Rekonstrukce táborského kláštera Augustiniánů na náměstí Mikuláše z Husi začala plánováním již v roce 2014. Nejprve vznikla architektonická studie. Ministerstvo kultury posléze zařadilo projekt do svých investičních akcí, vysoutěžil se dodavatel, kterým jsou firmy Metrostav a Památky Tábor. Stavba začala v roce 2017 a původní termín dokončení byl plánován na rok 2020. Ukázalo se, že lze vše o rok uspíšit, a tak se veřejnost bude moci do budov i areálu podívat poprvé již v sobotu 22. června, kdy se uskuteční slavnostní otevření zrekonstruovaných budov.

„Investorem rekonstrukce této významné táborské památky je ministerstvo kultury jako zřizovatel Husitského muzea. Poskytlo investiční dotaci 52 milionů korun. Ze svého vlastního provozního rozpočtu řešíme ještě nějaké drobnosti,“ říká ředitel Husitského muzea Jakub Smrčka.

Na co se tedy mohou v červnu návštěvníci těšit? Jako první uvidí kompletně rekonstruovaný celý plášť budovy. Od krovů a střech, přes nové fasády až po repasovaná okna a ve vnitřních částech budovy i dveře. Zcela obnovené jsou i vnitřní omítky a podlahy. Podařilo se vybudovat nová sociální zařízení pro zaměstnance a návštěvníky. Jsou vyměněny všechny sítě a nově nainstalovány rozvody pro bezpečnostní sítě s čidly a kamerami a zabezpečením proti vloupání a požáru. Projekt myslel i na bezbariérovost, k dispozici je nový výtah z Rajského dvora.

Největší pýchou bývalého kláštera jsou právě prostory Rajského dvora. „V ambitech křížových chodeb, které obcházejí Rajský dvůr, se nám podařilo vybourat veškeré příčky. Hlavně pak arkády ambitu, které se tak otevřely do Rajského dvora a budou osazeny izolačním zasklením. Chodba ambitů je nyní obnovena tak, jak vypadala v historii. V jednom jejím rameni vznikne galerie Ambit ze sbírek muzea, ale bude otevřena i dalším vystavovatelům,“ pochlubil se ředitel Smrčka. Upravená Rajská zahrada bude také přístupná ambitem a podle ředitele muzea v ní chtějí podstatně častěji pořádat kulturní akce. Návštěvníci si budou moci prohlédnout také tři autentické cely bývalého vězení. Ve dvou z nich jsou zachované kresby a malůvky bývalých vězňů.

„Naším záměrem je, aby se tato památka více otevřela návštěvníkům,“ doplňuje Jakub Smrčka. „Kromě galerie a kulturních akcí bude veřejnosti samozřejmě k dispozici rekonstruovaný přednáškový sál, knihovna a nová studovna, kam budou určitě přicházet badatelé a zájemci studovat historický knižní fond v podstatně lepších podmínkách než dosud.“

Od Augustiniánů až po sídlo Husitského muzea

Datum založení kláštera Augustiniánů v Táboře je známé naprosto přesně. Zakládací listina kláštera je datována rokem 1642 a podnětem pro jeho vznik byla rekatolizace českých zemí. Tedy návrat ke katolické víře. Ve většině měst už klášter byl, jen v Táboře ne, proto se rozhodlo o jeho výstavbě. Nabízelo se místo severozápadní plošiny města, které bylo prázdné po velkých požárech jako následku obléhání Tábora za třicetileté války. Nejprve vyrostl kostel Narození Panny Marie a do provizorií přišli i první mniši. Klášter byl budován postupně od hospodářských budov a dále etapově až do poloviny šedesátých let 17. století. V jeho kompletní podobě zde žilo kolem 35 duchovních a personálu. Jak se dochovalo v kronikách, i tehdy měl klášter problém s přijímáním noviců, kteří se příliš nehlásili.

Úředně činnost kláštera skončila až z rozhodnutí Josefa II. Táborský klášter byl ale rušen trochu zvláštním způsobem. Nezrušil se okamžitě. Zdejší mniši v něm byli ponecháni na dožití, ale nesměli přicházet další. Poslední mnich dožíval za pomoci hospodyně ještě poměrně dlouho. Zemřel podle pramenů až v roce 1819.

