Pocházíte z Borotína?

Ne, já i můj manžel Adam jsme z města. Oba jsme bydleli v Táboře. Naši rodiče stejně jako my chtěli opustit městský život. Zkrátka nás už přestal lákat. Chtěli jsme jít na čerstvý vzduch a hledali jsme lokality, kam bychom se přestěhovali. Nakonec vyhrál Borotín. Zaujal nás fantastický výhled, příroda. Koupili jsme parcelu, postavili

dům. Já jsem byla účetní a manžel Adam servisní technik počítačů. Svá povolání jsme vykonávali i v Borotíně. Ale protože mám ráda zvířata, tak jsme si po potřebu naší rozvětvené rodiny pořídili pět slepic, pět králíků a jednu kozu. Jenže koza podle zákona nesmí být sama, tak jsme jí přikoupili kamarádku a to byl začátek našeho chovu. To se ale stále jednalo o koníček.

Co bylo impulsem pro založení chovu?

Šuškandou se rozneslo, že chováme kozy a lidé k nám začali chodit pro mléko. Bylo to v rámci sousedské výpomoci. Začali jsme uvažovat o profesionálním chovu, zjišťovali legislativní možnosti, když vše rozhodl požár našeho domu. Museli jsme rekonstruovat a když už jsme tom byli, tak jsme v části domu postavili výrobnu sýrů.

Kolik koz chováte dnes a jaká jsou to plemena?

Chováme šedesát koz plemen česká bílá koza, česká hnědá koza a anglonubijská koza. Všechny naše kozy mají jméno a já si je pamatuji. Občas se nás lidé ptají, jestli bychom je neprodali na maso, ale to přeci nejde, když všechny jsou naše kamarádky a já i můj manžel je máme rádi.

Kolik mléka za den nadojíte?

Kozy se dojí dvakrát denně a nadojíme osmdesát litrů mléka. Třicet procent mléka si kupují naši zákazníci a ze zbytku vyrobíme sýry a kefírové mléko. Všechno zpracujeme denně, takže naše produkty jsou vždycky čerstvé.

Jak se kozí sýr vyrábí?

Nadojené mléko musí projít pasterizací, zahřát na 73 stupňů Celsia na dobu třiceti vteřin a poté je nutné ho zchladit na teplotu 35 stupňů Celsia. Dále se naočkuje mlékárenskou kulturou, kterou si musíme zakoupit. Začne probíhat proces kultivace, ten trvá třicet minut až hodinu, po tomto procesu se přidává syřidlo, což jsou enzymy, které mléko srazí, vznikne hmota podobná pudinku, která se tvaruje do podoby sýra. Syrovátka se oddělí a my necháme sýr čtyřiadvacet hodin ležet při 24 stupních Celsia. A už může jít do prodeje.

Kolik sýrů vyrobíte denně?

Sto kusů a každý sýr má 100 gramů. Co neprodáme z výroby, s tím objíždím trhy v Táboře, Milevsku a Českých Budějovicích. Do žádného řetězce nedodáváme, protože podmínky, které nám dávají, jsou nevýhodné.

Už se vám vaše investice vrátily?

Zatím ne, sýry a kefírové mléko vyrábíme teprve tři roky. Doufáme však, že to nejhorší máme za sebou a že naše podnikání začne víc vydělávat. Když všechno poplatíme, tak nám toho mnoho nezbude. Nefňukáme ale, skutečně věříme v lepší zítřky.

Jak na farmě probíhá veterinární dohled?

Začátky byly velice těžké. Učili jsme se a veškeré prostředky které jsme utržili, se vracely zpět zvířatům ve veterinární péči. Jednou ročně je povinná prohlídka, ale veterinář k nám jezdí tak ještě dvakrát, když kozy mají nějaký veterinární problém. Snažíme se mít zdravá zvířata, a proto věnujeme spoustu času prevenci. Je totiž ekonomicky výhodnější mít zdravá zvířata, než je poté léčit a mít výpadek ve výrobě mléka.

Neslýcháte, že kozí sýr smrdí?

Občas ano, ale to je takový komentář, který je pro mne nezajímavý. Jsou lidé, kteří nejedí maso, bílé pečivo a další věci a nemyslím si, že by to sdělovali řezníkovi či pekaři. Je to jejich volba. Kozí sýr má specifickou chuť a mně se prostě nepřejí.