Jak se postavit k památce obětí obou světových válek? Tématem se aktuálně zabývá radnice, ale i spolek Novobystřický buditel. A také desítky občanů, jak bylo patrné z účasti na setkání s historikem Liborem Svobodou a novobystřickým badatelem Vladislavem Sotonou, jemuž se podařilo objevit a shromáždit řadu dokumentů. „Jde o to, abychom odfiltrovali emoce a mohli jsme shromážděné informace přijmout pragmaticky,“ uvedl na setkání opoziční zastupitel Jan Kyncl (Živé Bystřicko).

Původní pomník připomínal padlé v němčině

Na únorovém zastupitelstvu starosta Nové Bystřice Jiří Zimola potvrdil, že o budoucnosti pomníku osobně jednal s řadou expertů a institucí. Otázka zní, zda navracet památník do původní podoby z roku 1927, ponechat vyznění současné, anebo najít kompromisní řešení.

Ještě na konci čtyřicátých let nápis v němčině informoval kolemjdoucí, že město Nová Bystřice připomíná své padlé vojáky z války v letech 1914 – 1918. Na třech pamětních deskách stálo 83 jmen. Německá podoba pomníku z dvacátých let je v pohraničí pochopitelná. A podle historika Libora Svobody ani nedokážeme přesně určit národnost všech zesnulých, kterým jména patří. „Nesmíme zapomínat, že definovat národnost podle příjmení je v tomto prostředí problém. Třetina Čechů měla německé příjmení a 40 procent sudetských Němců příjmení české,“ říká Libor Svoboda.

Podotýká, že lidé, které připomínají pomníky první světové války, jsou obvykle rodáci, ale nemohou být pohřbeni doma, protože zahynuli stovky kilometrů daleko. „Z 83 jmen se jen u třinácti podařilo dohledat jejich osud. Ne všichni padli v boji,“ upozorňuje historik. „Velká část obětí zemřela v zajetí, někteří i velmi daleko, až ve střední Asii, další jsou nezvěstní, jiní zemřeli na infekční choroby, na následky sepse, v důsledku špatné výživy…“

Památníky padlým vznikaly po světové válce úsilím místních obyvatel a spolků, novobystřický byl vysvěcen 26. června 1927 „Byla kolem velká sláva i se střelbou a za účasti všech spolků a institucí,“ říká Vladislav Sotona, jenž shromáždil řadu detailních informací. „V roce 1951 už se ale o památníku píše jako o pomníku rudoarmějcům.“

Boření nebo přetváření pomníků má u nás dlouhou, i když často problematickou tradici. „Předtím tam stál pomník císaře Josefa II., který byl v roce 1920 stržen. Vzhledem k respektu, kterému se v českých zemích Josef II. těšil, to považuju za nesmyslné. Okolnosti stržení se dokonce tehdy vyšetřovaly,“ poznamenává historik Svoboda.

Druhou světovou válku památník přečkal. „Rušily se samozřejmě pomníky legionářské, ale nezaznamenal jsem, že by německá okupační správa rušila ostatní pomníky padlých z 1. světové války,“ dodává Svoboda.

Tři nová jména

Nejpozději od roku 1951 se změnil nápis v horní části a na středové pamětní desce se objevila pouze tři jména: „Gardový kapitán Alexandr Ivanovič Cholzin z Moskvy, Ml. seržant Ilja Vasiljevič Nikitin z Poměstnoje, Insp. fin stráže Josef Šimeček z Nové Bystřice.“

Po příbězích těchto obětí pátral Vladislav Sotona. „Gardový kapitán Cholzin zemřel 23. května 1945 a mladší seržant Nikitin o dva dny později. Nová Bystřice byla přitom osvobozena 8. května 1945. Ale ať zemřeli jakýmkoli způsobem, z dnešního pohledu jsou považováni za oběti,“ zdůrazňuje Sotona.

Historik Libor Svoboda dodává: „Vůbec zatím nejsme schopni dohledat, co se tehdy stalo. Mohli zahynout různým způsobem, například i při manipulaci s výbušninami a podobně. Přiznejme si také, že Nová Bystřice byla německá a obyvatelé považovali sovětské vojáky za nepřátele. Česká Nová Bystřice se začíná až později a za jiné situace. Nejbližší vztah k městu má třetí zmiňovaný, příslušník finanční stráže Josef Šimeček.“

„Byl správcem celnice, bydlel v Nové Bystřici,“ upřesňuje Vladislav Sotona. „Skončil 8, října 1938, kdy jeho posledním úkolem při záboru Jindřichohradecka bylo předat klíče od celnice a od závory. Potom pracoval na okresním úřadu v Jindřichově Hradci a v době heydrichiády byl popraven v Táboře.“

Možnost kompromisu a jedna záhada

Připomínky všech tří obětí se nalézají i na jiných pietních místech. Ladislav Sotona zmiňuje pamětní desky a pomník vybudovaný v letech 1948 – 1949 na místním hřbitově, v případě Josefa Šimečka i pomník v Jindřichově Hradci a také přímo v Táboře na místě bývalého popraviště.

Otázku, jak s novobystřickým památníkem naložit, v současné době klade mnoho obyvatel města, jak potvrdilo setkání s historiky. Zastupitel Jan Kyncl informoval, že starosta již absolvoval několik jednání a výsledkem je zjištění, že památkáři ani vojáci se nechystají podobou pomníku zabývat. „Otázka zní, jestli by se měl měnit jen nápis na horní části pomníku, o kterém dlouhodobě víme, že není odpovídající. Jde o to, abychom dospěli k nějakému kompromisu.“

Že postoje mohou být rozdílné vyplývá z informací, které starosta Jiří Zimola předložil únorovému zastupitelstvu města. Například specialista, architekt Jan Dluhoš, by podle starostova sdělení „požadoval uvést památník do podoby prvorepublikové a na náměstí postavit nový pomník smíření“. Poněkud odlišně se k návrhu vyjádřil Klub vojenské historie 29. pěšího pluku plk. Josefa Jiřího Švece v Jindřichově Hradci. Souhlasí s návrhem, aby byl pomník vzpomínkovým místem na oběti obou světových válek. Starosta Zimola se přiklání k diskusi zaměřené právě na kompromisní podobu památníku. Zastupitel Jan Kyncl upozornil zájemce z řad obyvatel Nové Bystřice na možnost veřejné debaty například i formou účasti na jednáních zastupitelstva.

Otázka, která se vznáší nad budoucím rozhodnutím, zahrnuje mimo jiné řešení jedné záhady. „Všichni si přejeme zjistit, co je na skryté straně pamětních desek, až je otočíme…“ zaznělo v sále. Tiše se předpokládá, že by to mohla být původní lícová strana se jmény 83 obětí.