Poté nebylo jasné, jak budovy kláštera dále využít. V Táboře se nabízely dvě možnosti. Aby zde vzniklo klasické gymnázium, což by znamenalo z větší části financování z městské kasy. Druhá možnost zněla vybudovat z kláštera věznici, tehdy krajskou, což by platil erár. Jak se místní konšelé rozhodli, je nabíledni. Pragmaticky zvolili levnější cestu a městu tím moc nepomohli. Klasické gymnázium pak vzniklo až cca o téměř 40 let později v sousedství kláštera na jeho zahradě, tedy tam, kde se dnes nachází škola Mikuláše z Husi. Tím se Tábor ve výchově nové inteligence zpozdil o dvě generace.

Věznice vznikla v zadním traktu kláštera a v hlavní budově na náměstí byly byty pro vedení věznice, úředníky a personál. Samozřejmě došlo k řadě stavebních úprav. Například průčelí ztratilo svou původní barokní podobu, stavěla se další patra a měnila se i vnitřní dispozice kláštera, kde na každém volném místě vznikaly cely. V této podobě zůstal klášter prakticky dodnes.

Věznice byla funkční za první republiky a později za okupace, kdy její část byla využívána táborským gestpem jako vazební cely. Byl zde také uvězněn bývalý legionář, ředitel věznice a odbojář, později popravený Jaroslav Vacek nebo známý táborský malíř Karel Valter. Z padesátých let jsou zaznamenány příběhy uvězněných politických vězňů či vězňů určených na práci v chýnovském lomu. Později byla věznice předána armádě a ta v části objektu zřídila vojenské vězení. Věznice zde fungovala do roku 1959 či 1960. Poté byly některé budovy předány okresnímu soudu a ostatní pamatují nejrůznější sklady a archivy. V posledním období před rokem 1989 a několik let po něm zde sídlila také táborská vojenská hudba. Nyní je bývalý klášter od roku 1991 sídlem pracovníků Husitského muzea a bude zde po rekonstrukci umístěn i jeho archiv a knihovna.

První poprava v mladé ČR se konala v Táboře

Vězení v bývalém klášteře fungovalo od 19. století. Po zpřístupnění návštěvníci uvidí i několik zachovaných původních cel. Ve dvou z nich se našly drobné nápisy a obrázky z druhé poloviny 19. století, které tu po sobě vězni zanechali. Jedním z nich byl možná i Ludvík Novák, který drží smutné prvenství. Právě na nádvoří táborské věznice se poprvé v historii samostatného československého státu popravovalo. Devátého ledna roku 1923 tam popravčí Leopold Wohlschlager pověsil vraha dvou řezníků Ludvíka Nováka.

Ludvík Novák z Malého Bednárce na Jindřichohradecku byl takový nešťastný chlápek, který nic kloudného neuměl, a tak se živil drobnými krádežemi. Ty však na slušnější zaopatření nestačily, a tak se odvážil k větší ráně. V únoru 1922 zastřelil na silnici z Kardašovy Řečice do Pluhového Žďáru zezadu dva řezníky, kteří šli na trh nakupovat dobytek. Oloupil je o 41 090 korun.

Trest smrti musel podle zákona podepsat prezident. Masaryk ale s trestem smrti nikdy nesouhlasil, označoval ho za barbarství. A teď stál před rozhodnutím, zda má změnit svůj názor nebo omilostnit dvojnásobného vraha, který zabil táty od dvou rodin. Masaryk několik nocí nespal a Novákovi napsal dopis, v němž mu vysvětloval důvody svého rozhodnutí. Jenže dopis nikdy neodeslal. Rozsudek smrti nakonec podepsal, takže popravě nestálo nic v cestě.

Když Novákovi v cele táborské věznice oznámili, že bude oběšen, zhroutil se. Zpočátku si totiž myslel, že mu jen chtějí nahnat strach. Ovšem 9. ledna 1923 v osm ráno se poprava na nádvoří věznice v Táboře uskutečnila, a to před zraky celého krajského soudu.

Zdroj: internet