Pruhovaná spořitelna stojí na rozhraní historického centra a poválečné výstavby. Řada lidí ji vnímá její výraznou podobu rozporuplně. Podle autorů je jednoduché ji za možná i necitlivost k okolí odsoudit, ale také to je povrchní. Chtěli tedy návštěvníkům ukázat, jaké kvality budova skýtá, a to například v podobě zkratky do boční ulice a nebývalé sochařské výzdoby. Současný majitel domu pak všechny zavedl i do běžně nepřístupných částí interiérů, včetně nově zrekonstruovaných bytů.

„Prohlídku České spořitelny jsem do programu zařadil právě proto, že je to asi nerozporuplnější budova v Jindřichově Hradci. A protože já mám rád moderní architekturu, brutalismus šedesátých let i architekturu socialismu, kterou představuje třeba Oděva. V každé budově se snažím najít něco, co přinášela doba. Snaha podobné stavby zbořit, protože nám něco připomínají, je celorepubliková. Těch objektů zůstává jen málo, včetně kvalitních,“ zmínil městský architekt Lukáš Soukup.

Součást stavební kultury města
Spořitelna vyrostla na okraji historické části města. Klášter, který stojí naproti, patřil žebravému řádu, a tudíž musel stát na hranici města. „V této části byla tedy zástavba ukončena. I vlakové nádraží stálo na poli, výstavba tu pochází až z dvacátého století a sjednotilo ji ve druhé polovině sídliště U Nádraží. Já sám mám budovu spořitelny docela rád, je drzá, arogantní, šlápla po roce 1990 do struktury města bez většího respektu. Ale taková byla doba, takto se stavělo. Je to kus historie a součást stavební kultury města,“ dodal architekt.

Autor budovy Vladimír Štulc připomněl, že zpočátku měla v tomto místě stát okresní finanční správa a spořitelna. „Počítalo se s tím, že se okolní domy zbourají a vyroste tu blok, který skončí až v ulici, co vede na náměstí. Dům ale restituovala jedna žena a její syn se velmi rychle ozval, že nemůžeme počítat s tím, že by ho prodal, aby se dal zbourat. Finanční správa si to tedy vyřešila jinak a nám zůstala jen stavba spořitelny. Museli jsme tedy původní projekt poupravit tak, aby se sem vešla. Zabývali jsme se i parkováním, které není jen u budovy, ale i pod zemí, kam se zajíždí sjezdovou rampou ze zadní strany. Větrání suterénu je zajištěno venkovním komínem,“ řekl Vladimír Štulc.

Připomínka italské architektury
Spořitelna má tři patra, která spojují dvě schodiště. „Jedno slouží pro vstup do bytů, které spořitelna chtěla mít. Vznikly tedy čtyři bytové jednotky s terasou v posledním patře. Druhé pak propojovalo suterén, přízemí a první patro. Tam jsou kanceláře spořitelny, které nepotřebují styk s veřejností,“ doplnil architekt. Na dotaz jedné z návštěvnic upřesnil, že pruhy z jinak barevné dlažby jsou na budově schválně. „Co tím chtěl básník říci, sdělovat nebudu, myslím si, že architektura má mluvit sama za sebe. V areálu jindřichohradeckého zámku ale stojí rotunda, která vznikala pod zřetelným vlivem italské renesance. Tento fakt jsme chtěli připomenout i tady. V Sieně se nachází černobíle pruhovaná katedrála nebo v Udine stojí podobný objekt, hnědookrově proužkovaný. Řekli jsme si, že to jednak dá domu dobré měřítko, a že to skrytým způsobem ukáže, že jsme o působení Itálie na Jindřichův Hradec věděli,“ dodal.

Stavba ve své době stála 56 milionů korun. Návrh stavby vznikal v roce 1990, stavělo se pak v letech 1992 až 1993. „V té době také každá taková budova musela pět procent nákladů věnovat na uměleckou výzdobu. Proto ji najdeme v okolí spořitelny i uvnitř. Snažili jsme se, aby s architekturou splývala. Před vchodem stojí mělká fontána s tryskou, která stříkala jen třicet centimetrů od okraje,“ připomněl Vladimír Štulc. V průchodu do vedlejší ulice je pak na zemi plastika v podobě žulové trávy, na chodbě v patře nad spořitelnou pak další, které znázorňují čtyři roční období. Zastřešení nad přepážkami není původní. Zespodu je průhledné, z patra ale na zaměstnance díky tmavé fólii vidět není.

Přestavba kanceláří na byty
Současným majitelem domu je Ondřej Pekárek, který nevyužité kanceláře postupně přestavuje na byty, které bude po dokončení pronajímat. „Budovu jsem od České spořitelny koupil ve výběrovém řízení před sedmi lety. S přestavbou jsem začal před rokem. Nahoře byl v každém křídle jeden velký původní byt. Postupně z nich ještě spořitelna odebrala jednu místnost, ze které vznikly garsonky, takzvané inspekční byty. Byty v prvním patře ještě nejsou hotové, ale před dokončením. Dům je zhruba třicet let starý a to je doba, kdy začínají odcházet technická zařízení. Musíme tedy měnit všechny stoupačky, rozvody vody a odpadu, ale elektřina je v relativně dobrém stavu,“ řekl majitel domu.

Nový je také vzhled ochozu. „Původně byly na stěnách dlaždičky a do jednotlivých kanceláří vedly velkoformátové prosklené dveře. Teď jsme jen vymalovali a použili jednoduché bílé dveře“ dodal Ondřej Pekárek, který zájemcům umožnil i vystoupat na střechu budovy, odkud si mohli prohlédnout Jindřichův Hradec ze všech stran.