskup pražský. „Jestli ho znáte, zeptejte se ho, zda Petra neviděl,“ prosí závěrem našeho krátkého rozhovoru téměř osmdesátiletá Miluše Demalová.

Cílem měl být klášter

Podle vrchního komisaře pro pátrání po osobách v Jihočeském kraji Petra Touseckého, patří případ zmizelého Petra Demala k těm nejsložitějším. „Možná pátráme po člověku, který si nepřeje být nalezen. Podle našich informací se rozhodl nejspíš zcela dobrovolně zpřetrhat veškeré kontakty s rodinou a může být prakticky kdekoliv. Zmizel v době, kdy se otevíraly hranice a lidé začali cestovat po světě. Navíc v době jeho zmizení se ještě neodebíralo DNA a na ulicích nebyly žádné kamery, které by mohly zaznamenat jeho pohyb,“ vysvětluje vrchní komisař Tousecký, proč je tento případ komplikovaný. Dodává, že podle zjištěných skutečností měl Petr Demal v roce 1994 skutečně odcestovat do Prahy a nějakou dobu pobývat v řádu dominikánů. „Máme svědka, který ho tam pravděpodobně v roce 1995 několikrát viděl. Potom ale veškeré jeho stopy mizí, proto se domníváme, že mohl odcestovat do zahraničí, třeba na nějakou misijní cestu,“ podotýká Petr Tousecký.

Že by měl být Petr ve službách řádu dominikánů se zmiňují i jeho bývalí spolužáci. „Byl to chytrý a fajn kluk. Jeho máma nás navíc učila, proto nás všechny nás zaskočilo, co se stalo. Slyšeli jsme, že se nakonec s Petrem rozešli ne úplně v dobrém. Na srazech jsme se na to jeho mámy ptali, ale ona o tom nechtěla nikdy mluvit,“ prozradil jeden ze spolužáků Petra Demala, jehož jméno redakce zná, ale na jeho přání ho nezveřejňuje. „Na jednom srazu nám pouze řekla, že měl odejít do kláštera, což potvrdila i spolužačka, která ho v Praze opakovaně potkala u kláštera dominikánů,“ dodává bývalý spolužák zmizelého muže.

Dominikáni ho prý nikdy neviděli

Teorii o vstupu Petra Demala do dominikánského řádu ale představitelé dominikánů razantně odmítají. „Jméno Petr Demal jsem nikdy neslyšel a mohu vám pouze sdělit, že tento člověk nikdy nebyl členem dominikánského řádu v ČR a velmi pochybuji, že by vstoupil do řádu v některé jiné evropské zemi. Vstup do řádu je několikaletý proces, takže je vyloučeno, že bych to mohl nějak „přehlédnout.“ Informace, že jeho stopy končí vstupem k dominikánům je evidentně nepravdivá,“ uvedl současný provinciál Benedikt Mohelník.

Podobně reagoval také bývalý provinciál Augustin Prokop. „Se jménem Petra Demala jsem se poprvé setkal ve vašem emailu. V uvedené době jsme měli noviciát v Praze a já jsem v letech 1991-1994 v Praze působil. A i později jsem měl poměrně úzký kontakt s Prahou. Ani fotografie mi vůbec nic neříká. Kromě toho na misie pouštíme bratry až po základní formaci, tedy minimálně deset let po vstupu do řádu. Je mi líto, že vám nemohu víc pomoci,“ reagoval na emailový dotaz Augustin Prokop.

Dominik Duka, který měl být provinciálem poté na zaslaný dotaz do uzávěrky tohoto vydání neodpověděl. Policejní archiv však hovoří, že Dominik Duka dne 7. září 1995 policii potvrdil, že od 28. 8 do 25. 10. 1994 pobýval Petr Demal u dominikánů v Praze. Měl odtud odejít, protože ho řád neuspokojoval, údajně chtěl najít ještě nějaký chudší a přísnější. Podle údajů v policejním archivu pak bydlel dvě měsíce u svého strýce v Praze. Začátkem ledna 1995 od něj přišla z Kutné Hory složenka na nájem.

Spolužáci Petra Demala jsou přesvědčeni, že klíč k vypátrání osudu Petra Demala je právě v jeho víře. „Názor několika z nás je ten, že církev, do které Petr vstoupil, ví víc, než říká. Možná je tam dodnes pod jiným jménem a nepřeje si být prozrazen, ale možná se i něco přihodilo, co je pro ně lepší ututlat,“ míní spolužáci pohřešovaného muže.

V roce 2012 provedli policisté u matky zmizelého bukální stěr, tedy odběr DNA, jehož výsledky zanesli do databáze. Od toho data se všechny nálezy neztotožněných mrtvých těl porovnávají i s touto DNA. Ani tady ale zatím pátrání nepřineslo žádný výsledek.