„Rok co rok to opakuji, ale člověk je zcela nepoučitelný a neuvědomuje si základní věci. Když nechá psa ve vedru v zaparkovaném autě, je to stejné, jako kdyby ho dal do sauny, ovšem bez možnosti úniku. Teplota ve vozidle se totiž během krátké chvíle vyšplhá na šedesát až sedmdesát stupňů,“ říká na adresu některých majitelů vedoucí odboru ochrany životního prostředí Svatopluk Mika.

Jeho slova potvrzuje i zvěrolékař z písecké veterinární kliniky Olivet Martin Jehlička. „Pes má fyziologickou teplotu do 39 stupňů Celsia, zvýšení vnitřní teploty o tři teplotní stupně může mít fatální, smrtelné, následky. Možnosti ochlazování pocením jsou oproti lidem velmi omezené – pouze na tlapkách, dále psovi zbývá pouze chlazení zrychleným dýcháním,“ popisuje Jehlička s tím, že je navíc třeba započítat právě efekt konzervy u samotného auta. „Když si vezmeme, že v autě ponechaném na slunci se průměrně zvyšuje teplota o deset stupňů Celsia za deset minut, představme si, co se stane za  třicet minut. Při vyšších venkovních teplotách je pobyt v autě opravdu pro zvíře boj o život a to se bavíme o desítkách minut,“ upozorňuje Martin Jehlička.

A riziko přetrvává i v případě, kdy stojí auto v chládku. „Stín je pohyblivá záležitost a je velmi ošidné na něj spoléhat. Navíc je v drtivé většině auto silně nahřáté z předchozí jízdy a při zastavení v něm teplota rychle stoupá i ve stínu a při otevřeném okně. Musíme myslet dopředu a pejska s sebou nebrat nebo jet nakoupit druhý den. Variantou je, ponechat psovi únikovou cestu z auta – otevřené dveře či okénko,“ míní veterinář.

A co tedy dělat, pokud po příchodu k autu lidé vidí, že došlo na nejhorší a pes kolabuje? „Vyndat ho z auta, položit  do stínu. Ochlazovat hruď a slabiny vlhkým ručníkem či tričkem. Důležité je postupné ochlazování, při rychlém zchlazení, třeba ponoření do studené vody hrozí kardiovaskulární kolaps. Podáváme po douškách vodu, opět nikdy ledovou. V případě poruch vědomí psa, výrazných abnormalit dýchání či fialového zbarvení sliznic okamžitě kontaktuje veterinárního lékaře,“ radí Martin Jehlička, který se setkává s přehřátými psy i ve své praxi. „V naprosté většině se jednalo o takzvané brachycefalická plemena – francouzský buldoček, mops, boxer. U těch je přehřátí velmi rizikové, neboť mají zúžené dýchací cesty. Je třeba také upozornit, že přehřátí organismu může způsobit i zvýšená či nadměrná fyzická zátěž v horkém počasí, jako je aportování, dlouhé a náročné vycházky, či výcvik,“ podotýká.

Také Svatopluk Mika vzpomíná na případ z minulosti, kdy majitel nechal v autě své dva psy tři hodiny. „Jeden pes tenkrát zemřel a druhého před jistou smrtí zachránil mladík, který vyrazil okénko a psa vyprostil. Ztrátu svého čtyřnohého přítele pak jeho pán při sepisování protokolu oplakal,“ popisuje neradostnou událost Svatopluk Mika a upozorňuje, že sankce za takovýto přestupek týrání zvířete se zapisuje do rejstříku trestů.